„Můžete mi vděčnost projevit třeba tím, že mi věnujete tu chvilku času, který vám uspořím. Například v noci.“ „V noci alespoň chvilku spím. Počkejte, až budete císařem, budete mít stejně málo volného času jako já.“ „Císařem? To nikdy!“ Řekl to tak rozhodně, že se na něj přísně podívala. Uhnul pohledem. Pak potichu, jako by pro sebe dodal: „Jistě… ať chci, nebo nechci… vládnout budete stejně vy a vaši rádcové, že?“ U jejího dvora se opět ohlásil pruský posel. Přijala ho s trochou zvědavosti. Friedrich se jí často zdál značně nepředvídatelný. „Co píše váš pán?“ „Nabízí vám podporu proti všem vašim nepřátelům. A není jich málo.“ „A v jejich čele pruský král!“ „Tak to není Veličenstvo. Král chce pouze Slezsko, podle jeho názoru mu náleží.“ Věděla, že nesmí vybuchnout, i když jí jeho slova pěnila krev. Cítila horkost ve tvářích a zmatek v hlavě. „Sasové, Francouzi a další, ti všichni by si rádi ukousli kousek vašeho území.“ „A Friedrich mi nabízí?“ „Za Slezsko pomoc a zlato.“ „Kozel zahradníkem, znáte to přísloví? On mi bude pomáhat proti nepřátelům…“ Mladý důstojník se uklonil. „Veličenstvo, vyřídil jsem, co jsem musel. Dovolte, abych vám předal list.“ Bartenstein popošel kupředu a vzal zapečetěný list z důstojníkových rukou. Toho večera si Marie Terezie napsala do svého deníku: 96
Marie_Terezie.indd 96
13.07.18 9:27
Mám pocit, že na mne útočí ze všech stran. Můj milý otče, kéž byste tu mohl být se mnou a přispět skutkem i radou! Ze severu Friedrich, ze západu a jihu Francouzi a Bavoři. Ještě by někdo mohl přijít z Ruska, avšak naštěstí tam mají jiné starosti. Vaše malá, nezkušená a osamělá Marie by se tak ráda přitiskla k vám a nechala si vyprávět pohádky, jak jste činil, když byla ještě maličká…
V těchto pohnutých dnech se neměla čas zajímat o svou rodinu. Avšak rodina se nepřestala zajímat o Marii. Jednoho dne jí komorník ohlásil její sestru Marii Annu. Marie Terezie podle vážné tváře ihned viděla, že ji přivádí něco velmi důležitého. Sestra byla o rok mladší a často se jí svěřovala se svými tu většími, tu menšími trápeními. Objaly se. Marie Anna však zjevně nevěděla, jak začít. A tak se na ni Marie Terezie usmála, pokynula rukou ke křeslům a čekala. Po chvíli ticha se sestra odhodlala. „Dlouho jsem sbírala odvahu, abych ti řekla své přání, svou prosbu, sestřičko…“ Marie Terezie se usmála. „Ven s tím.“ Marie Anna na ni plaše pohlédla. „Vím, že jako dcera císaře mám jisté povinnosti, vím, že je nyní těžké období, ale také vím, že nebudu šťastná, pokud se tě nezeptám.“ „A na co?“ Marie Anna zrudla. „Sama dobře víš, jaké je milovat, být milován a nesmět lásku druhého opětovat.“ Marie Terezie se usmála. „Znám to dobře. To byl můj a Františkův osud.“ Její sestra přikývla a jako by se trochu se osmělila. 97
Marie_Terezie.indd 97
13.07.18 9:27
„Vím to, proto snad budeš mít pochopení i pro mne.“ Marie Terezie zpozorněla a její sestra pokračovala. „Máme se rádi už několik let a…“ Marie Terezie se napřímila v křesle. „Kdo je to, Marianno?“ Sestra se nadýchla a polohlasem pronesla jméno. „Karel Alexandr, bratr tvého Františka.“ Marie Terezie opět sklesla zpět do křesla. Pravou rukou si přejela čelo. „Myslela jsem, když ti císař, náš otec, ten vztah zakázal, žes pustila tu hloupost jednou provždy z hlavy…“ Marianna se jí podívala zpříma do očí. „A ty sama jsi to udělala? Ty bys to na mém místě udělala?“ Marie Terezie se nadechla. „Nejde o to, co bych udělala a jak to bylo se mnou. Kdyby byl nezemřel Františkův starší bratr, nikdy bych nedostala svolení.“ „Takže mi nepomůžeš?“ Přemýšlela, co odpovědět. „Dej mi čas, Marianno, musím teď řešit osudy všech. Na ten tvůj bude čas až pomine nebezpečí. Pak udělám, co bude v mých silách.“ „Slibuješ?“ zeptala se sestra se slzami v očích. „Ano.“ Pohladila ji po vlasech a objaly se. Když o rozhovoru vyprávěla Charlottě, ta jen soucitně přikývla hlavou. „Vím to, řekla mi to a tázala se, zda může přijít s něčím takovým za tebou.“ „A tys jí samozřejmě řekla, že ano.“ „Ano, samozřejmě ano! A říkala jsem to i tobě, když jsi tolik stála o Františka a ptala se, jestli má cenu o něm vůbec přemýšlet!“ „To bylo něco jiného.“ 98
Marie_Terezie.indd 98
13.07.18 9:27
Ukázka elektronické knihy