16. kapitola
T���� ����� � L����, �������� 1801 Fabien ohledně šperků a šatů nakonec povolil, ačkoliv spíš kvůli sobě než kvůli Elišce. Nechtěl, aby jeho žena vypadala jako cuchta mezi všemi těmi bohatými klienty, kteří lázně navštěvovali. Jakmile byla opět oblečená v hedvábí a ověšená diamanty, vrátilo se jí i sebevědomí. Okamžitě začala prohánět služebnictvo a vymýšlet si nesmyslné požadavky na lázeňský personál. O každé proceduře chtěla vědět, zda je skutečně účinná a jak rychle může očekávat výsledky. Fabien, ačkoliv by raději hrál v baru kulečník, musel absolvovat všechny procedury s ní, i ty, které nenáviděl. Z popíjení horké vody už se mu dělalo špatně a po ránu měl střevní potíže, zatímco Eliška žádnými nesnázemi netrpěla. Tvrdila, že se umí překonat, protože má před sebou cíl v podobě miminka. Pravda ale byla, že obsah v porcelánových pohárcích nahrazovala pálenkou.
99
SARAH PARSLEY – VŮNĚ ŠAFRÁNU Eliška dobře věděla, že tohle je zřejmě jedna z mála šancí, jak si trochu užít, a přesně to také dělala. Nenechala si ujít nic, co vypadalo jako zábava, a té lázeňský dům poskytoval požehnaně. Milovala procházky po kolonádě, kde se seznamovala s dalšími hosty, a večeře s hudbou, které se často protáhly až do pozdních hodin. Pohledných mladých šlechticů bylo v lázních tolik, že nejednou litovala, že už je vdaná. Velice často se však i nudila, zejména pokud si Fabien domlouval své obchody, a tak vyváděla různé malé, a podle ní neškodné, zlomyslnosti. Přesypávala v hotelové restauraci do slánek cukr a obráceně, přeřizovala čas na hodinách v hale i na chodbách a špendlila ubrusy k měkkému čalounění židlí. „Tohle už přestává všechno!“ rozčiloval se Fabien, když si ráno už poněkolikáté osolil kávu a osladil vajíčka. „Běžte si sbalit, pojedeme domů.“ „Ale, drahý,“ chlácholila ho Eliška, která tohle nemohla potřebovat. Rozhodně neměla v úmyslu odjet před velkým tanečním večerem plánovaným na sobotu. „Ten pobyt tady mi dělá skutečně dobře. Nejsou to sice Lurdy, ale řekla bych, že cítím změnu. Ale slyšela jsem, že zázraky dělá i horský vzduch v Alpách. Pojedeme do Alp?“ „Ne, nesnáším výšky,“ ucedil Fabien, odstrčil snídani a vypláchl si ústa vodou. V sobotu se v tanečním sále sešlo nebývalé množství hostů. Přijeli i lidé z okolních lázeňských domů a panských sídel. Rychlostí blesku se totiž rozšířila zpráva, že se dostaví kníže s chotí. Před lety, když se konala slavná knížecí svatba, nebylo Elišce ještě patnáct let, takže seděla doma s guvernantkou. Později, když byla starší, nemohla na plesy, protože v tu dobu už byli moc chudí, ale teď chtěla kněžnu stůj co
100
16. KAPITOLA stůj poznat. Zatímco Fabien rozmlouval se svými obchodními partnery, Eliška, posilněná kapkou něčeho ostřejšího, vyhledala dámu v nejhonosnějších šatech a ochomýtala se kolem, dokud se s ní žena nedala do řeči. Nejdřív začala o horkém počasí a suchu, a nakonec přešla ke kvalitě podávaného občerstvení. „Už jste ochutnala ty malé nugátové dortíčky?“ zeptala se žena a přistrčila Elišce malý talířek. „Ne, děkuji, nevešla bych se do šatů,“ odmítla Eliška. „Asi bych také neměla, ale co, já už jsem vdaná,“ usmála se žena a nacpala si do pusy ještě jeden a pak se na Elišku zkoumavě podívala. „Říkala jste baronesa z Hájku? Myslela jsem, že jste také vdaná.“ „Ne… no… jsem svobodná a… možná brzy zasnoubená. Mladý hrabě Kolowrat se jistě brzy vyjádří,“ koktala. Nechtělo se jí přiznat, že její manžel stojí opodál a místo tance si opět dojednává nějaké obchody. „Tak to bych vám mohla představit svého synovce,“ usmála se žena a mávla rukou k hloučku mužů. Eliška se podívala stejným směrem a přemýšlela, jestli je to ten uhrančivý brunet, nebo blonďatý krasavec. „Pojďte, seznámím vás hned,“ popadla ji žena za loket a vedla ke skupince mužů. Prošla kolem blonďáka i bruneta a zastavila se až před Fabienem. „Dovolíš, abych ti představila tuto okouzlující mladou dámu?“ poklepala mu na rameno. „Teto Ludmilo!“ zvolal Fabien a pevně ji objal. „Kdy ses vrátila z Londýna?“ „Jsem tu pár dní, ale už jsem odvykla vedru a cestování mě unavuje.“ „Vidím, že už ses seznámila s mou ženou,“ usmál se Fabien a Eliška zrudla.
101
Ukázka elektronické knihy