Před patnácti lety
„Slezina?“ podivila se v telefonu Cathy Lintonová. „Patrně nerozumím, v jakém významu to slovo používáš?“ Sara si podepřela čelo dlaní. Volala matce, aby se pochlubila, že dostane stipendium u doktorky Nygaardové, a teď musí vysvětlovat, jak na univerzitě funguje společenský život. „Je to soukromý večírek, kterého se účastní jedno bratrstvo a jedno sesterstvo, většinou to bývá na koleji u kluků.“ „Ale vy už přece nejste studenti.“ Matka byla stále zmatená. „A koná se to v baru, tak proč se tomu říká slezina, a ne večírek?“ „Protože oni celý život řeší jenom to, kdo patří do jejich exkluzivního klubu a kdo ne.“ „To je jedno,“ kapitulovala Cathy. „Dostala jsi stipendium, Saro. Takže pokud si někdo zaslouží jít oslavovat, jsi to ty.“ „Já ti nevím.“ Sara pohlédla na hromadu odborných časopisů, které musí pročíst. Momentálně na nich spal chlupatý bílý kocour Apgar, hlava mu visela dolů jako druhý ocas. „Celý týden mám noční.“ „Tak proč o tom tedy mluvíš?“ Sara sama nevěděla, snad tím chtěla rodiče odradit pro případ, že by to chtěli přijet do Atlanty s dcerou oslavit. „Nemůžeš žít jako jeptiška,“ prohlásila Cathy. „Jestli máš být úspěšná doktorka, musíš nejdřív uspět jako člověk.“ 98
Saru to zaskočilo. „Takže podle tebe jako člověk selhávám?“ „Já chci jen říct,“ opáčila Cathy upjatě, „že z tebe mám obrovskou radost, ale dříve nebo později přijde chvíle, kdy nad svým životem nebudeš mít tak pevnou kontrolu jako teď. Něco se prostě stane. Dobré nebo špatné, ale ty se z toho tak jako tak poučíš. Vlastně to je vždycky báječná příležitost, protože teprve když se začnou věci měnit, poznáš, kdo doopravdy jsi.“ „Máš pravdu,“ řekla Sara, i když s matkou vůbec nesouhlasila. Pokud si nějaká doba žádá ještě více kontroly, tak je to právě teď. Ze Sary se totiž stane ten nejlepší chirurg, jaký kdy u doktorky Nygaardové studoval. Bude dostávat nabídky z těch nejlepších nemocnic v zemi. Vybuduje si prosperující praxi. Vdá se a do pětatřiceti si pořídí dvě děti. Snad to budou holky. Tou dobou bude mít Tessa minimálně tři. Přestěhují se blízko k sobě, děti budou vyrůstat společně. Všechno bude naprosto dokonalé. Takový je plán. A nic na světě ho nezmění. „Zlatíčko,“ ozvala se Cathy. „Už bys mohla vědět, že to tvoje máš pravdu mi pusu nezavře.“ „To by byla hodně velká změna.“ Cathy to rozesmálo. „Ano, ale trochu jsme se odchýlily od tématu. Chtěla jsem tě přesvědčit, abys aspoň na chvíli přestala přemýšlet a prostě si vyrazila ven. Stipendium máš. Tak se jdi bavit do baru a pořádně se odvaž. Tvoje sestra to dělá pořád.“ Sestra se momentálně léčila s chlamydiemi. „Mami, všichni mí kolegové se zjevně narodili do jiného světa. Mají výhody, o kterých jsem ani nevěděla, že existují.“ „To je to tak zlé?“ „Ne, já jsem vděčná, že jsem si to musela odmakat, ale taky si uvědomuju, co moje rodina obětovala, abych se sem dostala.“ 99
„To nebyla žádná oběť,“ namítla Cathy, ačkoli pravdou bylo, že oba rodiče pracovali do úmoru, abych si jejich dcera mohla svobodně vybrat povolání a nemusela přitom brát v úvahu závazky vyplývající ze studentské půjčky. Bez jejich podpory by si nikdy netroufla o tohle stipendium žádat. Matka si dál vedla svou: „Jestli nám to chceš nějak splatit, tak buď prostě šťastná.“ „Já jsem šťastná.“ Sara věděla, že její hlas moc šťastně nezní. Nepřítomně pohladila kocoura po hlavě. Apgar se překulil a málem spadl na zem. „Promiň, mami, do zítřka musím přečíst asi deset článků. Na večírek půjdu za měsíc. Nebo na slezinu, to je fuk, jak se tomu říká. Jo?“ „Ne, ale já ti svoje řekla. Ty mně taky. Nemá smysl se o tom dál bavit, je to jen ztráta času.“ Cathy dala jasně najevo, že debata je u konce. „Počkej, táta vyšel ze sprchy. Chce ti poblahopřát.“ Sara vzala Apgara do náruče. Slyšela, jak se šňůra od telefonu natahuje z kuchyně do obýváku. Představila si otce, jak usedá do křesla, na záda si dává elektrickou dečku a na koleno led, protože se celý život krčí a plazí v těsných prostorách a spravuje ucpané záchody, aby se jeho starší dcera mohla stát dětským kardiochirurgem a ta mladší pravidelnou pacientkou na státní klinice v Bryn Mawr. „Holčičko,“ zaburácel Eddie. „Zpíval jsem si ve sprše a do pusy se mi dostalo mýdlo, takže z toho byla skutečná mýdlová opera.“ Sara obrátila oči v sloup, ale zasmála se. „To je dost hrozný, tati.“ „Tak vymyslím něco lepšího,“ varoval ji, ale pak ji dalších vtípků ušetřil. „Takže máš to stipendium, jo?“ Sara se přistihla, že se přihlouple usmívá. „Jo, tati, mám to.“ „Ani vteřinu jsem o tobě nepochyboval,“ prohlásil. „Ty snad ano?“ 100 Ukázka elektronické knihy