Díky! zaňafal Mrňous a vděčně se svalil do báglu. Znovu vyrazili.
Pokračovali po cestě, dokud dokonce i Jitřenka nezačala být unavená. Proběhli poslední zatáčkou a za ní se mezi stromy objevila mezera. Prosvítala jí světla.
98
Cítím dvounohé! zaštěkal Čmuchal. Ke stromum! ˚ zavrčela Jitřenka. Nesmí nás videt. ˇ
Sešli z cesty a běželi směrem k lesu. Jejich úna-
va byla ta tam. Brzy dorazili ke stromořadí, které ohraničovalo tábor. Odtud se zahleděli na palisádu před nimi. Nahoře se pohybovaly nějaké postavy.
Sem vede Gwenina stopa, štěkl Čmuchal. Tu zed‘nepreskocíme, ˇ ˇ zabručel Brutus.
Snad vede dovnitrˇ nejaká jiná cesta? ˇ
přemýšlel Čmuchal nahlas.
Ukrytí mezi stromy, proslídili psi okolí tábora po celém jeho obvodu. Když se na jedné straně přiblížili k útesům, došli k místu, kde byl les u palisády blíž než jinde. Z druhé strany palisády nebylo nic slyšet a nahoře nikdo neobcházel.
Podívejte se támhle, zaňafal Mrňous ze své vyvýšené pozice a ukazoval přitom čenichem směrem k patě palisády. Vypadá to, že je tam
sypká puda. ˚ Mohli bychom se prohrabat dovnitr? ˇ zeptal se Čmuchal.
Možná, odpověděla Jitřenka.
Ale nesmíme deˇ lat hluk.
Ukázka elektronické knihy