Kim Lawrenceová
Byla zklamaná? „Copak, Same?“ zeptala se. „Copak? Přišel jsem ti říct, že večeře je hotová. No, jde mi hlavně o to, Tildo, že dnes přijde tvoje svatební noc. Takže mi napadlo, že bych vám dvěma měl dopřát… Zkrátka vám chci navrhnout, abyste si všechno zorganizovali sami tak, jak se vám bude líbit. Myslím stůl se svíčkami a tak.“ „To je od tebe milé, Same, ale asi naprosto zbytečné.“ „Už jsem o tom mluvil s Eziem.“ „A co ti na to řekl?“ „Ať to proberu s tebou. Ale jde mi i o to, Tildo, že existuje jeden podcast, na který jsem se těšil, a jeden chlápek, profesor na… No, ty ho stejně neznáš, ale je to opravdu machr. Astrofyziku umí podat tak, aby byla srozumitelná. No a mně bude k večeři stačit tác s jídlem v mém pokoji, protože jsem utahaný a nechce se mi při jídle dívat se na vás, jak se pohledy navzájem rozpalujete… Zkrátka nedělalo by mi to dobře a…“ „No dobře, Same. Ale zítra,“ upozornila ho přísně, „se s námi najíš jako civilizovaný člověk.“ „Ano, samozřejmě. Díky, Tildo. A jídlo máte dole. V chodbě, zatočíš ostře doprava a pak to už možná uvidíš. Nebo ucítíš. Bude stačit jít za vůní.“
98
OSMÁ KAPITOLA Tilda stála ve velké šatně s rukama opřenýma o boky a hleděla na tu spoustu oblečení kolem. Tak tohle se vymklo kontrole, říkala si. Na zlomek vteřiny byla v pokušení neobléknout si k večeři žádné z těch krásných šatů, které byly kolem ní, ale nasoukat se do džínsů a nějakého svetru. Usoudila však, že Ezio by v tom mohl vidět provokaci. Příliš velkou provokaci. A ona nechtěla šťouchat do spícího tygra, který by po probuzení mohl být nepředvídatelný. S lítostí od nápadu pomalu ustupovala, až se nakonec definitivně rozhodla, že dráždit tygra nebude. Následovala další váhání, a to už ji samotnou přivádělo k šílenství. Nikdy dřív nestrávila více než pět minut rozhodováním, co si vzít na sebe. A nyní? Nechtěla, aby si Ezio myslel, že na něj chce udělat dojem. Takže do čeho se má nasoukat, říkala si při pohledu na spoustu značkových šatů, sukní, kalhot, blůz a sak. Jak měla vědět, co si na sebe bere manželka miliardáře, když s ním má doma povečeřet? Na rtech se jí náhle objevil potutelný úsměv. Ano, už přišla na dokonalý způsob, jak učinit nemožné rozhodnutí. Zavřela oči očima, zatvářila se, jako by právě volila mezi životem a smrtí, udělala tři rychlé kroky a zabořila paži mezi věšáky s oblečením. Trefila se někam mezi hedvábí a satén. Poslepu sevřela v pěsti jeden klouzavý kousek hedvábí a vytáhla ho ven.
Kim Lawrenceová
Šaty. Šikmo střižené, v tmavě zelené barvě a sahající asi do půlky lýtek. Byla to odvážná barva, kterou nosila jen zřídka. Skromný výstřih vpředu kontrastoval s odvážným výstřihem na zádech, který, jak odhadovala, jí bude sahat téměř k pasu. Nejdřív šaty zavrhla jako příliš odvážné, ale pak pokrčila rameny. Proč ne? Neměla být sebou, ale Eziovou manželkou. Tahle úvaha zabrala hned a následující rozhodnutí pro ni bylo podivně osvobozující. Vlastně nechtěla být nenápadná. Představa, že si ji někdo prohlíží, jí najednou tolik nevadila. Bylo to proto, že tím prohlížejícím měl být Ezio, zkušený muž, po němž všechny ženy toužily? Přece jen se trochu zachvěla. Cítila se vyděšená i vzrušená zároveň. Připadala si jako někdo, kdo se chystá vykročit do neznáma. O půl hodiny později v botách na nejvyšších jehlových podpatcích, jaké kdy v životě měla na nohou, vyšla na chodbu. Stále se necítila úplně ve své kůži, ale užívala si šustění těžkého hedvábí hladivě se dotýkajícího nohou, ťukání podpatků do terakotových dlaždic i vánek provoněný mořskou solí, který vnikal dovnitř otevřenými okny v chodbě a hladil jí obnažená záda. Došla na konec chodby a podívala se na svůj odraz v jednom ze zavřených oken, aby zkontrolovala, zda vlasy stále jsou ve tvaru, do jakého je upravila. Byla spokojená. Z volně sepjatého drdolu několik jemných pramenů sice vyklouzlo, ale jinak byl účes v pořádku. Světla už ubývalo. Některé z lustrů už svítily a plamínky svící rozestavených na podlaze podél stěn vrhaly na strop mihotavé obrazce. Došla do velkého pokoje, zařízeného, stejně jako celá vila kombinací moderních kousků nábytku i umění se starožitnostmi. Pohovky vypadaly jako stvořené k válení se, ale nikdo na nich neseděl, natož aby se na 100 Ukázka elektronické knihy