Stacey Kennedyová
s ostatními kovboji. Beau k ní přistoupil. „Chceš si po obědě vyjet na koni?“ Usmála se a v očích jí zajiskřilo, ale pak pochybovačně potřásla hlavou. „Já jsem ještě nikdy na koni nejela.“ „To nevadí,“ odpověděl. „Musíš mi jen trochu věřit. Budeš v bezpečí.“ Skousla si ret, ale uvědomila si, že mu věří hodně. Měla pocit, že to musí být jeden z nejspolehlivějších lidí, jaké kdy poznala. Z toho zvláštního odhalení se jí trochu zatočila hlava. Její staré já by se nikdy neodvážilo sednout na koně. Věděla, že by neměla s Beauem trávit víc času, protože jí s ním začínalo být až moc dobře. Ale přála si nový začátek a s novým začátkem se pojila i nová dobrodružství. A kromě toho… byla s ním doopravdy ráda. „Jasně, tak pojedeme.“ Pak k němu přišla o něco blíž a dodala šeptem: „Pokud se pak budu moct projet i na tobě.“ V očích mu zajiskřilo. „To je bez debaty, miláčku.“ Beau už zapomněl, jaký klid přináší čas příjemně strávený se ženou. Projížděli se s Norou po jejich pozemcích a jen existovali, dýchali a dívali se kolem sebe. Ze sedla obhlížel zemi, na níž jeho otci záleželo stejně jako na jeho rodině. Vlnící se kopce, dobytek pasoucí se v dálce u jezera, divočina kolem nich. Jeho otec tuto zemi miloval a vážil si jí. A Beauovi se po něm nesmírně stýskalo. Po jeho moudrosti, humoru a zemitosti. Smrt není laskavá. Beau zakusil její krutost už tehdy, kdy přišel o Annie. Nikdy mu nepřestala chybět, ale když hleděl na Noru, která seděla trochu ztuhle v sedle menšího a velmi klidného starého koně, který byl vždycky líný jako veš, a proto to byl ideální kůň pro ni, žasl nad tím, jak ho probudila. Co by asi na ni říkal jeho otec? Vsadil by se, že by ji miloval. „Uvolni se v bocích,“ doporučil jí jemně. Otěže 98
Nespoutaná vášeň
držela správně a opírala si ruku o hrušku sedla, ale seděla jako prkno. „Hýbej se spolu s koněm.“ Odfrkla si a zamračila se na něj. „Super, kovboji. Nemám ponětí, o čem to mluvíš.“ „Nelži,“ zasmál se. „Na mě se projíždíš bez problémů.“ Usmála se. „To není totéž.“ Podíval se, jak po jeho doporučení začala pohybovat boky spolu s koněm a uvolnila se. „Věř mi, miláčku. Hýbala ses přesně takhle. Něco takového nezapomínám.“ Znovu na ně padlo příjemné ticho. Kráčeli po louce a tráva pod koňskými kopyty měkce šustila. Krása kolem nich byla mimořádná, ale v jeho očích se nic nevyrovnalo Noře. Snažil se na ni nedívat, ale vůbec mu to nešlo. Odpolední slunce příjemně hřálo a její opálená pleť ho zvala, aby ji ochutnal. Čím déle se na ni díval, tím víc něhy objevoval v její tváři. „Líbí se ti to?“ zeptal se. Podívala se na něj. „Vlastně ano,“ odpověděla a vydechla. Pak povolila ramena a usmála se. „Ten klid, který tu zažíváš se svou rodinou, to je něco mimořádně vzácného.“ „To ano,“ řekl a opřel se o hrušku sedla. „Myslím, že bych si na to dokázala zvyknout.“ Nemohl skrýt své překvapení. „Co ten pohled?“ zasmála se. Hleděl na ni a neměl slov. „Nečekal bych, že tohle uslyším zrovna od tebe, od holky z velkoměsta.“ Ramena se jí otřásla smíchem a v očích jí to jen tančilo. „Než jsem sem přijela, nikdy bych to neřekla, ale teď úplně chápu, proč tady Adeline už zůstala. Ve velkoměstě je pořád nějaký tlak dělat toho víc, být lepší, pořád se v nějakém ohledu překonávat, ale tady…“ povzdechla si. „Tady mám pocit, že můžu volně dýchat.“ „Je zvláštní, že to říkáš,“ poznamenal. „Před chviličkou jsem myslel přesně na totéž.“ 99
Stacey Kennedyová
Usmála se a on viděl na její tváři pokoj, který tam ještě neviděl. Tu touhu po klidu chápal, chápal potřebu zastavit se, zamyslet se. A koně byli nejlepší terapie. Jejich rytmické pohyby, jejich jemnost… to vše je pro člověka nesmírně prospěšné. Po chvíli ho Nora překvapila otázkou: „Je těžké, když vychováváš Austina sám?“ Byla vždycky tak opatrná, aby nepřekročila nějaké emocionální hranice. A i on sám si dával pozor, aby nic nezkomplikoval. Ale teď se cítil uvolněně a příjemně. „Jen v době, kdy byl ještě miminko. Teď je v podstatě menší verze mě samotného. Mnohokrát jsem vděčný za to, že je to kluk. Nevím, co bych si počal s holčičkou.“ Usmála se. „Je to skvělý kluk. To určitě pomáhá.“ Beau přikývl a Nora mu upřeně hleděla do očí. Pak ho překvapila během několika minut už potřetí. „Samozřejmě, že jsem neznala Annie, ale myslím, že by na tebe byla neskutečně pyšná. Jsi skvělý otec. Vidím to velice jasně, a to jsem tady chvilku.“ Hrudník se mu sevřel náhlými emocemi. „Děkuju, že to říkáš, Noro.“ „Vždyť je to pravda,“ odpověděla a zapadla hlouběji do sedla, jako by seděla na koni už po sté. Ta městská dívka zrovna teď nevypadala vůbec městsky. „Je to vážně úžasné, být tady a vidět, o co jsi přišel a jak elegantně se s tím vyrovnáváš. Cítím se jako blázen, že mě vůbec napadne stěžovat si na mého bývalého, který mi zlomil srdce.“ „Zlomené srdce je zlomené srdce,“ odpověděl pevně. „Nesnižuj vlastní smutek. V našich situacích je velký rozdíl. Ta moje je tragická, ale byla plná lásky. A tvoje, tu způsobil muž, který se nechoval dobře ke tvému srdci. To je něco úplně jiného.“ Dívala se na něj a on od ní nemohl odtrhnout zrak. Něco mezi nimi bylo. Něco, co zvyšovalo jejich vzájemnou touhu a co sílilo a rostlo s každým dnem, i když se tomu oba snažili vyhýbat. 100 Ukázka elektronické knihy