JEDINEČNÁ SVATÁ
„Ale kdeže, Bolku, ani zdaleka!“ usmál se stařec, „tímhle teprve začínáme. Že jsi do strany vstoupil, to chápu. Ale že ses angažoval do roztrhání těla vždycky v rámci nejnovějších směrnic bez ohledu na oběti, až tě opustili všichni přátelé, a nakonec i vlastní žena – to mi jednoduše nejde do hlavy!“ „Musel jsem. Žádalo se to po mně.“ „Blbost. To byl nadplán. Proč jsi to dělal? A nepokoušej se mi namluvit, že to bylo z vrozené pilnosti, z ryzího proletářského internacionalismu a z vřelé lásky k Sovětskému svazu, záštitě míru a národní nezávislosti. To ti totiž neuvěřím, protože se to k tobě nehodí. Na to jsi příliš zkušený a ostřílený.“ Bolkovi zrudly uši, jako když ho zamlada přichytila při lži máma. „To není fér,“ řekl, „tohle není přijímací pohovor, ale inkvizice, když vidíte do mých záznamů. Co s vámi? Tuším, že mi nezbývá nic jiného než vám nalít čistého vína. Doufám, že náš rozhovor běží jako taj.-dův.?“ „Spolehni se,“ přisvědčil Petr, „jenom my to nazýváme zpovědním tajemstvím. No tak spusť!“ „Hrajete na mě přesilovku, tak co si pomůžu?“ povzdechl si Bolek a bylo zřejmé, že se sám sobě hnusí. „Tímto sebekriticky přiznávám, že jsem se z nízkých osobních důvodů vetřel do strany, abych si zabezpečil jistá privilegia. Ukázalo se, že moje rozhodnutí je prozíravé: díky 101
PAVEL TAUSSIG
tomuto kroku jsem udělal ve svém oboru kariéru, o jaké bych jako nestraník nemohl ani snít. Spokojený?“ Peter zakroutil hlavou, až mu bradka zavlála. „Ó ne, ani náhodou. Něco mi tu nesedí. Na tvoje místo náměstka a na titul kandidáta věd by ti byla při tvých odborných vědomostech a díky otci horníkovi bývala stačila funkce v celozávodním výboru. Ale ty ses šplhal výš, dokud jsi to nedopracoval až do ústředního. Proč, propánajána?“ Bolek si pomyslel, že za takového vyšetřovatele by estébáci platili zlatem, a skřípaje zuby přiznal: „S pomocí strany jsem zastával v podniku místo, které mě opravňovalo cestovat každoročně služebně na týden do Paříže… Jenže proč vám to vůbec povídám? Vy přece beztak nedokážete pochopit, co pro našince takový týden znamená!“ „Neboj se, nic lidského mi není cizí,“ zasmál se Petr s pochopením. „Znáš ten, jak říká jeden druhému: Jedu do Paříže. – Ty svině! – Ale s vlastní manželkou. – Ty hloupá svině! – To jen abys viděl, že nejsem odtržený od života. Ale k věci: Co tě v Paříži tak uchvátilo?“ Z Bolkova hlasu zazněla skepse: „Co vám mám povídat, když už mě předem odsuzujete?“ „Co to meleš?“ nafrněl se Petr. „Radši mi povyprávěj, o co šlo. O neřesti a prostopášnosti?“ „Myslíte sex a striptýz? Ale kdeže. Za prvé mám svoje mravní zásady...“ 102
JEDINEČNÁ SVATÁ
103 Ukázka elektronické knihy