Yvonne Lindsayová
Domů dorazila bez nehody, ale zadek měla trochu otlačený od sedadla. Uklidila kolo do místnosti vedle garáže v zadní části domu a pak zašla dovnitř. Právě se převlékala do džínů a lehké halenky s dlouhým rukávem, když zaslechla přijíždět auto. Byl to Drum a moc spokojeně se netvářil. Cin cítila, jak jí z nervů po zádech přeběhl mráz. Sledovala ho, jak vystupuje z auta a míří k domu. Rázoval tak, jako by jí nesl nějaké špatné zprávy a rozhodl se, že čím dřív to bude mít za sebou, tím lépe. Otevřela mu a pozvala ho dovnitř. „Dáš si kávu nebo tak něco?“ zeptala se, když šel za ní do kuchyně. „Nebo tak něco,“ pronesl ponuře. „Whisky?“ „Jo. To je ono.“ Zašla do jídelny, popadla dvě broušené skleničky Baccarat a do každé nalila pořádnou dávku tatínkovy jednadvacetileté whisky. Drum šel do obývacího pokoje a posadil se. Podala mu jeho skleničku, usadila se naproti němu a trpělivě vyčkávala, až se rozpovídá. „Jennifer si vezme delší mimořádnou dovolenou,“ spustil. „A je v pořádku?“ zeptala se Cin okamžitě. „Doufám. Na záběrech bylo, jak si vypouští pneumatiky, což jsem očekával, abych byl upřímný.“ „Věděl jsi, že jsem to neudělala. Možná by od tebe bylo hezké, kdybys to hned řekl.“ Nemohla si pomoct. Trochu mu v duchu vyčítala, že se jí okamžitě nezastal, zvlášť když ji tak podpořil Gil. „Musel jsem zůstat nestranný. Doufám, že to chápeš. Z nějakého důvodu tě Jennifer nenávidí. Všiml jsem si její zášti už tehdy v pátek u Curlyho a občas i v práci, když jsem s ní mluvil.“ Cin ztuhla. „Tys s ní o mně mluvil?“ Věnoval jí tvrdý pohled. „Cin, když jsi odcházela z Blossom Springs, byla jsi skoro místní celebrita. A teď jsi 98
Nedotknutelná
zpátky a pracuješ pro mě. Samozřejmě, že se o tobě mluví, ale většinou v dobrém. S výjimkou Jennifer, a to mě začínalo trochu vadit.“ Mírně uklidněná Cin usrkla whisky a nechala ji pomalu klouzat do krku. Uvědomila si, že ji Drum upřeně sleduje, a zrudla. „Nenávidí tě, Cin,“ řekl bez obalu. „Vím, že mě nemá ráda, ale že by mě nenáviděla? To je hodně silné slovo.“ „Já vím, ale je to pravda. Zdá se, že má s tebou problém už od základní školy, a to, žes začala pracovat v pneuservisu, byla poslední kapka.“ „Ale to snad ne,“ vrtěla hlavou Cin. „Vždyť jsem tu ani posledních dvanáct let nebydlela.“ „No, ale tady nejde jen o tebe. Dozvěděl jsem se, že ji minulý rok opustil manžel a děti si vzal do své péče s tím, že je nevyrovnaná a chová se doma nevypočitatelně. Prý by mohla být pro jejich děti potenciálně nebezpečná. Má povoleny návštěvy pouze pod dohledem sociálky.“ Cin vydechla. „Tak to je teda bomba. A ona nevyhledala žádnou pomoc?“ „Ne, ale teď jsem na tom trval. Máme zdravotní fond pro zaměstnance, ze kterého by se veškeré náklady na vyšetření a léčbu pokryly. Jenže to musí nejdřív chtít ona sama, já ji do ničeho nutit nemůžu. Na druhou stranu jí nedovolím, aby se vrátila do práce, dokud se sebou něco neudělá a nezačne chodit na terapie. Zní to drsně, já vím, zvlášť když práce je jediná jistota, která jí zbyla. Jenže já mám obavy, že by časem mohla být nebezpečná, pokud se nezačne léčit.“ „To je s ní tak zlé?“ zeptala se Cin, šokovaná tím, co se od Druma právě dozvěděla. „Ano. A nikdy bych si neodpustil, kdyby ti něco udělala. Doufejme, že přijme pomoc a něco se sebou udělá.“ Viděla, jak ho trápí, že někdo z jeho zaměstnanců má takové potíže. Cin vstala a šla si sednout vedle něho. Pohladila ho po paži. „Můžu ti nějak pomoct?“ 99
Yvonne Lindsayová
Odložil skleničku na konferenční stolek před sebou a otočil se k ní. „Potřebuju tě, Cin,“ řekl jednoduše. Objal ji a začal ji líbat, až se jí krev proměnila v horkou lávu. Celý den ho měla plnou hlavu. Namlouvala si, že minulá noc byla jen takový úlet. Něco, co v zájmu zachování zdravého rozumu nesměla zopakovat, protože by ji to mohlo citově dočista zničit. Ale teď byla tady, po jeho boku. A s radostí se mu poddala.
100 Ukázka elektronické knihy