působí, jako by vycházel z hrudi. Neváhal proto před davem lidí utáhnout hlasivky prasete. Lidé byli ohromeni, když viděli, že kvičení prasete utažením ustávalo, a ještě více byli všichni shromáždění překvapeni, jakmile se bolestný ryk zvířete obnovil poté, co Galénos hlasivky ze sevření uvolnil. Právě prokázal, že hlas není spojen se srdcem. A nebylo málo těch, kteří mu byli neskonale vděčni za jeho služby, při nichž řecký lékař zachránil nějakého příbuzného před jistou smrtí. Nastaly však nepokojné časy, město bylo rozbouřené a všude plno násilí, takže Galénos navzdory své proslulosti uvážil, že bude rozumné, aby po ulicích hlavního města impéria nechodil sám, dokonce i když jej manželka správce Septimia Severa povolala o šesté hodině, ještě za slunečního světla. „Tady je to, pane,“ řekl jeden z otroků, kteří jej doprovázeli, a zastavil u velkých dveří rezidence rodiny Severů. Galénos přikývl a otrok několikrát energicky zabouchal na dveře. Po chvíli se velká dřevěná a těžká vrata pootevřela. Lékař se představil a ihned mu dovolili vstoupit dovnitř. Pouze jemu. Otroci logicky zůstali venku. Atriensis Calidius dovedl lékaře do ústředního patia domu. „Paní hned přijde,“ sdělil mu otrok. Galénos čekal u impluvia. Celou podlahu tvořila jedna obrovská mozaika s mořskými výjevy všeho druhu, s rybami, Sirénami a loděmi v živých barvách. Na stěnách byly namalované lovecké scény a všechno vyhlíželo čistě a zářivě. Paní rezidence uměla udržet chod domu navzdory manželově dlouhé nepřítomnosti. Galénos v tichu několikrát pokýval hlavou. Měl rád pořádek. Považoval jej za zásadní ve všech záležitostech. „Děkuji, že jste přišel.“ Lékař sebou trochu trhl a otočil se. Před ním stála Iulia Domna. Štíhlá postava s oblými a krásnými rysy, plnými rty, s pletí snědou víc, než bylo v Římě běžné. Exotická krása. Správce Pannonie si vybral za manželku oslňující mladou ženu. Je-li někdo v situaci, kdy si může vybírat, proč nezvolit krásu? „Obdivoval jsem malby. Paní přišla velmi tiše,“ odpověděl Galénos a doprovodil svá slova dlouhou úklonou. Nešlo o servilnost, nýbrž o pouhé vyjádření úcty k tomu, že ona žena dosáhla dokonalého pořádku, v jakém lékař domus nalezl. „Byly vytvořené na žádost mého manžela. Jako dobrý voják má rád lov,“ vysvětlila Iulia příjemným tónem. Hlas byl opojný. Galénos už dlouho neslyšel ženskou intonaci tak milou sluchu. Bylo to hlasem, krásou tváře, postavou? Vším dohromady? „Mohu vidět nemocného?“ zeptal se lékař, téměř ze strachu, že jeho pohled prozradí obdiv, jejž pocítil k tělesné dispozici svého protějšku, a že by se to mohlo vykládat jako opovážlivost. V tu chvíli proběhli na druhé straně atria širokým sloupovím dva chlapci. Vzájemně se za křiku pronásledovali. Starého lékaře poněkud pohoršilo, že paní domu nedohlíží na malé děti. Pořádek v rezidenci není tak dokonalý.
• 98 •
„Ty děti, které tudy proběhly, jsou moji synové, Bassianus a Geta,“ podotkla Iulia. „Nezdá se, že by byli nemocní,“ naznačil Galénos. „Možná je tu ještě další dítě, které vyžaduje moji péči.“ „Nejsou nemocní. A nikoli, další dítě tu není.“ Galénos se zamračil. „Tak muselo dojít k nedorozumění. Ve zprávě, kterou jsem obdržel, byla výslovná zmínka o nemocném dítěti…“ Zatímco lékař mluvil, Iulia se rozhlédla po celém atriu, aby se ujistila, že jsou sami, a zároveň se pomalu přibližovala k řeckému lékaři. „Lhala jsem,“ pronesla konečně tichým hlasem. Galénos několikrát zamrkal. První dojem, nabytý ze skutečnosti, že v domě panuje řád, byl pozitivní. Děti pobíhající a křičící jako barbaři a následné přiznání lži, k tomu bez zjevného pocitu viny, však způsobily, že Galénos už nechtěl v domě setrvat ani o vteřinu déle. Ve své sebelásce se cítil zraněn. Vždyť je tolik věcí, které musí udělat… „Byl jsem lékařem dvou císařů. Nejsem zvyklý, aby mě lidé obírali o čas. S dovolením,“ pronesl tentokrát s mnohem menší úklonou než při počátečním pozdravu a pohybem naznačil, že směřuje ke dveřím. K jeho překvapení jej Iulia uchopila hladkou a jemnou rukou za paži. „Mí synové nejsou nemocní, ale jsou vystaveni velkému nebezpečí,“ upřesnila. „Potřebuji pomoc velkého Galéna.“ Lékař se zastavil. Za jakýchkoli jiných okolností a s jakoukoli jinou osobou by paži setřásl, aby se vyvlékl, ale onen dotyk, onen pocit jemných prstů mladé Iulie, ne více než dvaadvaceti či třiadvacetileté ženy, na staré kůži zraňované věkem, větrem a sluncem nekonečných dní v desítkách měst celého římského impéria, ten dotyk byl tak příjemný… „Nejsou-li nemocní, nemám o koho pečovat. Nechápu dobře, čím bych mohl být užitečný,“ oponoval Galénos, ale nemohl vyloudit nazlobený tón. Zdálo se, že ženina ruka působí jako to nejsilnější opium. „Potřebuji, aby pro mě velký Galénos něco vykonal.“ A Iulia, jista si tím, že muž již nezamíří ke dveřím, stáhla ruku z jeho paže. Galénos se na krátký okamžik zadíval na místo, kde její prsty chvíli spočívaly a posléze se odtáhly. „O co jde?“ Samotného lékaře překvapilo, že se na to ptá, bylo by totiž logické, aby se měl znovu k odchodu. „Potřebuji doručit zprávu někomu za římskými hranicemi,“ řekla rychle, ale stále potichu. „Není mým záměrem opouštět v těchto chvílích město,“ odpověděl Galénos stroze. Zdálo se, že okouzlení, které mu utkvělo na paži, bez oné ruky ochabuje. „Co bys rád výměnou za to, že zprávu předáš?“ vyzvídala Iulia s jemným pohybem stranou tak, že se její krásná postava ocitla mezi hostem a dveřmi rezidence.
• 99 •
Galénos vzdychl a zakroutil hlavou. „Se vší úctou, pro Asklépia a pro všechna řecká a římská božstva, matka této rodiny se nenachází v situaci, aby mi mohla dát něco, co by ulevilo mému žalu a problémům. Myslím, že bude lepší, když odejdu.“ A ve snaze ženu obejít se vydal ke dveřím. „Vím, že mnoho tvých cenných knih shořelo při velkém požáru.“ Galénos se zastavil a upřeně se na ni zadíval. „Jsi velmi známá a vážená osoba,“ pospíšila si s vysvětlením, protože konečně přišla na něco, čím zaujala Galénovu pozornost. „Všude se mluví o velkém lékaři císařů. Ani na chvíli jsi neskrýval bolest nad obrovskou ztrátou, kterou pro tebe a pro tvou práci představuje množství svazků, které shořely v palácové knihovně i s poznámkami a informacemi, jež byly pro tvou práci důležité, jak si umím představit.“ „Pro mou práci?“ dotázal se a zároveň kroutil hlavou. „Paní, papyry a pergameny, které jsem napsal a jež sežehly plameny v císařské knihovně, byly významné pro celý svět. Udělal jsem pro lékařství tolik, co císař Traianus pro impérium, když nechal vystavět mosty a silnice po celé Itálii. Já, pouze já jsem ukázal skutečnou cestu lékařství. Je třeba připustit, že Hippokratés tuto cestu rozeznal a připravil ji, ale já jsem ji zprůchodnil.10 A nyní, ať už s dovolením autority domu, či bez něj, odcházím.“ „Nemohu ti navrátit, o co jsi přišel, a postrádám potřebné znalosti, abych mohla docenit, co jsi ve svém vědním oboru dokázal, ale mohu ti nabídnout veškerou pomoc, o kterou požádáš a na cokoli ji budeš potřebovat.“ Znovu se rychle rozhovořila a opět položila svou kouzelnou ruku na lékařovu paži. „Potřebuješ-li peníze, budeš jich mít tolik, kolik bude nutné. Můžeš přivézt pergameny odkudkoli. Potřebuješ-li čas, abys cokoli napsal nebo promyslel, s pomocí mého manžela ti nebude nic scházet. Skutečně ti nemohu navrátit kodexy a papyry, o které jsi přišel, ale mohu ti poskytnout prostředky, abys z té ztráty, které nyní tak lituješ, obnovil tolik, kolik budeš schopen. Nevím, zda bude možné napsat znovu to, co už bylo jednou napsáno, ale časem a penězi lze pomoci. Budeš mít k dispozici veškerý čas a všechny sestercie, které budeš potřebovat. Výměnou za to tě žádám pouze o předání zprávy. Ale musíš ji odnést za hranice Říma.“ Než Galénos vyhrkl otázku, chvíli přemítal. „Manžel paní splní to, co se tu dohodne?“ „Splní. Manžel si mě váží a bude chtít, aby se danému slovu dostálo.“ Galénos pomyslel na knihy, které Philistio zadržoval v Pergamu a nikdy mu je neposlal, nebo na pergameny, které Hérakleianos možná skrývá v alexandrijské knihovně, ale zdálo se mu ukvapené odvážit se cokoli v tomto směru žádat. Vždyť Iulii Domnu sotva zná a s jejím manželem vyměnil 10 Slova připisovaná samotnému Galénovi byla převzata z knihy Ralpha Jacksona Doctors and Diseases in the Roman Empire, University of Oklahoma Press, 1988.
• 100 • Ukázka elektronické knihy