Hahlbrockovi nabízejí práci, sama za nimi zašla, aby nabídla služby své dcery. „Bude vám pomáhat, Frau Hahlbrocková. Vy potřebujete někoho na výpomoc a my potřebujeme peníze.“ „Nemůžu jí platit víc, než zákon polským zaměstnancům vyměřuje. I kdybych chtěla.“ „Paní Hahlbrocková, každá troška nám pomůže, ale hlavně vás prosím, zaměstnejte Jadwigu, aby si ji neodvedli někam daleko. Je to hodná holka, je mladá, ale pracovitá. Určitě vám bude hodně platná.“ Wanda Jadwigu přijala a teď už nechápala, jak se vůbec mohla tak dlouho obejít bez pomoci. Jadwiga byla opravdu hodná, děti ji měly rády, dokonce i Irmgard, třebaže s ní přišla do styku jen o víkendech a ve škole i v Jungmädel se ji snažili naočkovat myšlenkami o nadřazenosti, které měly zabránit tomu, aby německá dívka dokázala říct třeba jen milé slovo Polce podřadné slovanské rasy, natož se s ní spřátelit. Irmgard však byla laskavá a milá a u Hahlbrockových se navíc nepřipouštěly urážky ani špatné zacházení s kýmkoli. Wanda si ráda myslela, že za ohleduplností jejích dětí není jen strach z toho, co si kvůli svému rozštěpu bude muset vytrpět Freddy, až bude větší, ale především to, že nikdo a nic, dokonce ani sám Führer, je nepřiměje zapomenout na zlaté pravidlo, jímž se řídil jejich život: chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě. Jadwiga od svého příchodu sdílela pokojík s Ilse a každý všední den ji probouzela, ale měla zakázané jí pomáhat s oblé káním a česáním. Když přišla Ilse v zablácených botách, měla je Jadwiga nechat, jak jsou, dokud si je Ilse sama nevyčistí; pokud se Ilse na vlněném svetru zachytily větvičky, zrnka obilí nebo hlína, musela ho Ilse sama obrat a teprve pak 100
si mohla jít hrát. Ale mohly si předčítat pohádky, zpívat si a občas, když už měly dávno spát, se z pokojíku ozýval jejich smích. „Děvčata! Běžte spát!“ okřikovala je Wanda, jako by obě byly její dcery. Doma bylo snadné zapomenout na to, že Jadwiga u nich nepracuje úplně dobrovolně, a když ji lépe poznali a oblíbili si ji, nerozuměli vědeckým poznatkům, které podle strany potvrzovaly, že Slované jsou podřadná rasa. Wandě bylo zatěžko vidět podřadnost v dívence, která kromě toho, že měla dobré srdce, také denně dokazovala svou inteligenci, když plnila všechny povinnosti bez jakýchkoli problémů a s dobrou náladou. Domácí úkol z matematiky se v jejím podání stal pro Ilse dobrodružstvím a s Freddym měla takovou trpělivost, že i když ještě chlapeček nedokázal zřetelně vyslovit nová slůvka, která ho učila, ona jeho pokusům dokonale rozuměla. Nebylo však snadné zpochybňovat pravdivost toho, co tvrdili vládní odborníci a vědci. Ať se člověk podíval kamkoli, všude visely plakáty znázorňující podlost Židů a noviny i filmy ukazovaly Poláky jako hloupé a neschopné, špinavé a zpátečnické. Totéž sdělení vysílal i Volksempfänger. Nedalo se mu vyhnout, stačilo zapnout rádio a narazili jste na hlasatele nebo na pořad, který vzýval vznešenost německé krve a odsuzoval podřadnost a divošství všech nežádoucích národů. Wanda žádné Židy neznala, ale jako dítě žila mezi Poláky a teď jako vdaná žena také. Připadalo jí zřejmé, že existují špinaví a hloupí Poláci, ale stejně tak špinaví a hloupí Němci, a stejně jako se dali najít inteligentní a pracovití Němci, byli takoví lidé i mezi Poláky. 101
Však proto je zaměstnávali. Wanda raději Volksempfänger vypínala a všechny letáky, které jí vnutili ve městě, vyhazovala bez čtení. Nikdo ji nepřinutí povinně nenávidět. Jenže kvůli Ilsině škole nebylo snadné podobné myšlenky z domu úplně vymýtit. Do některých hodin musela Ilse stokrát opsat: ŽID JIDÁŠ ZR A DIL NĚMCE JEŽÍŠE . Odkdy má Ježíš německou krev?
ptala se Wanda. Od chvíle, kdy všechno ovládla NSDA P, od slabikáře a dějepisu až po učitelky ve školách. Nešlo jim vzdorovat. Nešlo učebnici zavřít a nesplnit úkol, který se měl nazítří odevzdat, bez kaněk a krasopisně. Nešlo jít za učitelkou a požádat ji: Fräulein, takové hlouposti už moji dceru neučte. Jindy dceru přistihla, jak za pomoci Jadwigy a Janusze nacvičuje lekci, kterou měla přednést před celou třídou — o tom, co je Untermensch: „Největší nepřítel dominantního druhu neboli lidstva. Podčlověk je biologická bytost, kterou stvořila příroda, má ruce, nohy, oči, ústa, a dokonce i něco podobného mozku. Toto strašlivé stvoření nicméně není plně lidské. Sice máme některé společné vlastnosti, ale podčlověk je po duševní a psychologické stránce níže než jakékoli zvíře. Ne každý, kdo vypadá jako člověk, jím skutečně je.“ Wanda ji zarazila dřív, než došla k výčtu těch, kdo jsou Untermenschen: cikáni, Poláci a další. „Tady ne, Ilse.“ „Proč ne, Mutti?“ „Protože ti s tím pomůžu sama, uvnitř. Jadwigo, vezmi si na chvíli Freddyho, ano?“ Nebylo ani možné Ilse vysvětlit, že tohle všechno, co je ve škole učí, jsou nesmysly. Jak ji Wanda znala, hned druhý 102
Ukázka elektronické knihy