Robin Tak tohle je on?
98
Aiden Co tady sakra dělá? Mia se postaví na brusle a usměje se na něj. „Aidene, tohle je Robin.“ Udělá pár krátkých tahů k němu. Obejme ji kolem pasu a usměje se na ni. „Robine, Aiden.“ Mávne rukou ke mně. „Rád tě poznávám.“ Napřáhne ke mně Robin ruku, stisknu mu ji možná až moc pevně a agresivně, ale on na sobě nedá nic znát. „Nápodobně,“ opáčím bez emocí. „Můžu s tebou mluvit?“ Obrátím se k Mie. „Pohoda.“ Pokrčí Robin rameny. „Zajedu nám pro svařák, Mi?“ Mia se na něj vděčně usměje. „Děkuju.“ Kývne a odjede pryč k malému baru, který je na druhé straně jezera. Ne, díky, já si nedám, kdyby se někdo ptal. „Co se děje?“ zeptá se Mia a vdechne si trochu teplého dechu na ruce a tře s nimi. „Co se děje?“ Nakloním hlavu ke straně. „To myslíš vážně?“ „Ano, jinak bych se neptala, ne?“ zamračí se a udělá kolem mě kolečko. Najednou jako by teplota vzduchu ještě více ochladla. „Co tady dělá on?“ Mávnu rukou někam, kam odjel. „Já myslel, že nám chceš dát šanci.“ „Chci,“ přikývne. „Chci dát šanci vám oběma. Jestli o to nestojíš, tak jeď domů, Aidene.“ Páni. Pronese ta slova tak chladně, jako by se po včerejšku oprostila od všech emocí. Co se stalo? Byli pak včera ještě spolu? Něco mezi nimi bylo, a proto je teď ke mně taková? „Fajn.“ Rozjedu se směrem k baru. Mia na nic nečeká a jede za mnou. Když se blížíme, zvedne jednu ruku nad hlavu, druhou si dá v bok. Začne se pohybovat do rytmu, jako by tady hrála hudba, kterou slyší jen ona. A potom se rozjede, dělá kroužky, otočky, rukama mává kolem sebe. Kdyby na sobě měla nějaké třpytivé šaty místo džínů, vypadala by jako opravdová krasobruslařka. Robin se opírá o stoleček, na kterém stojí tři kelímky. Opravdu vzal i mně? Pozoruje Miu a v očích mu jiskří. Mia se rozjede dál od nás a pokračuje v choreografii, o které ví jen ona sama. „Pro tebe.“ Posune ke mně Robin kelímek se svařákem, ze kterého se kouří. Přimhouřím oči, přejedu ho pohledem od hlavy až k patě. „Klídek. Není otrávenej,“ zasměje se, ale ani se na mě nepodívá. Stále sleduje Miu. Ta už dotančila a teď jede obrovskou rychlostí k nám. 99
„Děkuju.“ Vděčně si vezme kelímek do rukou a začne do něj foukat. Chvíli je nepříjemné ticho. Nemám, co bych řekl, myslel jsem si, že strávím fajn den s Miou a sblížíme se ještě o něco víc. Ne že budu muset soupeřit s ním. Takový šašek. „Jak se ti líbí v Albany?“ zeptá se Mia. Chvíli nechápu, proč se ho ptá, když tady vyrůstali spolu. Když Robin neodpovídá, dojde mi, že se ptala mě. Napiju se svařáku, než odpovím. „Jezero máte fajn.“ Robin se uchechtne. Mia se na něj podívá a pak se taky začne smát. Paráda. „Albany toho má mnohem víc co nabídnout,“ vysvětlí mi. „Staré kino například,“ odpoví po krátkém přemýšlení. „Ale tam tě nevezme,“ zamračí se na mě Robin přes kelímek. „Abys pochopil…“ snaží se mě uklidnit Mia. „To kino… No, my se vždy nějak dostali do místnosti, ze které promítali.“ „A?“ nechápu. „A je jen naše,“ procedí Robin. Dopije svůj svařák a kelímek prudce postaví na stůl. „Promiň, Mio. Tohle nepůjde,“ řeknu. „Co nepůjde?“ Mia se zmateně dívá z jednoho na druhého. „Tohle.“ Obsáhnu rukou nás tři. „Hrát si na šťastnou rodinku.“ „Alespoň na něčem se shodneme,“ mrkne na mě Robin. Mia se opře o stůl a dlaněmi popadne svůj obličej. Zavrtí hlavou a povzdechne si. „Asi máte pravdu, nebyl nejlepší nápad, vzít vás oba.“ „Přesně tak, Mio. Nechám vás tady, ať si pokecáte a pak se uvidíme, dobře?“ Překlopí do sebe Robin zbytek svařáku, krátce Miu obejme a odporoučí se pryč. Mia za ním chvilku kouká a pak se otočí ke mně. „Máš pravdu, promiň,“ usměje se na mě, ale neodrazí se jí to v očích. A tak skoro celý den strávíme bruslením, povídáním si o Albany, pitím svařáku. I přes to mi neuteče, že je Mia lehce odtažitá. Žádné doteky, žádné bruslení za ruce, žádné polibky. Nic.
100 Ukázka elektronické knihy