platební kartou ke svému účtu. Platba nějak nevyšla, tak prodavačka projela strojek ještě jednou mou kartou a řekla: „Karta byla zamítnuta.“ Rozpačitě jsem oponovala: „To je divné, mělo by tam být necelých 30.000,- Kč. Jestli to zase není nějaký technický problém banky? Zrovna něco takového se myslím stalo, něco jsem viděla v televizi.“ Naštěstí jsem měla v peněžence finanční hotovost, takže jsem zaplatila jí a plná zvědavosti jsem spěchala domů a nemohla jsem se dočkat, až se podívám na počítači do internetového bankovnictví, co se děje. Čekala jsem ale nejspíš zjištění nějakého technického výpadku banky, nikoliv jiný problém. Doma jsem se za dveřmi jen přezula a hrnula jsem se do svého pokoje k počítači. Zocelená četnými ranami osudu posledních let jsem nevnímala situaci nijak dramaticky, nýbrž spíš zvědavě. Otevřela jsem si svůj účet a místo zůstatku necelých 30.000,- Kč na mne zcela nahoře vpravo vykoukl červeně napsaný zůstatek mínus 880.000,- Kč. Jinak jsem vůbec nic nenašla, žádnou transakci, která by k danému stavu vedla, ani jiné zdůvodnění. Vůbec jsem neměla tušení, o co by se mohlo jednat. Proto jsem hned sáhla po telefonu a vytočila centrální informační linku své banky. Můj telefonát přijala sympatická mladá pracovnice banky, která mi hned doslovně četla, co našla v materiálech banky: „Je
to exekutor ze Severního města, jedná se o blok exekutora ze Severního města.“ Údaj opakovala s tím, že evidentně očekávala, že po tomto údaji budu hned vědět, o co se jedná - přeci logicky blok nedá někomu exekutor na účet dřív, než by se daný majitel účtu o nějaké exekuci na sobě vůbec dozvěděl. Takže jsem úřednici překvapila slovy: “Jaký exekutor? Se žádným takovým exekutorem ani Severním městem nemám vůbec nic společného.“ Na tato slova jsem však cítila už nevěřícnou reakci úřednice. Na internetu jsem našla stránky exekutora, kde jsem objevila i telefonní číslo, na nějž jsem neprodlenně zavolala. Avšak bylo již pozdější odpoledne a v 97
kanceláři exekutora zřejmě už nikdo nebyl. Proto jsem využila na stránkách uvedené mailové adresy a poslala jsem exekutorovi mail s dotazem, o co se jedná. Druhý den ráno, sotva jsem stačila vstát, už zvonila pevná telefonní linka: „Dobrý den, to je paní doktorka Rosemarie Macešková? Tady je Šafránová, kancelář exekutora Severního města. Dostala jsem váš e-mail. Vy asi vůbec nevíte, o co se jedná, že? Něco takového jsem už tušila, když se nám vrátil vám odeslaný dopis jako nedoručitelný. Jedná se o exekuci Prosperity, exekuci pro společnost Prosperita.“ Projevila jsem obrovské překvapení: „Prosperita, ano? Ti podvodníci? S nimi už mám své zkušenosti, ale jaká exekuce může na mne pro ně být, to tedy netuším!“ „No, my jsme právě nevěděli, jak vás nalézt, a proto jsme exekucí
zablokovali váš účet, že tak se nám ozvete.“ „A to je další věc - vám se vrátil vámi zaslaný dopis, ano? Takže je
vidět, že pošta opět nepřeposílá. Přitom už jsem podala v té věci stížnost. Vlivem podvodu Prosperity jsem totiž mj. přišla o byt a bydlím u bratra v bytě po zemřelých rodičích. Mám však objednanou a zaplacenou službu přeposílání pošty - a jak je vidět, ta není vůbec plněna.“ „Já Vám nyní tento dopis znovu pošlu na vaši adresu bytu po
rodičích a z něj se vše dozvíte.“ Takže nezbylo než čekat na vše vysvětlující dopis z kanceláře exekutora, jehož nedoručení vlivem špatné práce poštovních úředníků způsobilo, že je můj účet zmrtven. Protože při své plné invaliditě a vážné nemocnosti vše včetně jídla nakupuji výhradně internetem a nákupy platím převody ze svého účtu, bude v každém případě toto třeba dát co nejdřív do pořádku, ať už se exekuce týká čehokoliv. Naštěstí jsem se v bytě po rodičích už stačila psychicky vzpamatovat z obrovského šoku z podvodů a našla jsem ve svém oboru cestu, jak zlepšit finanční situaci - tedy spíš zprostředkovaně, že jsem se pohroužila do práce, kde si mne finanční ocenění našlo samo. Vrhla jsem se plně do malování obrazů v rámci cyklu „Bestie kolem“ a mezitím jsem 98
i sem tam přijímala obrazy k restaurování - což je většinou velmi zdlouhavá práce za téměř žádné peníze. Ale vždy když si mi na tuto neadekvátnost stěžuje má známá Miriam, obvykle jí odpovídám, že to tak nesmí brát. Že já to vnímám jako poskytnutí a využití studijního materiálu, který pak i jinak pro sebe zhodnotím. Tak se právě i stalo to, že mi sympatická mladá rodina přinesla k restaurování jako velkou vzácnost obraz světce v krajině, kde značnou plochu obrazu zaujímala malba oblohy. Obraz byl v několika místech zcela perforovaný, ale ještě sama jsem majitelům neprozřetelně říkala, že je štěstí, že díry nejsou v malbě figury či jiných detailů, kdežto vesměs v ploše oblohy. Netušila jsem v tu chvíli, že tím hůř a že největší práci mi dá sjednotit malbu bledě modré oblohy. Dala jsem si s tím obrovskou práci a našla jsem pro sebe novou techniku s využitím sestavy špachtliček, které jsem si nedlouho předtím pořídila jako součást celku nabízené malířské výbavy. Špachtlemi jsem postupně roztírala oleji bohatě prosycenou barevnou vrstvu, takže jsem ji dostala do fáze porcelánové hebkosti, což odpovídá současnému vkusu obliby a oceňování hyperrealistické detailní malby - a tato technika je tedy podobně použitelná též v nové vlastní tvorbě, což se ukázalo být dobrou cestou. Dále jsem našla i způsob uplatnění vaječného bílku ve vlastní malbě - kupil se mi v lednici jako vytříděný odpad od vaječných žloutků, spořádaných mými zvířaty. Tato má zlepšená situace tedy umožnila, že byla cesta k vyplacení nečekané exekuce na mém účtu. Mezitím jsem si doma na monitoru svého počítače všimla, že v rámci spořiče obrazovky se občas ukazuje fotografie neznámého muže. Vůbec jsem si nemohla vzpomenout, že bych tuto fotografii někdy ukládala do svého počítače a to ani v jaké souvislosti, neboť mi fotografie nic neříkala. Byla jsem si proto jistá, že určitě jsem tuto fotografii do počítače neukládala. Ale tím zde vyvstala velká záhada, neboť jako šetřič obrazovky jsem měla nastavený šetřič s názvem „Obrázky“, který se mi nabízel v mé současné verzi Windows. Což znamená, že po spuštění šetřiče obrazovky se mi na monitoru střídají fotografie aj. veškeré obrázky - ale pouze a přesně ty, které mám v počítači uložené v souboru s názvem „Obrázky“, tj. nikoliv obrázky z jiných dokumentů. Bylo proto jasné, že daná fotografie musí být v mém počítači v souboru „Obrázky“. Nedalo mi to a opakovaně jsem několikrát nechala veškeré práce a pohroužila jsem se do procházení souboru „Obrázky“, ale stále ne a ne najít záhadnou fotografii ještě záhadnějšího 99
Ukázka elektronické knihy