Mesilie
Vykřikla jsem bolestí, protože jsem dopadla pěkně špatně a musela se chytit rukama i nohama okolo klády, která se zuřivě houpala všemi směry. Dýchala jsem, jako bych nedokázala popadnout dech. Otevřela jsem oči a slyšela za sebou muže, jak na mě vzrušeně hulákají a snaží se ke mně dostat. Zatnula jsem zuby a vyškrábala se na všechny čtyři a pak jsem se opatrně rozeběhla po kládě a skočila stejným stylem na druhou. Otevřela jsem oči a cítila, že mi krvácí brada, jak jsem si ji odřela. Idioti, co mě naháněli se právě dostali na první kládu za mnou a výskali radostí, jak jsou už blízko svému soukromému cíli – mně. Zvedla jsem se a s vypětím veškerých sil doskočila na další kládu – předposlední v řadě. Bolelo mě celé tělo, ale nedokázala jsem to překonat jinak než po kládách skákat jako žába. Zvedla jsem se a uslyšela za sebou hluboké zaječení. Jeden z těch chvástalů ztratil balanc a spadl do řeky pod námi, která ho okamžitě pohltila svým mohutným proudem. Muži na mě upřeli své rozezlené pohledy, jako bych za to mohla snad já.
98
Zamračila jsem se a řekla si sama pro sebe. „To by byl jeden, kterého jsem se zbavila,“ jenže zbylí muži se za mnou hnali s ještě větším zapálením. Zatnula jsem zuby a zadívala se na poslední kládu a na prostor za ní, kde začínalo další kukuřičné pole, plné nezralých klasů. Odrazila jsem se od klády a skočila na poslední a přeběhla jí, jako by mi šlo o život a skočila z ní na zem. Tentokrát jsem nesměla meškat. Vyškrábala jsem se co nejrychleji na nohy a rozeběhla se do pole. Slyšela jsem za sebou hlasy povykujících mužů. Byli mi v patách a já se jich nemohla za žádnou cenu zbavit. Sotva jsem popadala dech, když hlasy za mnou utichly a já běžela chvíli sama. Nezvolnila jsem tempo, ale vytáhla jsem z jedné ze skrytých kapes papírek, na němž jsem měla zakreslenou mapu. Pocítila jsem malou naději, když jsem zjistila, že se díky zkratce přibližuji slušně k cíli. Zastrčila jsem ho zpět do kapsy a snažila se udržet si tempo a šetřit dech. Síly se mi s každým krokem tenčily a já si najednou všimla, že někdo běží kousek ode mne. Zabodla jsem do něj pohled a přidala v běhu do tempa, což bylo mé maximum, co jsem ze sebe dokázala dostat. Muž byl blíž a blíž až mi došlo, že je to Kardes a propaluje mě svým naštvaným pohledem. Ksakru, zjistil, kdo jsem?
99
Celá udýchaná jsem ze sebe vydala poslední zrychlení, ale on přidal ještě víc a srazil mě v běhu k zemi. Oba dva jsme se skáceli, udělali pár kotrmelců a on skončil nakonec nade mnou. „Ne!“ zakřičela jsem a pokusila se ho odkopnout, ale v tom důsledku se mi dostal akorát blíže k tělu. „Myslela sis, že tě skryje tenhle oblek?“ otázal se mě posměšně a z očí mu planula nenávist. Rychle jsem sáhla po své pečlivě schované dýce a vytasila ji proti němu. Chytl mi ruku s dýkou a vyrazil mi ji okamžitě z ruky, přičemž mi uvěznil ruce za zápěstí nad hlavou a přiblížil se obličejem těsně k mým rtům. „Poznal bych tě všude, Mesilie!“ Zadíval se dopáleně na dýku ležící na zemi a přehmátl tak, že mi držel nyní jednou rukou obě zápěstí naráz a druhou mířil s dýkou na prohlubeň na mém hrdle. „To je třetí varování, Mesilie, a v tom případě rozsudek smrti,“ vyřkl nahlas obavy, jež se mi ozývaly v hlavě. Zavřela jsem poraženě oči a zakroutila se pod ním, ale nedokázala jsem se pohnout ani o píď, jak šikovně mě zasedl. Sledoval mne ostrým pohledem divoké šelmy a zatlačil nepatrně na dýku, která se mi zlehka zabořila do kůže. Najednou dýku vzdálil a přimhouřil oči, zatímco mne sledoval. Zdálo se, že mu něco došlo.
100
Ukázka elektronické knihy