Starej U’al CEC Martin Koláček
Jenže U’al nebyl žádná vopice, byl to fakt chytrej chlap, co nás všecky dokázal vyléčit. Mě to trklo. Je to cizák z vesmíru! Kdo ví, jaký pokusy na nás dělá? A tu hlušinu určitě žere! Grabla mě panika. Co teďka? Komu to říct? Dyť si budou myslet, že si dělám srandu! Ty korole, jediná možnost je naběhnout do města na policii. Vyklopit všecko, včetně toho, že nás tajně léčí. Když nic jinýho, todle je sem zaručeně přivede. Celou cestu sem běžel jak vo život. Sem myslel, že zhebnu. Ale dal sem rekord. Cedule s ménem města na mě šajnila ani ne za hoďku. Služebna byla prázdná. Tak jasný, napadlo mě, dyť je neděle večer. Co by tam taky dělal? Každej přece ví, kde šerif Koün bydlí, kdyby byla krize. Ani nevím, co mě jeblo, že jsem se u dveří zarazil a místo zazvonění šel dovnitř juknout voknem. Šerif se právě ukládal ke spánku. A vtom se to stalo… Von si sundal nohy. Fakt, prostě si sed na postel, vodepnul si haksny a jako had se vodplazil pod peřinu. No myslel sem, že mně hrábne. Celou noc sem nespal. Seděl sem v lese a klepal se strachem. Co to sakra je?! Ňáká brutál konspirace? Je celá planeta prolezlá vesmírnejma cizákama? A navíc různejma? Jeden nemá hlavu, druhej zase nohy. Ty korole, co když zjistím, že moje máma si na noc sundává ňákou končetinu? Třeba zadek? Za svítání sem se krapet uklidnil. Je fakt, že U’al nám nikdy nic špatnýho neproved. Navopak, i přímo mně vopakovaně pomoh. Třeba je to ňákej dobrej alien, kerej pomáhá zavostalejm civilizacím. A je v utajení, aby ho nevyčenichal ten beznohej. Během dopoledne sem v sobě zas vobjevil ztracenou vodvahu. Prostě si s tím cizákem půjdu pokecat. Teda s tím naším. Se šerifem ne, zas tolik vodvahy jsem neměl.
98 CEC zpět na obsah
Starej U’al CEC Martin Koláček
Vešel sem do ordinace. U’al seděl za stolem, míchal ňáký ty svoje blafy a jako dycky měl hlavu vopřenou vo zeď. „Vítej, chlapče,“ říká, dyž mě uviděl. „Copak tě trápí?“ „Vaše hlava,“ rozhod sem se jít rovnou k věci. Čuměl na mě vypruzeně, myslel, že sem ho přišel akorát urazit. „Teda spíš to, že ji nemáte. Včera večer sem za váma šel a kouknul do vokna, když ste šel spát.“ „Cože?“ V jeho vopravdový hlavě na spodku tý umělý se vobjevilo zděšení. „No jo, viděl sem, jak ste si sundal hlavu.“ „To… to je mi ale historka! Zdalipak nemáš problémy s hlavou ty? Bolesti, závratě? Ještě jiné halucinace?“ „Todle nevokecáte, doktore. Sem to viděl těmadle vočima. Kápněte božskou, co ste zač, nebo to du říct všem!“ „No dobře, dobře…“ vstal – při tom zas zavrávoral – a zavřel dveře ordinace. „Tak dobře, no, tahle hlava je protéza. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude nějaký výrostek sledovat, jak jdu do postele. Neměl bys ve svém věku spíš šmírovat hezké holky?“ „Ste cizák z vesmíru, že jo?“ Čuměl na mě jak kůdra z nudlí. Pak konečně pochopil, že nemá cenu zatloukat. „Ano, jsem.“ „Já to věděl! A vodkaď?“ „Pocházím z planety Země. Necelých třicet světelných let odtud.“ „Áha! A tam lifrujete tu naši hlušinu?“ „Ano. Vozím ji do lesa, odkud si ji vyzvedává loď.“ „To u vás nemáte štěrk, nebo co?“ „Kámen, který se nachází ve stejné geologické vrstvě jako votaren, má naprosto unikátní vlastnosti. Je měkký, pevný a při extrémně nízkých teplotách dokonale elastický.“ „No a?“ „Je to jediný nesubatomární materiál, který při teplotách blízkých absolutní nule vydrží miliony otáček za sekundu. Přesně takovou rychlost, jíž se otáčí prstence našich vesmírných lodí. Bez kamene, kterému říkáte přezíravě votarenová hlušina, jsou mezihvězdné lety jen naivní představou snílků.“ „Fakt jo? No… a to ji u vás doma nemáte?“ 99 CEC zpět na obsah
Starej U’al CEC Martin Koláček
„Samozřejmě, že máme, jinak bychom se nikdy nehnuli z naší soustavy. Ale je jí málo a je těžko dostupná. Hluboko pod zemí, navíc v osídlených oblastech. Zato vaše planeta je jí v té geologické vrstvě pokrytá skoro celá. Byl to nějaký výbuch supervulkánu, či co. Votaren je z živočichů a rostlin, které tenkrát zasypal.“ „No jasný, to bylo vymření kratatů, vo tom sme se učili ve škole. No ale…“ zamyslel sem se, „když je tady toho šutru takový hafo, proč ho vodvážíte pokoutně? Proč už dávno nemáte smlouvy s majitelema těch dolů? Ty by byli mega happy, kdyby mohli za jedny šutry rejžovat dvakrát. Nebo proč nezakládáte doly sami? Byste to stopro uměli líp než my krumpáčema. A třeba byste i líp platili naše fotříky.“ Povzdechl si. „Problém je, že jsme vaši planetu neobjevili sami. Je přesně na hranici mezi námi a gliesany.“ „To je zas co?“ „Agresivní rasa, přibližně na naší úrovni vývoje. Na vaši planetární krustu měli spadeno.“ „No a?“ „Kdyby k ní měli přístup, postavili by tolik lodí, že by nás mohli vyhladit. Takže jim její extrakci nemůžeme dovolit. Jenže oni si tohle myslí i o nás, i když je to úplný nesmysl. To víš, čím agresivnější jsi, tím jsi paranoidnější.“ „A proč tady netěžíte voba, dyž je toho tolik? Byste pak měli ty lodě všichni, ne?“ „To není tak jednoduché. Jen o píď se našim diplomatům podařilo zabránit mezihvězdné válce. A zaplatili jsme za to draze. Smlouvou, podle níž zde ani jedna strana nesmí těžit. Od té doby jsme ve studené válce.“ „A dyž to pašujete, tak to jako nevadí?“ „Jistě, že to vadí. Ale nemáme jinou možnost. Naše civilizace se bez té rudy neobejde. Gliesani mají v okolí své planety hned několik nalezišť, kdežto my žádné.“ „Takže kdyby to zjistili, je po smlouvě?“ „Už to, že jsem tady já sám, je její porušení. Stanoví totiž úplný zákaz přítomnosti na povrchu. Včetně výzkumných týmů. To byla podmínka, o níž ti zatracení hadi odmítli i jen diskutovat.“ Zarazil jsem se. „Hadi?“ „No, oni tak trochu vypadají,“ mávl rukou U’al. „Nemají nohy, víš.“ „Ale tak to voni porušili taky. Aspoň jeden tady je.“
100 CEC zpět na obsah
Ukázka elektronické knihy