zpívání na letních táborech i školních talentových soutěží. Základní jádro písně (pokud ne všechny její nuance), představené v kontextu filmu, který položil základy její citové závažnosti, a pak ještě posílené snadněji poslouchatelnou verzí na soundtracku, rezonovalo po celém světě čím dál víc. Ale i když začala být „Hallelujah“ navždy spojená s kreslenou postavičkou zeleného obra, historie měla s kompozicí Leonarda Cohena, a také s hlasem Jeffa Buckleyho, jiné plány. Když 11. září 2001 unesli teroristé čtyři letadla a zabili téměř tři tisíce lidí, nebyl čas na nějakou připravenou reakci. Během hodin a dní, které následovaly po ránu zkázy, se lidé namáhavě pokoušeli tuto tragédii pochopit nebo pojmenovat. Média se snažila najít v těch nelogických událostech nějakou logiku, improvizovala, jak informovat o tom, o čem je třeba, a jaká prohlášení je vhodné použít. Diváci po celém světě byli přilepeni k televizorům a hledali nějaké informace nebo vysvětlení. A tytéž otázky musely být pojmenovány v zábavním průmyslu – pro MTV možná nešlo o tak závažnou záležitost jako pro CNN, ale i tato televize musela promyslet, jak divákům podávat své pořady v tak bezprecedentní krizi pro celé Spojené státy. V hudební komunitě vznikaly nové písně, organizovaly se benefiční koncerty, texty a videoklipy začaly dostávat jiný význam. Rádiový gigant Clear Channel Communications poslal svým stanicím kontroverzní e-mail, ve kterém upozorňoval na písně, které mají pro tak vypjatou chvíli „pochybný text“, přičemž rozpětí se pohybovalo od „You Dropped a Bomb on Me“ od Gap Band a „Walk Like an Egyptian“ od Bangles po věci od Rage Against the Machine a Lennonovu „Imagine“. V té době byl výkonným ředitelem VH1 Fred Graver. Pamatuje si, jak stanice po útocích probírala playlist videí: díval se na obrazovku na klip k hitu Goo Goo Dolls „Iris“ z filmu Město andělů
98
a uviděl záběr, jak Nicolas Cage skáče z budovy. Uvědomil si, že je to další video, které bude třeba stáhnout. Chtěl si být jistý, že jak jen bude možné, bude hotová nějaká speciální pocta, která vzdá hold obětem a záchranářům. „Existovaly dvě nahrávky, které jsme měli do dvaceti čtyř hodin poté,“ řekl. „Byla tam parta filmařů, kteří točili pro producenta jménem Steve Rosenbaum, jenž provozoval něco, co se jmenovalo City TV. Když ta letadla narazila, sebrali kamery, a zatímco všichni ostatní utíkali od věží, oni běželi k nim – bylo to otřesné, spousta prachu, ruiny a lidi, co utíkají pryč. Editor pod to dal věc, kterou napsala kapela Live [„Overcome“]. A pak šli naši lidé na místa jako Union Square, všude tam, kde se shromažďovali lidé. Všechny tyhle záběry jsme pak vzali a sestříhali je do tří až čtyřminutového sestřihu.“ Několik zaměstnanců VH1, kteří byli v kanceláři, vidělo ten klip a někteří z nich se ozvali s tím, jaká hudba by ty záběry měla podkreslovat. Jako asistentka Michaela Hirschorna, ředitele zpravodajství této stanice, tehdy pracovala Sarah Lewitinnová. Zakrátko začala Lewitinnová, která je mnohem lépe známá pod pseudonymem „Ultragrrrl“, pracovat jako hudební producentka, párty promotérka, DJ a bloggerka, a v roce 2006 ji časopis New York považoval za jednu z nejvlivnějších osob v hudebním byznyse. (Svou kariéru odstartovala jako stážistka v časopise Spin, když jsem v téhle publikaci působil jako šéfredaktor.) Podle Gravera „to byla Sarah, kdo řekl: ‚To, co tam teď potřebujete, je „Hallelujah“ ve verzi Jeffa Buckleyho.‘“ Na otázku, jestli si pamatuje, že to navrhla, Lewitinnová řekla, že většinu věcí kolem 11. září vymazala z hlavy. Aby si osvěžila paměť, napsala svému bratru Lawrencovi a chtěla zjistit, co si z téhle bolestné doby pamatuje on. Pak mi poslala následující zprávu, která je zde edičně upravená a jsou u ní uvedena jména pisatelů:
99
Lawrence: Pamatuju si to dobře. Lawrence: Navrhla jsi to během schůze. Lawrence: Lidi z VH1 se chovali zmateně. Lawrence: Myslela sis, že bude dobrá ta Buckleyho verze. Ultragrrrl: Jediné, co si z té doby pamatuju, že jsem sledovala, jak ty budovy padají. Ani si nevybavuju nějaké schůze VH1. Lawrence: Byla jsi přesvědčená, že to, jak to zpívá, je ideální tempo. Lawrence: Navíc i sám Buckley byl tragická postava. Lawrence: V té době vlastně nikdo ve VH1 Buckleyho verzi neznal. Lawrence: Ty ano, protože jsi byla fanynka. Lawrence: Počkat, znamená to, že je to tvoje vina, že je ta písnička každý rok v American Idol? Ultragrrrl: Jo. Lawrence: Blbko. „Spousta lidí ji neznala,“ potvrzuje Graver. „Jsem obrovský fanoušek Leonarda Cohena, ale Buckleyho verzi jsem neznal. Ale ten dlouhý, loudavý úvod na kytaru, ty poddajné, překrásné tóny – to bylo dokonalé. Tahle píseň je otevřená spoustě interpretací, ale ta Buckleyho zní, jako by to šlo ze zlomeného srdce, zlomeného ducha konkrétního člověka – jde to přímo k jádru věci.
100 Ukázka elektronické knihy