„Je to docela jednoduchý. Já se nastěhuju zpátky k tobě. Je mi jasný, že žádnou velkou lásku čekat nemůžu, ale uvidíš, že si na mě zase zvykneš. No a já za to nikomu neřeknu, co vím…“ Sebrala jsem odvahu podívat se pravdě přímo do tváře. „A co jako víš?“ Tomáš se zatvářil jako protřelej pašerák alkoholu z doby prohibice. „No, přece o tom tvém pobytu v cizím bytě… „ „Jo o tom bytě, kde jste zadržovali našemu Jirkovi neoprávněně notebook a přes jasnou výzvu jste mu ho zapřeli a odmítli vydat?“ Chrlila jsem to ze sebe jak o život. Nejlepší obrana je útok, nesmíš ho pustit ke slovu! Musíš mít navrch! A jak jsem byla rozjetá, najednou mě osvítila myšlenka. „Víš, Tomáši,“ řekla jsem klidně. „Možná že jsem tam neměla být. Ale šla jsem pro ten noťas, kterej tvoje drahá Jirkovi odmítla vrátit a viděla jsem zajímavý věci. Ono by policajty mohlo zajímat i to, kde se u té dámy vzalo tolik elektroniky. Co jsem viděla, byly to všechno nový věci!“ Byla to rána naslepo, ale zásah byl do černýho. Bývalák strnul. „To ona…“ zakoktal, než mu došlo, že se právě přiznal. Poprvé v životě jsem měla nad ním převahu. Ten pocit byl k nezaplacení! Než stačil cokoli říct, položila jsem peníze na stůl, naklonila se k němu a zašeptala mu do tváře: „Jsi vedle jak ta jedle, ale i kdyby mě zavřeli, radši bych seděla pět let v kriminále se stokilovou mužatkou, než si domů zase nastěhovat takovýho zmetka, jako jsi ty! Báj báj, ty amatére!“ Otočila jsem se k odchodu a stěží jsem zaslechla Tomášovo tiché: „Když já nemám kde bejt…“ Po cestě domů jsem myslela na to, že kdyby ten pakůň opravdu na tu kriminálku šel, asi by to moc prima nebylo. Máslo na kebuli jsme měli oba a Libor by z toho asi nebyl dvakrát v transu. Dodatečně jsem se rozklepala. Fuj, to jsem zas měla víc štěstí než rozumu. Doufám. Už se opakuju, ale: k čertu s exem, k čertu s Jirkou, k čertu s proměnama!
PLÁN Tak zase jednou u Sandry a u kafe, abychom si to shrnuly, jak říkával kapitán Exner. Co se týče Kristýny, nic se nezměnilo. Už chodí normálně do školy, ale ztráta paměti na tu kritickou dobu trvá. Na něco si vzpomněla, jak víme, ale to nestačí. Policie to odložila, protože nemá, komu co čím dokázat. Ale my to tak nechceme nechat.
Včera jsme se Sandrou vymyslely, že jako pták opravdu svědčit nemůžu, ale že se může přiznat ten prevít sám. Protože pokud můj kamarád doupňák nelhal – a ptáci obvykle nelžou – věděla jsem, kdo se pokusil Týnce ublížit. A že Petr to rozhodně nebyl. Pro Sandru jako sekretářku nebyl problém zjistit, kdo byl ten černý Petr ve hře. I to, že to tentokrát byl černý nikoli Petr, ale Karel. Karel Nekola. „Sám tam nepůjde,“ řekla přemítavě Sandra. „Musíme ho k tomu dokopat. Ale jak?“ „Kde vlastně bydlí?“ „To nevím, ale dělá nějakýho poskoka na obecním úřadě. Tam by se dal najít. Já tam zajdu, chceš?" „Ne, já tam dojdu, řeknu mu, co víme a přitlačím ho trochu ke zdi.“ „Aby to nebral jako vydírání!“ strachovala se Sandra. „Ale prd, jen mu řeknu, ať se jde udat... no, to je trochu vydírání, ale v dobré věci…Tak si halt trochu zavydírám, no!“ Nekolo, těš se! Obecní úřad, kancelář číslo 12. Ajaj, dřepí tu kromě Nekoly ještě jeden ouřada, jak hlásá tabulka na dveřích. „Pan Nekola?“ „Jo, to jsem já. Co potřebujete?“ „Můžu s vámi mluvit někde o samotě?“ „O co jde?“ „Hned vám to řeknu…“ „No dobře, tak můžeme támhle… O co jde?“ Vedlejší kancelář je studená a strohá skoro jako já sama, ale aspoň prázdná. „No jde o to, že jste udělal určitou věc, která nebyla úplně košer, že ano?“ „Nevím, o čem mluvíte.“ „Myslím, že víte. Loni v létě na kraji lesa, už si vzpomínáte?“ Zženštilá tvářička se stáhla odporem a hrůzou. „Nevím, co ode mě chcete?“ „Co asi? Abyste se šel přiznat!“ „Nemám k čemu.“ „Máte a vy to dobře víte. Nejen k tomu, co se stalo v tom lese, ale taky k té příhodě na horách. Byl jste to vy, viďte? Vrazil jste do strážmistra úmyslně tak, že skončil v nemocnici. Nemáte ho rád, protože vás podezírá. A protože Kristýnka má ráda jeho a ne vás. Tak jednoduché to je, že? Možná by mi stačilo, kdyby vás hryzalo svědomí, ale to by to nesměli házet na Petra Janíka. Takže vy tam musíte jít a přiznat se. Mohlo to dopadnout hůř, to jste měl velké štěstí, uvědomujete si to? Jinak byste teď šílel hrůzou, kdy si Kristýna vzpomene, že jo? Takhle
dostanete podmínku a kdoví jestli. Ale hlavně Petrovo jméno se očistí a o to jde!“ „Hajzl jeden,“ zasyčel Nekola. „No, to jste spíš vy, ale to je teď jedno. Prostě ještě dneska, až půjdete z práce, se stavíte u policajtů a nahlásíte, jak to všechno bylo.“ „A když ne? Přece tam…“ „...nikdo nebyl, chcete říct, že jo?! Byl a nebyl. Ale dneska tam půjdete, protože jinak... jinak není vyloučeno, že budete mít určité... řekněme nepříjemnosti.“ „Hele vydírání si nechte pro někoho jinýho, a vůbec, já se s vámi bavit nebudu, jděte odsud nebo zavolám sekuriťáka,“ ustupoval a tvář se mu křivila zbabělostí a strachem. „No, jak myslíte, já si pohlídám, kam z práce jdete a když ne…Na shledanou a hezký den!“ „Hoj, tak bylas tam?“ Sandřin hlas zněl v telefonu dychtivě. „Jo, byla, ale vyhodil mě, málem na mě zavolal ochranku.“ „Tak to budeme muset přitvrdit. Já Petrovi věřím!“ „Já taky, tak co uděláme?“ „Mno, můžeme za ním chodit a připomínat mu to, ale ani jedna asi nemáme tolik času hlídat, kde se zrovna vyskytuje a do práce za ním nemůžeme, to už by pak zavolali opravdu poldy a máme po žížalkách. Hlavně ty,“ zasmála se Sandra neplánované slovní hříčce. „Tak co navrhuješ? Něco mu províst? Vypustit gumy u auta? To je o hubu…“ „Fakt tě nic nenapadá??“ „Jo ty myslíš…“ „Jo, já myslím, když ty ne, haha. Uděláme to takhle…“
VAROVÁNÍ Karel Nekola stál před zrcadlem, holil se jako každé ráno před odchodem do práce a přemítal. Co to včera bylo s tou babou? Kdo to vůbec je? Kristy máma to není, že by nějaká kámoška? Každopádně je to celý divný. Přece tam nikdo nebyl! Ten les byl úplně pustej! A kdyby nás někdo viděl, přece už by mě dávno prásknul, to je blbost! Že by nějakej záletnej páreček se tam někde miliskoval a nechtěl se kompromitovat? Nesmysl, stáli jsme na kraji lesa a bylo všude vidět. A na těch horách… Nikdo mě neviděl. Nikdo mě vidět nemoh´. Každopádně
Ukázka elektronické knihy