“Nedokážu vám dostatečně poděkovat,” řekla Audrey. “Už nikdy nebude hrát v mém domě.” “Věděl jsem, že se toho chlapíka zbavíte, až se to dozvíte,” řekl pohotově. “Pravdou je, že není pochyb o tom, že je podvodník, a proto se mu hra, tak vyplácí!” Ve chvíli, kdy sir Harry odešel z domu, se Audrey posadila a napsala následující dopis: Vážený pane Candore, vyřiďte, prosím, svému tajemníkovi, panu Durleymu Diggsovi, že mu nedovoluji, aby sem znovu přišel. Nemá ani právo se mě ptát na důvody. Musí být smířen s mým rozhodnutím. S úctou, Audrey Angmeringová Naschvál se podepsala svým jménem, aby panu Candoverovi ukázala, jak silné je její odhodlání vzdát se titulu, který pro ni vybral, a to bez odkladu. Příštího odpoledne, když si značně rozechvěla nad svou troufalostí prohlížela poštu v očekávání rozhořčeného dopisu, dozvěděla se, že pan Candover a pan Diggs jsou v salónu. Audrey jim vyšla vstříc se smělým výrazem, ale ve stavu nervózního vzrušení a obav, které se nedají popsat. Oba pánové stáli, když vstoupila do místnosti. Pan Candover se tvářil vážně a důstojně. Durley Diggs, třebaže strkal ruce do kapes a snažil se tvářit lhostejně, vypadal bledší než kdy jindy. “Dostal jsem váš dopis,” řekl pan Candover, “a považoval jsem za spravedlivé přečíst ho Diggsovi, který, jak víte, je můj dlouholetý
přítel a důvěrný zaměstnanec. Myslím, že uznáte, že je jedině správné, když mu sdělíte, čím si zasloužil tak strohé odmítnutí z vaší strany.” Audrey, jejíž srdce tlouklo velmi rychle, stála pevně. Nežádala je, aby se posadili, ale zůstala opřená o vyřezávanou židli s vysokým opěradlem a snažila se zůstat velmi klidná. “To, na co se ptáte, je docela rozumné,” řekla a upřeně hleděla jen na pana Candora, “ale přesto se obávám, že pan Diggs musí být spokojen s tím, co jsem napsala. Nepřeji si, aby sem znovu přišel.” “Řeknete mi alespoň, kdo vás ovlivnil k tomu, abyste dospěla k tomuto poněkud náhlému rozhodnutí?” “Ne, to odmítám.” “A co kdyby to považoval za urážku, která si vyžádá zásah zákona?” pokračoval pan Candover chladným tónem. Ale Audrey, jakkoli byla vyděšená a nešťastná, vrhla na něho opovržlivý pohled a pevně odpověděla: “Může si dělat, co chce.” Pak Diggs poprvé promluvil. Přeběhl pokoj, postavil se před ni, strčil ruce hlouběji do kapes svého kabátu a drze řekl: “No tak, co jsem udělal?” A Audrey ihned odpověděla: “Podváděl jste v kartách.” Toto obvinění, zřejmě neočekávané alespoň jedním z jejích posluchačů, je na okamžik oba zarazilo. Byl to pan Candover, kdo se vzpamatoval jako první. “Podváděl v kartách!” opakoval nevěřícně. “Madame, víte, jak hrozné je takové obvinění?” Ale ubohá Audrey, nyní uvězněná v tomto vzdoru, který vyvolával její zoufalství, přesto směle odpověděla: “Samozřejmě, že ano. A neříkala bych takové věci, kdybych nevěděla, že jsou
pravdivé. Pan Diggs získal téměř devět tisíc liber od mladých mužů právě v tomto domě, a to pochybnými metodami, které byly v obou případech podobné a které vám povím, budete-li chtít.” “Důležitější je,” odpověděl pan Candover přísně, “vědět, kdo vlastně vznesl tato obvinění.” “To neřeknu. Musí vám stačit, že jsem přesvědčena, že použil nečestné prostředky, a že ho už nechci mít tady. Jedná-li se o nějakou právní otázku nebo o činy, jsem ochotna na ně odpovědět.” A tvrdošíjně opakovala: “Už ho tu prostě nechci.” Na okamžik se rozhostilo hrobové ticho a Audrey, která se dívala na koberec se srdcem plným hrůzy a pevně se držela křesla, u něhož stála, očekávala výbuch rozhořčení, nebo snad něco horšího. K jejímu nesmírnému překvapení, když pan Candover přerušil mlčení, promluvil k Diggsovi a řekl mu vážným hlasem: “Diggsi, doufám, že to není pravda. Z celého srdce doufám, že vy, který jste byl tak dlouho mým důvěrníkem, jste neudělal tu hroznou věc, z níž vás obviňuje madame Rocadová.” Rozhostilo se ticho, a když Audrey pohlédla na Diggse, viděla, že i když zavrtěl hlavou, nic neřekl. Pan Candover pokračoval: “V každém případě stojím za rozhodnutím madame a už vám nedovolím, abyste sem znovu přišel, neboť sebemenší další náznak takového podezření by byl osudný, což musíte vědět sám.” Diggs přikývl, aniž by promluvil, ani nevzhlédl. “A je mi líto, že vás již nemohu dál zaměstnávat, dokud se nezbavíte obvinění.” Diggs stále nic neříkal. “Takže, naše spolupráce za týden skončí.”
Ukázka elektronické knihy