Dívka stála čelem k ženě a celou tu dobu sledovala její bledou tvář. Když vstoupila do sálu, snažila si stále připomínat svoji touhu po pomstě, ale docela jiná touha v jejím srdci teď vítězila. Je zde! znělo jí hlavou i srdcem. Měla strašlivý strach. Strach z toho, že teď, právě teď je ten okamžik, kdy se všechny ty strašné chvíle spojí a rozdělí jejich životy navždy. Když spatřila Angeliku, jak klesla v mdlobách na zem, sama se zapotácela slabostí, jako by byly vzájemně propojeny. „Michèle! Ty žiješ?“ konečně se vzpamatovala paní de Dambresse a se slzami v očích se chtěla vrhnout do náruče své znovu nalezené schovanky. Milované dívky, po které se jí tolik stýskalo. Ale silné paže jejího společníka jí v tom zabránily. Tak tam stály proti sobě. Angeliku podpíral Manuel, vedle Michèle stál Rafael. Dva znesváření sokové a dvě sokyně. „Drahoušku,“ chvěla se jí ústa, je pravda, co říkali?“ nevěřícně se zeptala žena, ale král ji přerušil. „Mademoiselle de Morin! Madam de Dambresse, jakožto pan Rafael de Montero, se dovolávají vašeho svědectví. Velmi bychom ocenili, kdybyste vnesla do tohoto případu světlo!“ král s napětím očekával její odpověď. Michèle přestala vnímat okolní svět. Teď, teď tedy se má mstít. Byla připravena lhát ve prospěch Rafaela, i kvůli záchraně urozeného pěstouna, ale při pohledu na Angeliku nebyla schopna ani promluvit. Vždyť je krásná i ve svém zoufalství! Jihla nad bledým světlem, které z ní magicky vyzařovalo.
97
Pobledlá žena se upřeně dívala se na svou schovanku a ta najednou pochopila, že to ví; ona ví, proč tam Michèle je a k čemu se rozhodla. Ten pohled raněného zvířete. V ten okamžik bylo pryč dívčino odhodlání a její pomyslná síla a svoboda; už necítila tu převahu, se kterou sem vstupovala. Toužila jen obejmout Angeliku, přimknout se jí k srdci a prosit za odpuštění. K čertu se zpropadeným hrabětem; tím mužem bez srdce, jenž svou ženu tolik zanedbával a trápil! Ta touha byla tak silná, že se bez ohledu na přítomnost krále a ostatních k ní pokusila rozeběhnout. Udělala však sotva krok a skácela se. To Rafael zasáhl a předstíral, že ji zachytil do náručí, když omdlela. Pevně ji stiskl a mezi zuby zasyčel. „Ty hloupá huso! Takhle jsme si to nedomluvili, že? Buď mi teď pomůžeš, nebo Guillaume zemře! Radím ti, vzdej se jí, nebo…!“ „Sire, odpusťte prosím, je velmi zesláblá a rozrušená setkáním s těmi, kdo jí tak ublížili; potřebuje chvilku na zotavenou.“ Rafael vyvedl Michèle na malou terasu s pískovcovou balustrádou. Už se trochu uklidnil. „Takže bychom se měli poradit, jak dál,“ významně si odkašlal. „Mohl jsem si myslet, že to dopadne takhle. Ale zdála jste se být tak nečekaně rozumná!“ zakroutil nechápavě hlavou. Komtese už bylo opravdu zle. Po nemoci byla ještě zesláblá a muž ji podpíral tak silně, že se nemohla ani pohnout. „Tak mě dobře poslouchej,“ naklonil se těsně až k ní a s horkým dechem na ni zdánlivě klidně promluvil. „Když teď dosvědčíš, že jsi viděla Guillauma na vašem panství, jak se tajně chystal k odjezdu a že 98
tě hraběnka zavrhla kvůli novému milenci, král shrábne nějaký majetek jako pokutu a ji možná čeká nějaký nemilý veřejný trest, ale oba vyváznou živí. Ale pokud se teď postavíš mezi ně a mého otce! Už jsi jistě pochopila, že celé to hloupé obvinění je založené jen na domněnkách a jediný, kdo to může dokázat, je sám de Dambresse. Takže otec se nejspíš postará, aby už nikdy nepromluvil. Tak co, mademoiselle de Morin? Už je vám lépe?“ Vrátili se do sálu a zsinalá Michèle předstoupila před krále. „Mademoiselle? Můžete nám tedy říci, čeho jste byla svědkem?“ „Sire…“ tlumeně promluvila se staženým hrdlem, které ovládl strach a smrtelné mrákoty, když položila chvějící se dlaň na Bibli, kterou jí podal komorník, „mohu jen potvrdit to, o čem tu hovořil pan de Montero,“ sklonila hlavu a roztřásla se po celém těle. „Na vlastní oči jsem viděla svého pěstouna, jak s naplněnými vaky opouštěl palác. V noci a narychlo,“ pokusila se představit si detaily, které by krále přesvědčily o pravdivosti jejích slov, „doprovázel ho i jeho osobní sluha! Všechno nasvědčuje tomu, že jeho zatčení bylo pouhé divadlo, které sám zosnoval!“ skoro už nemohla vystačit s dechem a pot jí stékal po spáncích. „Slečno de Morin, byla zde vzneseno i obvinění proti madam de Dambresse. Je vám známo, že by se hraběnka dopustila cizoložství s panem de Valderrama?“ Dívka stála bez hnutí; tak to tedy je ten okamžik. Hrůzný okamžik, kdy má svou přítelkyni poslat do pekel. Musí to udělat! Rafael tušil, že může podlehnout kouzlu paní de Dambresse, i kdyby 99 Ukázka elektronické knihy