Kępiński
100
A i kdybych mu řekl cokoli, vždyť on je i tak moudřejší než my všichni. Ale když jsem k němu přišel, on měl takovou ohromnou radost – ještě jsem nic neřekl a už mě utěšoval: „Vždyť ty máš takovou léčivou hubu.“ A to mě posílilo na duchu, protože jsem si pomyslel, že teď už nemusím říci ani slovo a stačí jen ukázat tu svou hubu, ono už to nějak dopadne (…), že tenhle nemocný nepotřebuje slova, ale tvou přítomnost. (Duchovní obnova s Antonim Kępińským) A najednou, začali jsme mluvit o Evangeliu. A během řeči jsme se dostali až ke scéně v Getsemanech. Kristus je v Getsemanech, apoštolové spí, je tu anděl – a Kristus se modlí: „Otče můj, odejmi ode mne tento kalich, ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ A Kępiński řekne: „Jak je to velké a úžasné, že člověk nevstupuje na tu cestu první.“ Chápete to, co znamená nevkročit na nějakou cestu [jako] první? Někdy putujete po horách, je sníh a vy nevíte, jestli je cesta dobrá nebo špatná, jsou tu však stopy. Kdosi tou cestou prošel, a když tudy šel, znamená to, že došel do nějakého domu. (Duchovní obnova s Antonim Kępińským) Étos Kępińského myšlení se rodil na základě prožitků z války. Kępiński se s válkou bezprostředně setkal a později se k ní vrátil během výzkumu s bývalými vězni koncentračních táborů. Proto můžeme klidně říci, že v jeho díle nacházíme zvláštní druh filosofického myšlení, vkořeněného do své doby – filosofii
Kępiński – Kněz
101
„postosvětimskou“. Existence Osvětimi dala vzniknout různým postojům a filosofiím: bezradnosti a filosofii tíhnoucí k zoufalství, heroismu a filosofii dokazující, že uprostřed bestiality se může zrodit hrdinství. Kępiński si z koncentračních táborů odnesl jistou naději, naději pro nás o to cennější, že se opírá o zkušenost. (Myšlení podle hodnot, s. 452)
Kněz Církev, to není jen společenství svatých a hříšníků, ale i duchovních, kteří jsou – koneckonců – starými mládenci. Takže zde máme ctnosti svatých, viny hříšníků a nedostatky těch, které není radno pod žádnou záminkou budit po obědě. (Mezi Pánem a farářem, s. 149) Když jsem se dostal do semináře, byl jedním z našich představených [otec Jan] Pietraszko a já si vzpomínám na jedno jeho kázání, které k nám měl. Vybral si úryvek z Evangelia, kdy se Kristus po učinění nějakého zázraku (stalo se to mnohokrát) odvrátil od lidí a odešel kamsi na poušť, do hor, k jezeru, aby tam mohl v samotě rozmlouvat se svým Otcem. A lidi mu to měli za zlé, že od nich odchází, že utíká, že se uzavírá v samotě s Bohem. Pietraszko tvrdil, že Kristovi vytýkali i jinou věc: že je k lidem příliš shovívavý, stýká se s celníky a hříšníky a nedbá nejrůznějších rituálních ustanovení. A dodal: „Dávali Kristovi za vinu, že se chová příliš důvěrně jak
Kněz
102
k Bohu, tak i k lidem.“ Pak se obrátil k nám a řekl: „Až budete kněží, budou vám vyčítat totéž: buď že jste příliš důvěrní s Bohem, nebo s lidmi, že jste buď příliš lidští, nebo přehnaně zbožní a lidem vzdálení. Nebojte se toho, tahle výčitka provázela i Krista.“ (Víra z poslechu, s. 340–341) V životě kněží se vyskytují nedostatky dvojího druhu. Jsou to nedostatky, které jsou projevem jejich osobní slabosti, nedostatky, nad nimiž se lidé pohoršují. Třeba takové opilství – i takové případy se vyskytují. Jsou však i jiné nedostatky, které spočívají v tom, že kněz jaksi pohrdá lidmi, že je v něm jakási utajená nenávist, jakýsi komplex, který mu brání, aby lidi vyslechl a normálně se jim otevřel. Myslím, že ty první nedostatky nejsou nejhorší. Skutečně strašné jsou ty druhé. Právě ty totiž způsobují, že se lidé od duchovního odvracejí, že neposlouchají jeho kázání. Naprostá neschopnost dorozumět se s lidmi a naproti tomu snaha bezvýhradně je ovládat. (Vážně nejsou špatní kněží) Jako kněží máme plno kontaktů s lidmi. A to je problém: jak přistupovat ke každému, aby ten vztah byl tvůrčí, a to i přesto, že nemůžeme každého uspokojit tak, jak by si přál. (…) A nejde ani tak o moje dobro. Mám si třeba připravit přednášku pro padesát lidí. V tu chvíli za mnou přijde někdo s důležitou záležitostí, s tím, že ho potkalo nějaké neštěstí. A už tady máme konflikt. Tady nejde o moje dobro, ale o volbu mezi dobrem jednoho
Ukázka elektronické knihy