98
n o r a
r o b e r t s
•
v o l b a
když můj vlastní odešel k bohům. Políbíš ho na uvítanou, Breen?“ „Vítej na Talamhu a ve všech světech, Kelly.“ Tohle je ten důvod, pomyslela si Breen znovu, když se sklonila, aby se rty dotkla hebkých tvářiček. Tohle je důvod, proč bojujeme. A proč zvítězíme.
7. kapitola
B
reen se velice líbilo, jak Fey slaví Vánoce. Pro celý Talamh představovaly čas radosti a vzájemnosti, setkávání a obdarování – a taky světla, jako vždy. V předvečer Vánoc zářily všechny ozdobené stromy od soumraku po rozbřesk. Příbuzní a přátelé si vyměňovali dárky a punčochy zavěšené dětmi překypovaly pochoutkami. V údolí se mnozí shromáždili při západu slunce, aby sdíleli svou radost, aby popíjeli a sledovali, jak zástupci všech kmenů zpěvem rozsvěcují Strom uvítání. Ale i když Breen trávila první Vánoce na Talamhu a v Irsku, nemohla opominout ani rodinu za mořem. Ze svého domku se s Marcem – a se zářícím stromkem v pozadí – spojili přes počítač se Sallym a Derrickem ve Filadelfii. Sally i Derrick měli santovské čepice se třpytkami a i za nimi svítil stromek – jeden z půl tuctu rozmístěných po celém domě. V záběru ho bylo vidět celý od červeného stojanu až po disko-kouli na vrcholu. Pozvedli sklenky ve vzájemném přípitku. „Stýská se nám po vás.“ Marco objal Breen kolem ramen a přitiskl ji k sobě. „První Vánoce za milion let, které jsme nestrávili u Sallyho.“ „Popřejte všem za nás šťastné a veselé,“ dodala Breen. „A pošlete fotky!“
99
n o r a
r o b e r t s
•
v o l b a
„Vyřídíme a pošleme,“ slíbil Sally. „Moc se nám líbil příspěvek na tvém blogu o mejdanu pro nevěstu. Jenom musíš přemluvit babičku, ať nám prozradí, kde našla fontánu mládí. S přehledem vyhrává cenu pro čuprbabču.“ „Řeknu jí, že ses ptal. Za pár hodin ji uvidíme u… rozsvěcování vánočního stromu.“ Breen usoudila, že to je asi nejlepší způsob, jak to formulovat. „Je to taková zdejší tradice.“ „Jak pokračuje tvoje kniha, Breen?“ zeptal se Derrick. „Ten velký fantasy román. Víš, jak rád čtu fantasy.“ „Myslím, že docela dobře. Doufám.“ „Její agent chce, aby odevzdala pár kapitol, které už vypilovala.“ Breen dloubla do Marca loktem. „Ještě nejsou hotové.“ „Nenechá je přečíst ani mě,“ postěžoval si. „Ještě nejsou hotové. Marco taky pracuje na svojí muzice, ale nic neodevzdává.“ „Zásah,“ řekl a pokrčil rameny. „Ještě není hotová.“ „Ty naše děti.“ Sally se s přehnaným povzdychem podíval na Derricka. Strávili spolu šťastnou hodinku, povídali si a rozbalovali dárky. Marco se předvedl v nové čokoládově hnědé kožené bundě. „Nemůžu tomu uvěřit! Je víc než hustá!“ „Breen říkala, že se ti líbí Keeganova.“ „A teď ji mám taky. Budu v ní i spát!“ „Je zatraceně sexy,“ poznamenal Sally. „Vsadím se, že si to bude myslet i ten tvůj pohledný výtvarník.“ „Jen počkejte, až se mu v ní ukážu.“ „Já se nemůžu vynadívat na svoje kozačky!“ Breen se v nich zatočila – kožené kozačky jí dosahovaly nad kolena a po stranách měly zip zakrytý lemem. „Jsou úžasné. Připadám si jako generál.“ „A navíc k nakousnutí,“ podotkl Derrick. „Podívej se na naši krasavici, Sally. Vidíš, jak vyrostla?“ „Holka.“ Marco ji objal rukou kolem pasu a zapózoval. „Válíme. Vezmeme si ty nové věci na dnešní večer.“
100
n o r a
r o b e r t s
•
v o l b a
„Souhlasím.“ Breen se znovu posadila na pohovku. „Jste na řadě. Je to dárek od nás obou pro vás oba.“ „Už se nemůžeme dočkat.“ Derrick roztrhl sváteční balicí papír a Sally sebou škubl. „Víš, že trpím, když to děláš. Člověk si dá práci s pěkným zabalením a zkrášlením dárku a ty ho pak rozerveš jako tříleté dítě.“ „O Vánocích jsou každému tři roky.“ Breen se zasmála. „Moje řeč. A doufáme, že podstatné bude, co je uvnitř.“ Derrick se Sallym vyzvedli z pevné poštovní bedny truhličku z cedrového dřeva, naleštěného téměř do zrcadlového lesku, se zářivými měděnými panty a zdobnou petlicí. Na víku byla jemně vyrytá jejich jména, navíc ještě obtažená měděnou barvou, uvnitř symbolu věčnosti – stejném jako ten, co měli vyrytý do snubních prstenů. „Je nádherná.“ Sally přejel prstem po jménech. „Úžasná ruční práce… Krása.“ „Pomohl nám ji navrhnout Sedric – o tom jsem vám říkala – a vyrobil ji Seamus, je vynikající řemeslník. Je to truhlička na památky,“ dodala Breen. „A ještě něco víc. Musíte ji otevřít.“ Sally s Derrickem poslechli a Sally se dojatě zasmál. Z truhličky se rozezněla hudba. „Naše svatební píseň. Zvolili jsme si starou klasiku.“ Otočil se k Derrickovi a políbil ho. „Mám tebe, baby.“ „A já tebe.“ „Když chci, aby si se mnou zazpíval, musím ho buď hodně opít, nebo pustit tuhle písničku.“ „Mám hlas jako smutný trombón.“ Derrick si odkašlal. „Je to dokonalý dárek, děti. Opravdu dokonalý.“ „To ještě pořád není všechno. Písničku totiž hraje Marco.“ „Nepovídej! Páni, to je paráda! Jak jste to udělali?“ vyptával se Sally. „Řekněme, že je to takové… hm… kouzlo.“ A tohle byla pravda. * * *
Ukázka elektronické knihy