98
J. D. R o b b • K r u t á
r o z k o š
„Polevila jsi v ostražitosti.“ „Já že jsem…“ K čertu s tím. „Možná. Jak to víš?“ „I kdybych se chvíli nedíval, vidím výsledek, ne?“ „V některých kruzích by to pravděpodobně považovali za šmírování.“ „Jak je libo,“ odpověděl klidně. „Když jsem viděl, jak tě praštila sem…,“ zlehka se dotkl prstem ledového obkladu na Evině tváři, „šel jsem se osprchovat a převléknout na večeři.“ Nemohla mu to vyčítat – tak trochu chtěla, ale nenapadal ji žádný logický způsob, jak to provést. „Počítač říkal, že jsem vyhrála na body. A androidka ve skutečnosti potřebovala malé až střední opravy.“ „Tak se posaď, ať dokončíme i tvoje malé až střední opravy.“ Sedla si na kraj postele. Galahad se k ní překulil a dloubl ji hlavou do ruky. „Měla jsem počkat a nechat se zklidnit panem Mirou.“ Roarke jí přejel hůlkou kolem čelisti a zadíval se jí do očí. „Umí to.“ „Nechápu, jak se tak rychle dokáže dostat k jádru věci. A to, co říkal, bych ani neuměla vysvětlit. Nemám na výběr, Roarkeu.“ „Já vím. Vím to, protože tě znám. A uvažuju, jak je možné, že mě bolí víc, když tě vidím vyčerpanou a ztrápenou, než když vidím tyhle modřiny. Na druhou stranu, modřiny se zahojí docela rychle.“ Přesunul hůlku od tváře k oku. „Nikdy se stoprocentně nevypořádáme s minulostí. Koneckonců z nás udělala lidi, jakými dnes jsme.“ „Asi ano. Mirová říkala… Říkala, že rozumím někomu, jako je Dorian, protože jsem v podstatě byla podobná. Chápu, odkud vyvěrá ta nedůvěra vůči autoritám.“ „A přece sis nakonec vybrala autoritu. Zvolila sis policii nejen jako životní poslání, ale jako svého druhu domov – a já jsem si na velice dlouho vybral pravý opak.“
99
J. D. R o b b • K r u t á
r o z k o š
„Oba jsme potřebovali vzít život do vlastních rukou. Já bych teď už byla víc než na půli cesty k vyhoření, kdybych nepoznala tebe. A ty bys už nejspíš ukradl veškeré umění a šperky, kdybys nenašel mě.“ „Ale vzájemné setkání nám bylo souzeno, či snad ne?“ Eva se usmála a s kocourem nataženým přes klíny jich obou se dotkla Roarkeovy tváře. „Irské ezořeči.“ „Ryzí skutečnost. Co ti ta mladá dívka prozradila? Povíš mi to?“ Eva zavřela oči a dál hladila kocoura. „Když jsem nad ní dnes stála s Morrisem…, vypadala dokonale, mladě a dokonale, až na to, že… Slyšela jsem, jak si myslí: Co bych dokázala, čím bych byla, kdyby mě nechali? Jak bych se vyrovnávala s tím, co mi udělali, kdybych utekla? Vím, že to jsou moje myšlenky, ale…“ „Opravdu jsou?“ Nechala to být, protože ji hůlka teď spíš konejšila, než aby v ní jitřila bolest. „Ranili ji tam, kde to není vidět. Ale měla pevné základy, měla rodinu a dostala by se z toho. Možná by to nikdy úplně nepřekonala, protože to nejde, jak my oba víme. Ale dostala by se z toho. A o tuhle možnost ji připravili.“ „A ta druhá? Ta, kterou ještě musíš najít?“ „Její základy jsou popraskané a vratké. Dneska jsem se dívala na její matku – do jejího nitra – a viděla jsem Stellu. Části její osobnosti. Nebudu se tím trápit.“ „Ani bys neměla. Takové typy existují, nemám pravdu? Stella, Meg Roarkeová, tahle žena. Vylíhlé z formy, která z nich udělala zlé a kruté bytosti.“ „Trumanová je z větší části stejný typ. Nebila by dítě fyzicky, na rozdíl od toho, jak se nepochybně chovala Jewell Greggová mnohem častěji, než ji sousedi viděli. Je spíš typ, který útočí na srdce, na sebevědomí a na důvěru, dokud všechno není rozbité a zkrvavené.“
100
J. D. R o b b • K r u t á
r o z k o š
Z toho pomyšlení, ze vzpomínek na něco podobného, se jí stahoval žaludek. „Je to ještě horší. Nežádá se od ní, aby je milovala. Ale má pravomoc a zneužívá ji, překrucuje ji, aby je zasáhla tam, kde to není vidět.“ „Zařídíš, aby ji vyhodili.“ „To je naprostá priorita. Ale nestačí to. Už tak ublížila Dorian Greggové a bůhví kolika dalším.“ Cítila, jak v ní opět plane vztek. „I takové jako ona zatraceně dobře znám. S pár podobnými jsem se setkala. Je to jako u špatného poldy – podělají to všem, co odvádějí svou práci dobře.“ Roarke vstal a přešel k panelu, do něhož byl zabudovaný AutoChef. Eva si přejela dlaní po žebrech – rozhodně na tom byla líp. I tvář měla mnohem méně opuchlou. „Udělám si čas, abych se na ni podívala, abych zjistila, jestli jí nedokážu přišít něco nelegálního. Musí přijít o místo – Greggová podvodně brala příspěvky a Trumanová si to neprověřila? Jo, dostane padáka, ale pokud za to neinkasovala provizi, nejde z její strany o zločin. I kdybych něco našla, nejspíš ji za to nečeká nic horšího než obdoba plácnutí přes ruku. To nestačí.“ Roarke se vrátil se dvěma sklenicemi naplněnými tekutinou broskvového odstínu. „To je uklidňovač? Já ho nechci.“ „Podělíme se o jeden. Má novou příchuť. Měl by chutnat trochu jako bellini.“ Věděla, že tím rozdělením by ji nakonec stejně přesvědčil, a tak se napila. „Já jsem zase tolikrát bellini nepila.“ „To budeme muset napravit.“ „Každopádně ujde.“ „Vůbec není špatný,“ souhlasil. „Občanská žaloba.“ „Cože?“ „Až najdeš Dorian, může proti Trumanové podat občanskou žalobu. Do sporu bude zatažený celý sociální úřad, ale měli
Ukázka elektronické knihy