2. KDY JSME Dosud jsme se toulali vesmírem a zjistili jsme, že je opravdu veliký. Teď se podíváme na to, jak je starý. Já vím, že to asi víte. A taky vím, že už jsem se několikrát „prokecl“. Odpověď zní – 13,8 miliard let. No vida. Jednoznačná, jasná a navíc správná odpověď. Po všech těch „nevíme“ a „neumíme“ v předchozí kapitole je to příjemná změna. Teď jedno přátelské varování. Pokud tuto kapitolku dočtete, tak • • •
Zjistíte, že vesmír je neuvěřitelně starý. Zjistíte, že jste dosud nechápali, co to znamená – 13,8 miliard let. Hned potom zjistíte, že vesmír je nesmírně mladý, v podstatě je to ještě batole. A nakonec zjistíte, že je to všechno jedno.
Strejda Boris: Člověče, horší upoutávku už jsem dlouho neslyšel.
2.1.
Vesmír je starý
Představit si časový úsek 13,8 miliard let je těžké, nebo spíš nemožné. Na takovou „věčnost“ prostě nejsme zvyklí. Proto si teď vezmeme jeden rok – 365 dní od ledna do prosince – a těch 13,8 miliard let historie vesmíru do tohoto roku rovnoměrně rozdělíme. 98
• • • •
1 rok – 13,8 miliard let 1 den – necelých 40 milionů let 1 hodina – zhruba 1,5 milionu let 1 sekunda – zhruba 400 let
Tomuto triku se někdy říká kosmický kalendář. Není to můj vynález, používá se jako názorná pomůcka k pochopení toho, jak je vesmír starý. Představte si, že se vás mladší bráška (nebo vaše dítě) zeptá: „A jak je vlastně starý vesmír?“ Vy mu sice hned vypálíte správnou odpověď – 13,8 miliard let. Jenže to nezabere. Stejně tak jste mohli říct „zhruba polovina z pí na dvacátou první“. Pak to zkoušíte zachránit úsměvem a moudrem typu „moc, opravdu moc…“, což ale ve skutečnosti znamená „taky nevím, dej mi pokoj“.
A pak dostanete nápad. Nedávno jste si v jedné chytré knížce přečetli něco o vesmírném kalendáři. A protože je právě 1. ledna, rozhodnete se, že si zkusíte zažít „kosmický rok“. Budete žít svůj život jako obvykle. Pro vás budou ubíhat obyčejné dny, pro vesmír uběhne každý den 40 milionů let. A vždycky, když se ve vesmíru stane něco zajímavého, poznačíte si to v kalendáři. Možná to zní jako zajímavý nápad. Jenže ouha. Samozřejmě, že vás nejvíc zajímá, co se dělo tady, s námi, na Zemi, prostě „u nás“. A jak záhy zjistíte, dlouho, velmi dlouho, to byla pořádná nuda. 2.1.1.
Kosmický rok
1. ledna - Vznik vesmíru. ….. Únor – Vznik naší galaxie. 99
….. ….. ….. ….. 10. září - Vznik Slunce a Země (zhruba před 4,5 miliardami let). Takže OD LEDNA DO ZÁŘÍ SE NEDĚLO NIC (vznikl vesmír a pár stovek miliard galaxií včetně té naší, ale jinak nic moc). 20. září - Vznik života. První nejjednodušší „bakterie“, které se vyvinuly z neživé hmoty v praoceánech před 4 miliardami let (více viz kapitola Jak vznikl život). Tyto bakterie byly velmi jednoduché, neuměly využívat sluneční záření a energii získávaly z chemických reakcí. Říjen, listopad – Bakterie už jsou trochu složitější (mají jádro a spoustu dalších struktur). Někdy koncem října se naučily využívat energii slunečního záření. Tedy – naučily se provozovat fotosyntézu. Jako vedlejší produkt fotosyntézy se v atmosféře postupně začal hromadit kyslík. Takže od ledna do září se nedělo nic a OD ZÁŘÍ DO PROSINCE SE NEDĚLO TAKY NIC. Země sice existuje, ale je to nudná holá koule plná bakterií. Začíná poslední měsíc roku. Teď už se přece musí něco dít každý den… A zase ne! Prvních 12 dnů si do kalendáře nemáte co poznamenat. Ve vodě jsou nějaké neviditelné bakterie, ale jinak nikde nic.
Pokud je mezi čtenáři nějaký vědec, tak teď možná pobouřeně nesouhlasí. Jaképak nic, když z neživé hmoty vznikla živá hmota? Když se díky činnosti neviditelných bakterií produkujících kyslík zcela změnilo složení atmosféry celé planety? Jaképak nic, když tyto změny složení atmosféry vedly k tak obrovským výkyvům podnebí, že Země byla pokryta ledovci od pólu až k rovníku po dobu
100 Ukázka elektronické knihy