JA K S E STŘÍLE JÍ GÓ LY
čil stav 0:1 na 2:1 dvěma precizními střelami z přímých kopů. Trestňáky zkrátka patřily k jeho silným zbraním. Po příchodu do Bohemky se v jednom mužstvu setkal s Antonínem Panenkou, snad nejslavnějším exekutorem standardních situací, co kdy u nás byl. „Musím potvrdit, že Tonda byl opravdu mimořádný střelec. Jeho kopací technika byla fenomenální, navíc trestňáky rád a často trénoval. Jeden čas jsme je nacvičovali spolu. Tonda se chystal vystřelit, tvářil se tak, všichni se soustředili na něj jako na vyhlášeného střelce, zatímco mě, jak jsem byl schovaný za zdí, si nikdo nevšímal. A potom jsem z ničeho nic vypálil. Jednou nebo dvakrát nám to vyšlo.“ V Panenkově éře byla Bohemka pověstná i tím, kolik gólů střílela po centrech ať už po rohu, nebo po volném kopu. Panenka posílal prudké, falšované míče přesně tam, kam chtěl. Po jeho odchodu do Rapidu Vídeň zdědil tuhle úlohu Přemysl Bičovský. „Tohle jsme za Pospíchala hodně nacvičovali. Základem bylo, že všichni museli být v pohybu. Kdo stojí, nemá proti obraně šanci. Měli jsme kluky, kteří to ovládali – Jirka Ondra, Pavel Chaloupka, Zdeněk Prokeš, Jirka Sloup, Franta Jakubec, Milan Čermák... Taky Vláďa Hruška, i když ten byl spíš vysoký, než že by byl bůhvíjaký hlavičkář. Když jsem rozehrával, podíval jsem se nejdřív, jak to před bránou vypadá, pohledem jsme se dorozuměli, co a jak, třeba s Pavlem Chaloupkou, který měl vynikající odhad. Snažil jsem se mířit tak, aby se balon zatočil a zapadl za zadní tyč, kdyby ho nikdo nezasáhl. Aby letěl do brány, ne do autu.“ U pasáže o střelbě lze zmínit ještě dva osobní rekordy. V létě 1970 Teplice porazily v Interpoháru holandský Twente Enschede 6:2. Přemysl Bičovský vstřelil první, druhý, třetí, pátý a šestý gól – celkem tedy pět! A v jednom rozhovoru v roce 1975 řekl: „V přátelá-
95
P ŘE M YSL B I ČOVS KÝ – KA N O N Ý R , KA PI TÁ N , FOTBA LISTA
ku s Hvězdou Trnovany jsem před dvěma roky dal devět gólů. V lize se mi podařilo vstřelit nejvýš tři.“ Nyní se dostáváme k ještě jedné významné kanonýrské události v jeho kariéře. KLUB LIGOVÝCH KANONÝRŮ Blížil se závěr zápasu Bohe mians – Banská Bystrica. Domácí po exhibičním výkonu vedli 4:1, diváci v euforii jásali. A pak, tři minuty před koncem, byl faulován Přemysl Bičovský. Fanoušci začali skandovat: „Bičovský, Bičovský!“ Všichni si přáli, aby si zrovna on postavil míč na značku pokutového kopu. Kaž dý věděl, že už v lize nastřílel 99 gólů a pouze jeden mu chybí k tomu, aby se stal členem slavného Klubu ligových kanonýrů. Jak by se to hodilo, kdyby ten stý vstřelil právě v Ďolíčku. Byla sobota 12. září 1981. „Protože naše vítězství už bylo jasné, hrnul jsem se dopředu. Stovka mě lákala. Před penaltou jsem byl faulovaný, tudíž
96
Historické vteřiny v kariéře Přemysla Bičovského. V zápase s Banskou Bystricí 12. září 1981 střílí z penalty stý ligový gól a stává se členem Klubu ligových kanonýrů.
JA K S E STŘÍLE JÍ GÓ LY
můžu říkat, že jsem si všechno sám zařídil. Když jsem si chystal míč, dobře jsem věděl, co je ve hře. Jestli někdo říká, že na to v takové situaci nemyslí, nevěřím mu. Každý na to myslí. Chtěl jsem ten gól dát, to je jasné, ale zase jsem nejančil. Přece jen už mi bylo jednatřicet, měl jsem něco za sebou, a tak jsem to tolik neprožíval.“ V novinách se psalo: „Pospíchal vyslyšel přání diváků a čtvrt hodiny před koncem poslal Bičovského do útoku. Ze zápasu se stalo čekání na stý gól. Nejprve mu brankář Veselý zázračně zmařil šanci. Tři minuty před koncem byl faulován, pokutový kop. Brankář skáče, míč letí na druhou stranu. Diváci slaví gól, vítězství i Bičovského, potlesk je nekonečný.“ Trenér Pospíchal prohlásil: „Oddychl jsem si, že to máme za sebou. Čekání na stý gól jsem už zažil se Standou Štruncem v Plzni.
Vítej v Klubu ligových kanonýrů. Odznak a vázu předávají novému členovi zástupci týdeníku Gól, který klub založil. Uprostřed je šéfredaktor Josef Oktábec, vpravo jeho zástupce Jindřich Pejchar. Slavnost se konala před zápasem s Baníkem Ostrava 5. října 1981.
97 Ukázka elektronické knihy