KOMENTÁŘ HISTORIKA
Německu. Pro ztráty, které nebylo možné pro nedostatek záloh doplňovat, byla od jara 1942 převedena od Velitelství bombardovacího letectva (Bomber Command) k Velitelství pobřežního letectva (Coastal Command), kde měla za úkol vyhledávání a ničení nepřátelských ponorek a lodí a ochranu námořních konvojů. V rámci každého operačního turnusu měli stíhací i bombardovací letci nalétat 200 operačních hodin, noční stíhači 100 operačních hodin. Po převedení k Velitelství pobřežního letectva museli letci 311. bombardovací perutě nalétat 500 operačních hodin na Wellingtonech, osádky Liberatorů 800 operačních hodin. Po dokončení mohl letec odejít na odpočinek a posléze se rozhodnout, zda absolvuje další operační turnus. Od svého vzniku se naše perutě potýkaly s nedostatkem personálu, který byl řešen náborem dobrovolníků z československého pozemního vojska. Na Středním východě vydala československá mise 24. června 1942 výzvu k náboru do letectva ve Velké Británii. Vybráno bylo 171 vojáků a vytvořili „Leteckou skupinu – Východní“. Letci této skupiny, kteří úspěšně dokončili stíhací výcvik, byli k perutím přiřazeni krátce před koncem války a prováděli hlídkové a doprovodné lety svazů bombardérů, ti zařazení k 311. peruti střežili konvoje spojeneckých lodí a nadále vyhledávali ponorky. Během války prošlo RAF 2422 československých vojáků.
Letouny Vickers Wellington Mk.IC od 311. čs. bombardovací perutě na jaře 1941.
98
S blížícím se koncem války žádali českoslovenští činitelé o povolení k zapojení československých jednotek na západě do osvobození vlasti. Případné uvolnění Československé samostatné obrněné brigády od Dunkerque a její připojení k americké armádě bylo definitivně zamítnuto 30. dubna 1945. Výjimkou byla pouze malá jednotka – tzv. Kombinovaný oddíl, který překročil hranice 1. května u Pomezí. Československá vláda v Londýně usilovala alespoň o vyslání československých stíhacích perutí RAF na pomoc Pražskému povstání. Dne 6. května byla československému stíhacímu křídlu vyhlášena pohotovost. Sovětský svaz však zakázal jakoukoliv účast našich jednotek ze západu při osvobozování Československa. Povolení k návratu dostali letci až na konci července 1945 a přiletěli během srpna a září. Hlavním důvodem bylo odkládání povolení ze sovětské strany. Dalšími důvody byla jednání o nákupu britských letadel a nasazení 311. čs. bombardovací perutě, která pátrala po německých ponorkách do 4. června 1945. Až do prosince tvořila tato peruť letecký most mezi Československem a Velkou Británií. Do Československa se vrátili stíhací piloti z Velké Británie i se Spitfiry LF Mk.IXE, zakoupenými pro nově budované letectvo v Československu. Jednotlivé perutě byly dislokovány na domácí letiště a staly se základem pro nově vytvořené letecké pluky. Na letiště v Plané u Českých Budějovic byla umístěna 312. čs. stíhací peruť. K 28. říjnu 1945 byla vytvořena 2. letecká divize složená z leteckého pluku 4 a leteckého pluku 5, jejichž základem byly letky 312. perutě. Velitelem divize byl plk. Jaroslav Hlaďo.
KOMENTÁŘ HISTORIKA
99
100–125
POVÁLEČNÉ OBDOBÍ
101–117 118–120 121–123 124–125
Letiště Planá a založení rodiny Výcvik izraelských pilotů Propuštění z armády Komentář historika
Ukázka elektronické knihy
Jména izraelských pilotů v zápisníku letů Milana Malého.