nosily, ačkoli se agentura z původní pozemní budovy dávno odstěhovala. Formálním označením Intervenční komise: velký tmavý deštník, zastřešující vše od policejního vyšetřování po ty nejšpinavější ze špinavých triků. Téměř vzápětí obdržel žádost o komunikaci, a než ji přijal, absolvoval obvyklý taneček kódů a protikódů. V duchu se připravil na obličej náčelnice Laery, podobný lebce potažené kůží, což nebyl po výstupu z neprostoru nejpříjemnější pohled. Tahle tvář ale nepatřila jí, nýbrž chlapovi s hranatou bradou, krátkými šedivými vlasy a býčí šíjí. Havaer na něj chvíli pomrkával a pak si vybavil jméno. „Menhere Baladi, rád vás vidím.“ Tónem hlasu dal najevo překvapení. Tohle ostatně byla Laeryina přímá linka. „Agente Mundy.“ Havaer znal Baladiho ze sekce vnitřních záležitostí, která monitorovala především vliv Hegemonie, jejíž kult se pokoušel odloudit další světy Liz pro slávu svých pánů. Služebně byl rozhodně výš než Havaer, pořád ale o stupínek pod Laery. Jenomže… Znovu překontroloval ověřovací kódy a zmocnil se ho neurčitě nedobrý pocit. Nedokázal přesně určit, co ho vyvolalo, jen to, že se mu nelíbí. „Omlouvám se, náčelníku Baladi,“ pronesl. „A blahopřeji. Mohu se však zeptat…“ „Čekal bych, že budete děkovat své šťastné hvězdě, Havaere,“ prohodil žoviálně Baladi. „Všichni jsme čas od času pocítili Laeryin bič. Vy jste s ní nemusel sedět na jednáních o rozpočtu. Vzhledem k její dlouhé službě byla přeřazena na poněkud méně náročnou pozici. Sám se tu teprve rozkoukávám, ale těším se na vaše hlášení.“ Kdybys měl tušení, co v něm najdeš, tolik by ses netěšil, pomyslel si Havaer kysele, přesto ale přikývl. „Za chvíli ho máte na stole, náčelníku.“ Stůl i hlášení budou čistě vir tuální, ale stará rčení nerezavějí. „Získal jste zboží?“ zeptal se Baladi. „Ať vím, na co se připravit.“
98
Ano, blesklo mu hlavou. Myšlenky mu zalétly ke stále ještě zapečetěnému válečku, oči se však soustředily na příchozí zprávy, drmolení zpravodajských mediotypů a běžných agenturních hovorů. A ještě něčeho. „Ne, náčelníku. Nebudu to lakovat narůžovo. Pohnojil jsem to. Odevzdám hlášení… a vy samozřejmě podniknete, co uznáte za vhodné.“ Baladi zadumaně přikývl. „I kdybyste postřílel celý svůj tým, stejně bychom pro vás měli další úkol. Všichni teď musejí pumpovat vodu z lodi.“ Buď se Havaerovi podařilo zakrýt, jak sebou trhl, nebo si toho Baladi nevšiml. „Už vám posílám instrukce k další misi. Definitivní potvrzení a nezbytné detaily budou brzy následovat. S Hegemoňany jste někdy jednal?“ „Nemám je v oblibě.“ Nedávno zkřížil cestu jednomu z jejich zločineckých syndikátů. Na mučidla ho sice nenatáhli, ale to možná jen proto, že na nich už měli někoho jiného, koho právě stahovali z kůže. Doslova. „Nu, právě tu máme jednu záležitost, do které jsou zapletení lidé, s nimiž jste byl v kontaktu, takže jste horký favorit. Zkušenost nad zlato, že?“ Havaer si olízl náhle vyschlé rty. Ten popis samozřejmě seděl na stovky ničemů, informátorů a vesmírných vyvrhelů, dokonce i na několik málo počestných občanů. Tak proč se mi sakra dere na mysl ten zatracený Božský sup? Když se spojení s Baladim ukončilo a dávkovač dal jeho srdci další uklidňující dávku, Havaer otevřel zprávu od Laery. Přišla starým soukromým kanálem, reliktem z válečných dob, který už kromě Laery nikdo nepoužíval. Všichni ostatní, kdo měli prsty v jeho založení, zemřeli sešlostí věkem či násilnou smrtí. Zpráva měla označení Kód nula, což znamenalo nejhlubší utajení. Znamenalo to dál se chovat jako ten, za koho vás mají, ale odteď to jen hrát. Znamenalo to: Nevěřte ničemu, co vám řeknou. Havaer na ni dlouhou chvíli upíral pohled, pak ji dešifroval a přečetl
99
si obsah. Věděl, že nemá prostředky, jak zjistit, zda se jedná o skutečnou hrozbu vůči Koloniím, kterou je povinen odvrátit, nebo jestli jen Laery intrikaří, protože ji sesadili, a snaží se Havaera stáhnout s sebou. Obsah byl prostý. Přistupte na jejich hru. Dělejte, co říkají. Vím, že to máte. Otevřete to a zanalyzujte. Zjistěte, proč je to důležité. Spojím se s vámi. „Ksakru!“ zařval Havaer do útrob Morouse v bezpečném tichu vesmírného prostoru, poněvadž tenhle aspekt svojí práce nenáviděl. Pořád netušil, jestli s ním Laery jedná na rovinu, přinejmenším se však zdálo, že se nepokouší v rouše beránčím uchvátit moc. A vážně chtěl vědět, co je k čertu v tom válečku. Začal sestavovat hlášení pro Baladiho, ve kterém nebude schopen utajit smrt celého svého týmu. Váleček se zapečetěnými daty ho v zadním koutku mysli pálil jako žhavý uhlík a domáhal se jeho pozornosti.
SOLACE Ceres neměla zónu pro cizince. Tolik cizinců na partenonské zahradní lodi zase nebylo. Když Solace vyrůstala mezi svými sestrami a když pak bojovala v první válce, vůbec o takových věcech nepřemýšlela; všímat si toho začala až potom, co se zapletla s posádkou Božského supa a obecně s astráky. Kdyby si jí tenkrát někdo postěžoval, že jsou její lidé xenofobní, vysmála by se mu. Později by ukázala na modro-bílé odznaky nativistů a pohotově by to obvinění obrátila proti Koloniím. Jenže nativisté tolik vyčnívali především proto, že valná většina koloniálního lidstva, rozhodně jeho astrácká složka, byla s to akceptovat v podstatě každého. A pokud nad tím Partenonky povytahovaly obočí, pak to bylo tím, že toho z galaxie moc neviděly. Držely se stranou od ostatních, v uzavřeném společenství na palubách lodí, usilovaly o maximální soběstačnost a při
100 Ukázka elektronické knihy