/ 98 / V období husitské revoluce ve 20. a 30. letech 15. století, kdy Praha získala v zemské politice výsadní postavení, přestala velká obec hrát pouze kontrolní úlohu a začala jako zástupce obyvatel města vystupovat i v roli samostatné komunální instituce. Velká obec či její zástupci, tzv. starší obce, se účastnili mnoha politických jednání. Jménem rady a velké obce byla vydávána obecní nařízení, jež regulovala hospodářský a náboženský život na Starém i Novém Městě pražském.269 V revolučním období, kdy obec vystupuje aktivně, je ale třeba se ptát, kdo byl v daném okamžiku členem „velké obce“, jaké byly její reálné pravomoci a kdo obec navenek reprezentoval. Stejně tak je ale třeba se tázat, zda byl mocenský vliv obce vskutku tak vysoký, zda si obec konkurovala s městskou radou, či zda se její reprezentanti dokonce nepokoušeli radu eliminovat, popřípadě ji z mocenského rozhodování alespoň vytlačit? V této souvislosti je třeba si uvědomit, že v žádném z normativních pramenů není existence velké obce definována. Neznáme, z jakých osob velká obec sestávala, stejně jako nevíme, jaké byly její pravomoci. Pokud bychom chtěli uvažovat o velké obci z čistě právního hlediska, pak ji fakticky není možné označit za instituci. Velká obec neměla vlastní kancelář, nedisponovala vlastní pečetí, nemohla sama o sobě vydávat žádná usnesení. Dokonce se podle mnoha dochovaných pramenů zdá, že se mohla scházet pouze na základě rozhodnutí městské rady. Pro období revoluce o tom podávají zprávy Staré letopisy české. Obě dochované zprávy se vztahují ke snaze táborských vojsk obsadit Prahu, resp. podpořit bývalé stoupence Jana Želivského:270 „A nazajtří přišli starší na rathúz do Starého Města prosiece, aby jim byla obec veliká svolána. A konšelé řekli jim: ‚Co vám potřebí jest vobce? Povězte nám, ať my to na ně zneseme?‘ Odpověděli jim: ‚Nesvoláte-li nám ji, ale myť ji svoláme.‘ A s tím šli s rathúzu na Nové Město.“ Obecní starší se tedy domáhali svolání velké obce. Konšelé se toho ale obávali a raději odmítali jednat. Obecní starší se svými podporovateli uspořádali Karel Hrubý: Senior communitas – eine revolutionäre Institution der Prager hussitischen Bürgerschaft, Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder 13 (1972), s. 9–43. 270 K tomu František Šmahel: Husitská revoluce, III, Kronika válečných let, Praha 1993, s. 127–128. 269
/ 99 / demonstrativní průvod oběma městy a následně pomohli Táborským proniknout na Staré Město, v němž v daný okamžik nebyl Zikmund Korybutovič se svými lidmi a se svým vojskem, neboť obléhal Karlštejn. Následně ale byli Táborští vytlačeni a někteří i zajati. To konšelům dodalo na sebevědomí, chopili se inciativy a obec svolali: „Brzo potom konšelé v jeden svátek kázali se vší obci sjíti. A když bylo po obědě, obec sešla se na rynk, kázáchu konšelé biřici volati, aby všichni šli na rathúz. Obec zkřiče velikými hlasy: ‚Nechceme!‘ A v tom někteří z obce běževše k šatlavě i vytepú šatlavu a vězně táborské vypustí i ty, kteříž byli s Křivoklátu.“271 Bylo však již pozdě a vzbouřená obec si dělala, co uznala za vhodné. Vzedmutí vášní zastavil až 1. října návrativší se Zikmund Korybutovič, jenž nechal vzbouřence pozatýkat, a pět z nich dokonce popravit. Obce ani konšelů se na to, alespoň podle letopisce, nijak nedotazoval. Exemplární trest však stačil k tomu, aby se situace uklidnila. Zmínku o právu konšelů svolávat obec rovněž nacházíme v Soběslavových právech.272 Právo konšelů svolávat radu je opakovaně zmiňováno na počátku 16. století během porad týkajících se sjednocení Starého a Nového Města pražského.273 Reprezentanty velké obce byli na konci 14. století obecní starší. Obecní starší, jak o tom svědčí doklady z 15. věku, byli volenými zástupci obce. O proceduře, jejímž prostřednictvím byli vybíráni, ale nic nevíme. Jediné, co se můžeme domnívat, je, že sbor obecních starších povětšinou sestával z bývalých radních, jistě však ne výlučně. Ani v případě obecních starších nemáme dochována žádná normativní ustavení týkající se správní a politické působnosti tohoto orgánu. Rovněž o počtu starších můžeme na základě ojediněle dochovaných pramenů jen spekulovat. K roku 1452 máme k dispozici zprávu, že se Staré letopisy české z rukopisu Křižovnického, ed. František Šimek – Miloslav Kaňák, Praha 1959, s. 83–84. 272 Rudolf Schranil: Die sogenannten Sobieslaw’schen Rechte. Ein Prager Stadtsrechtsbuch aus dem 15. Jahrhundert, München – Leipzig 1916, s. 74; Výbor z literatury české, II, Od počátku XV. až do konce XVI. století, ed. Karel Jaromír Erben, Praha 1968, s. 331. 273 Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527, čili pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic, z rukopisů starých vydané, ed. František Palacký, Praha 1829, přetisk Dílo Františka Palackého, ed. Jaroslav Charvát, II, Praha 1941, s. 348, č. 1019 (k roku 1518). 271
/ 100 / na Starém Městě pražském účastnilo jednání 52 osob, v roce 1454 mělo být svoláno 108 starších obce,274 o dvacet let později dokonce 65 starších, resp. 67 starších.275 V roce 1481 naopak pouze 41 obecních starších. Na Novém Městě pražském je k roku 1484 uvedeno 14 starších,276 z nichž osm prý vybrala stará rada. Po sázení konšelů bylo podle Tomka v roce 1489 zvoleno 24 obecních starších, v roce 1508 se jejich počet zdvojnásobil.277 Po sjednocení Starého a Nového Města pražského v jednu městskou obec a po volbě nové rady bylo jmenováno 100 nových obecních starších, 50 ze Starého Města pražského a 50 z Nového Města pražského, kteří 5. září 1518 složili do rukou nových konšelů přísahu.278 Po opětovném rozdělení měst je na Novém Městě pražském zmiňováno dokonce 88 obecních starších.279 Z těchto náhodných zmínek jasně vyplývá, že počet obecních starších kolísal. Stejně tak se zdá, že panovaly rozdíly mezi Starým a Novým městem pražským. Pokud dochovaná čísla vskutku odrážejí danou realitu, pak je ale přinejmenším překvapivé, že sbor obecních starších byl na Novém Městě pražském (co do počtu obyvatelstva bylo větší než Staré Město pražské) nižší. To ale poněkud problematizuje představu, že na Starém Městě žili bohatší měšťané než na Novém Městě. V sociálně méně diferenciované komunitě by jen stěží mohl být počet reprezentantů obce nižší než v komunitě majetkově mnohem více rozrůzněné. Samozřejmě je ale rovněž možné, že nivelizovanější společenství potřebovalo a samo vyžadovalo méně reprezentantů než bohatá komunita staroměstských měšťanů. Sociolog Karel Hrubý předestřel na přelomu 60. a 70. let 20. století hypotézu, že se ve 20. a 30. letech 15. věku velká obec chopila iniciativy a že městská rada byla v některých ohledech pouze vykonavatelem požadavků velké obce. Hrubý ale zároveň zdůraznil dominantní výJ. Čelakovský: O vývoji středověkého zřízení radního, s. 330. Údaje uvádí Václav Vladivoj Tomek: Dějepis města Prahy, VIII, Praha 1891, s. 278; J. Čelakovský: O vývoji středověkého zřízení radního, s. 310. 276 Ibid., s. 344. 277 V. V. Tomek: Dějepis města Prahy, VIII, s. 278. 278 Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527, s. 351, č. 1019 (k roku 1518). 279 V. V. Tomek: Dějepis města Prahy, VIII, s. 278. Soupisy obecních starších, vydané v Základy starého místopisu Pražského, III, ed. Josef Teige, Praha 1915, s. 58–60, máme k dispozici výlučně pro přelom 70. a 80. let 15. století. 274 275
Ukázka elektronické knihy