98
Kapitola 10 Když Cassie později odpoledne odvezla Sinclairovy domů, zaparkovala své auto před základnou. Roy a Mike se právě vraceli od hangárů. Mike se s ní zastavil, ale Roy ji úplně ignoroval a prošel mlčky kolem. „Jak jste se měla?“ zeptal se jí Mike. „Skvěle,“ odpověděla Cassie spokojeně. „Jaynini rodiče jsou moc milí. Byli tak šťastní, že mohli navštívit svou dceru a maličkou vnučku. V letadle seděli úplně poprvé a opravdu se jim to líbilo.“ „To rád slyším. Jak se má Jayne?“ „Od té doby, co se Sophii nesnaží za každou cenu kojit, je to mnohem lepší. Malá lépe spí, takže Jayne vypadá odpočatě a uvolněně. Je až s podivem, jak rychle se změnila,“ informovala ho Cassie nadšeně. „Cestou tam jsem Jaynině matce řekla, co se stalo a že se Jayne bojí, že ji matka odsoudí, protože malou nekojí. Ale maminka pro to měla pochopení, což bylo vážně skvělé.“ „Byl tam i Tony?“ „Ano. Většinou doma moc nebývá, ale dneska si udělal pár hodin volna, aby poseděl s tchyní a tchánem. Bylo to opravdu moc milé, a měla jsem pocit, že Jayne má velkou radost. Asi hodinu jsme si povídali, potom jsem se šla projít, abych nechala rodinu na chvíli o samotě.“ „To od vás bylo velice pozorné, ale myslím, že to nebylo nutné,“ poznamenal Mike. „Já vím, ale potřebovala jsem záminku, abych si mohla zajít ke koním. Koně mi tu hrozně chybí, a tam mají dokonce
99
o d v á ž n á
ž e n a
•
e l i s a b e t h
h a r a n
dvě maličká hříbátka, může jim být sotva pár týdnů. Jsou tak roztomilá! Potom jsem se vrátila a dali jsme si ještě kávu. Dozvěděla jsem se, že jejich farma má opravdu dlouhou historii. A že Jaynin otec pracoval pro Tonyho otce, a dokonce mu zachránil život.“ „To je pravda. To bylo tehdy opravdu neuvěřitelné. Vyprávěli vám o tom?“ „Jen se zmínili. Co se stalo?“ „Když Walter Sinclair koupil Aldinga Farm, zaměstnal na ní Jaynina otce Kevina.“ „Kevin se v letadle jen zmínil, že pro Waltra pracoval, ale nic víc.“ „Je totiž velice skromný a nemá rád, když ho někdo považuje za hrdinu. Ale on si to právem zaslouží.“ „Proč by ho měl někdo považovat za hrdinu?“ „Říká se, že Walter jednoho dne sjížděl z prudké stráně příliš rychle, traktor se převrátil a Walter pod ním zůstal zaklíněný. Kdyby tam byl sám, jistě by zemřel, ale naštěstí u toho byli Kevin a ještě jeden dělník. Okamžitě mu přispěchali na pomoc, Kevin nadzvedl traktor, aby mohl jeho kolega Waltra vytáhnout. Traktor skřípl Waltrovi hrudník, takže nemohl dýchat. Kdyby Kevin tak rychle nezasáhl, během několika minut by zemřel. Umíte si představit tu sílu, když chcete nadzvednout traktor? Nikdo by tomu neuvěřil, kdyby tam nebyl ten druhý dělník, který všechno potvrdil. Když se o tom doslechli ostatní dělníci, prosili Kevina, aby před jejich očima nadzvedl ten traktor ještě jednou. Zkusil to, ale podruhé už se mu to nepovedlo.“ „Předtím vyvinul nadlidskou sílu, protože to byla otázka života a smrti,“ poznamenala Cassie. „Ano, také si to myslím. Walter mu byl nesmírně vděčný. A byl nadšený, když se jejich děti vzaly a rodiny se tak spojily. No a teď je tu už další generace.“ „Bylo moc milé vidět je všechny pohromadě, byli opravdu šťastní. Tony si dokonce najal pomocníka, takže není tolik
100
o d v á ž n á
ž e n a
•
e l i s a b e t h
h a r a n
unavený a může trávit čas se svojí dcerou, která se z malého křiklouna proměnila ve spokojené děťátko.“ „To rád slyším.“ „Myslím, že teď už si poradí sami.“ Vydali se na cestu k bytům. „Byli jste u zásahu?“ „Ano. Z údajně zlomené ruky se nakonec vyklubal dislokovaný loket, který jsem ale hned nahodil zpět.“ „Au.“ Jen při té představě Cassie trnuly zuby. „Pojedete dnes do města pro Kirru?“ „Ne, bude doma o něco déle, protože přijel na návštěvu některý z jejích mnoha strýčků. Ten ji sem potom přiveze.“ „Chtěl jsem vyrazit do města na rybu s hranolky, protože se mi dneska vůbec nechce vařit,“ nadhodil Mike. „Hmm, to zní dobře,“ zasnila se Cassie. „Já si opět udělám jen nudný salát a potom zajedu za Danielem do nemocnice.“ „A nechcete si dát se mnou? Potom můžeme zajít do nemocnice společně. Chtěl jsem navštívit pár pacientů, Daniela také. Jeho výsledky ještě nebyly hotové, takže doufám, že teď už je mít budou.“ „To by bylo skvělé. Dejte mi pár minutek, jen se trochu upravím.“
„Ahoj, Danieli.“ Cassie prostrčila hlavu plentou, která visela kolem chlapcovy postele. Daniel podřimoval, ale když ji uviděl, rozzářil se. „Dobrý den, Cassie.“ „Jak ti je?“ „Stejně jako předtím,“ řekl sklesle. „Doktor Monroe vyšetří jednoho pacienta a pak za tebou hned přijde.“ Cassie si všimla modřin v místech, kde Danielovi z hubených ručiček odebírali krev. „On ještě pořád neví, co mi je,“ povzdechl si Daniel. „Zatím, ale brzy to zjistí.“
Ukázka elektronické knihy