Ev a n g e l i u m
97
chyboval o tom, že velikonoční evangelium bylo základem, ale do svého pojetí evangelia promítl i jednotlivé příběhy a výroky Ježíšovy. Váhu velikonočního evangelia podpírá i jeho vliv v lidové zbož nosti doložený křesťanskými apokryfními texty (např. Skutky Pavla a Thekly 39,1). Do pozadí zato ustupuje pojem evangelium tam, kde je potlače na skutečnost Ježíšovy smrti a jeho zjevení boží lásky je líčeno jako těžká, ale přece jen divadelní role, kterou sehrál v lidské masce. Tak je tomu u Klémenta Alexandrijského (např. Protr. 110.2–3). Evange lium se stává světlem pravdy, které svítí na cestu této duchovní pravdy (tamtéž 10.1–3). Přes některé inspirující formulace neodpovídá tento výklad podstatě velikonočního evangelia. Na konci námi sledovaného období vystoupilo toto základní po jetí evangelia do popředí v homiliích k Pavlovým listům Jana z Anti ochie, později nazvaného Zlatoústý (Chrýsostomos): v 2K 8,18 ztotož ňuje blíže neurčeného bratra, „který si svou službou evangeliu získal uznání ve všech církvích“, „s Barnabášem, který sice evangelium ne napsal, ale šířil nepsanou zvěst (agrafon kérygma), která se také nazývá evangelium (euangelion kaleitai)“ (J. Chrýsostomos, In epistulam II ad Corinthios, PG 61,523,43, později církevními otci několikrát citováno). Že jde o velikonoční evangelium, je jasné z kontextu. Důležité je, že základní význam pojmu evangelium jako ústní zvěsti o vzkříšení Je žíšově byl v té době stále živý. Křesťané jsou si toho vědomi dosud. Za třetí: Evangelium (podle Marka, podle Matouše atd.) jako označení knihy. To je význam, který je dnes nejznámější a často jej jako jediný uvádějí slovníky. Prostřednictvím Markovy teologie věc ně navazuje na evangelium jako zvěst o Ježíšově vzkříšení. Od konce 2. století až dodneška chápe čtenář/posluchač verš Mk 1,1 jako uve dení první části s Markovým jménem spojené knihy. Jestliže Ježíšovo evangelium bylo úzce spojeno s židovským pro rockým a apokalyptickým očekáváním konce věků a cíle božích cest s lidmi – je velikonoční evangelium samo již příznačně křesťanským svědectvím, které otvíralo osobní naději ve smrti. Poslední význam (název knihy) byl pak dokladem definitivní emancipace rodící se círk ve od synagogy, protože předpokládal vlastní křesťanské liturgické čtení. Vázanost na Izrael zůstala zachována tím, že křesťané přejali
98
Helénismus, ra ný juda ismus a ra né k řesťa nst v í
židovskou Bibli jako „Starou smlouvu“, která je předpovědí a před stupněm evangelia – středu „Nové smlouvy“. Ze židovského hlediska se evangelium stalo prostředkem uzurpace hebrejské Bible, z křesťan ského hlediska k ní umožnilo přístup všem národům. Matným odrazem všech těchto základních významů i jejich dru hotných shrnutí je nepříliš častý význam slova evangelium jako ozna čení něčeho dobrého, kladného, např. „zpráva o jeho šťastném návra tu pro ně byla evangeliem“. Tento zobecněný význam však patří jen do dějin působení toho, čemu toto heslo bylo věnováno. Petr Pokorný
Bibliograf ie Primární literatura Josef a Asenat, in: Z. Soušek (ed.), Knihy tajemství a moudrosti, sv. III, přel. J. Kopecká, Praha: Vyšehrad 1999, str. 210–236. Novum Testamentum Graece. Nestle-Aland, eds. B. Aland – K. Aland, NA 28, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft 20132.
Sekundární literatura Bousset, W., Kyrios Christos: Gesichte des Christusglaubens von den Anfängen des Christentums bis Ireneus, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht 19655. Deissmann, A., Licht vom Osten, Tübingen: Mohr Siebeck 1908. Dus, J. A., Papers or Principles? Ignatius of Antioch on the Authority of the Old Testament, in: J. Dušek – J. Roskovec (eds.), The Process
Ev a n g e l i u m
99
of Authority: The Dynamics in Transmission and Reception of Canonical Texts, Berlin – Boston: De Gruyter 2016, str. 151–163 (DCLS 27). Fialová, R., Justin Mučedník a jeho Bible, Praha: Vyšehrad 2018. Fialová, R., „Scripture“ and the „Memoirs of the Apostles“, in: J. Dušek – J. Roskovec (eds.), The Process of Authority: The Dynamics in Transmission and Reception of Canonical Texts, Berlin – Boston: De Gruyter 2016, str. 165–178 (DCLS 27). Friedrich, G., Eὐαγγελίζομαι, εὐαγγέλιον etc. Theologisches Wörterbuch zum Neuen Testament, sv. II, Stuttgart: W. Kohlhammer 1950, str. 705–735. Hengel, M., Die Evangelienüberschriften, Heidelberg: C. Winter 1984 (SHAW 1984/3). Koschorke, K., Die Polemik der Gnostiker gegen das kirchliche Christentum, Leiden: Brill 1978 (NHS 12). Montanari, F. et al., The Brill Dictionary of Ancien Greek (Greek – English), Leiden – Boston: Brill 2015. Pokorný, P., Did Jesus Proclaim the Gospel?, in: týž, Jesus in Geschichte und Bekenntnis, Tübingen: Mohr Siebeck 2016, str. 99–104 (WUNT 355). Pokorný, P., From the Gospel to the Gospels: History, Theology and Impact of the Biblical Term „euangelion“, Berlin – Boston: De Gruyter 2013 (česky: Od evangelia k evangeliím, přel. P. Moskala, Praha: Academia 2016). Ricoeur, P., L’Hermeneutique du témoignage, Archivio di Filosofia (La Testimonianza) 24, 1972, 42, str. 35–61; angl. verze: The Hermeneutics of Testimony, in: týž, Essays on Biblical Interpretation, ed. L. S. Mudge, London: S.P.C.K. 1981, str. 119–154. Roskovec, J. (ed.), Teologické a exegetické studie, Praha: Centrum biblických studií 2002. Schenke, L., Die Urgemeinde, Stuttgart et al.: Kohlhammer 1990. Schniewind, J., Euangelion. Ursprung und erste Gestalt des Begriffs Evangelium, sv. I, Gütersloh: Bertelsmann 1927. Schrage, W., Der erste Brief an die Korinther (1K 15,1–16,24), Zürich – Neukirchen: Benzinger – Neukirchener 2001 (EKK VII/4). Souček, J. B., Ježíšova slova s kříže, in: J. Roskovec (ed.), Teologické a exegetické studie, Praha: Centrum biblických studií 2002, str. 228–241.
Ukázka elektronické knihy