Carol Marinelliová
I přes její vzdorovitý a naštvaný dětský postoj věděl, jak moc je rozrušená. „Vedení školy zuřilo a další hodiny mi zakázalo.“ „Takže tě odmítli naučit tu jedinou věc, která by tě zachránila?“ „Asi jo… Každopádně na tom nezáleží. Brzy jsem přešla na jinou školu.“ Sklopila pohled ke Costovi. „Kdo naučil plavat tebe?“ „Já nevím.“ Costa pokrčil rameny. „Prostě jsem plaval…“ Mary se zamračila. „S Galenem jsme chodívali každé ráno a pokaždé jsme plavali o něco dál.“ „Galen je tvůj přítel?“ ověřovala si, protože už to jméno slyšela od Kristiny. „Ne tak úplně. Nějaký čas jsme spolu chodili do školy a pak jsme sloužili v armádě. Teď máme společné kanceláře a já neustále poslouchám, že nemám zneužívat jeho asistentku.“ „To zní jako přítel.“ „Možná,“ souhlasil. „Ve škole jsme mu říkávali rompót neboli robot.“ „To od vás bylo ošklivé.“ „Ne, byl to kompliment. Je vážně skvělý.“ Usmál se a vypadalo to, že se chystá vylézt z vody, ale pak si všiml, jak se Mary toužebně dívá na hladinu. „Žádné bezhlavé skákání do vody,“ zažertoval a nabídl jí ruku. Namlouvala si, že za tím nebyl absolutně žádný skrytý motiv. Pro Costu byl bazén určený k plavání a bylo jasné, že ho voda uvolňuje. A tak Mary přijala jeho pozvání a sklouzla do vody. „Neměli bychom se přesunout do mělčí části?“ zeptala se. Tam, kde Costa stál, Mary se jen marně pokoušela dosáhnout špičkami na dno. „Žádná tady není,“ řekl. „Tohle bylo frigidarium. Lidé sem chodili po pobytu v teplejších bazénech.“ 98
Než hodiny odbijí půlnoc
„Ale voda je teplá…“ „Už nejsme ve starověkém Řecku. Pokud chceš, můžu tě naučit plavat.“ Posměšně se uchechtla, protože na tohle mu rozhodně neskočí, ale Costa to očividně myslel vážně. „Jak už jsem řekl, nemívám postranní úmysly.“ Mary by si raději přála, aby měl, když jí pokládal ruce zpátky na kamenný okraj bazénu. Přála si, aby měla na sobě jeho ruce a aby se mohli zdržet. Chtěla vědět, jak by se události vyvíjely. Přesto jí Costa řekl, že takový krok musí udělat sama. „Polož se na břicho… jen aby sis zvykla na vodu,“ přikázal jí a rovnou to i předvedl a nechal se nadnášet. „Mám kancelář v aténské čtvrti Kolonaki,“ prohodil a pokračoval i s dalšími věcmi, které by nejspíš měla znát. Že je z ní vidět na starověké náměstí a o kus dál má byt s výhledem na moře. „Plavu každé ráno. To bys asi měla vědět.“ Přidržovali se okraje a leželi na břiše. Nedotýkali se, jen se vznášeli a strasti světa odplouvaly pryč. „Jak to vzala tvoje šéfová?“ zeptal se. „Podle očekávání,“ odpověděla Mary. „Vyhodila mě.“ A pak ho Mary jako vždy překvapila. Protože se zničehonic usmála a začala kopat nohama. „Vlastně to bylo docela osvobozující.“ „Výborně,“ prohodil Costa, nadšený z jejího úsměvu. „Odjela jsem do letištního hotelu a vyjedla z minibaru všechnu čokoládu a oříšky,“ informovala ho. V tu chvíli se cítila provinile, ale to pominulo. „A pak jsem si pustila film, uvelebila se v posteli a řekla si gia parti mou…“ „To je dobře.“ Vznášeli se, voda je držela od sebe, ale čas od času je unesla k sobě, takže se dotýkali rameny nebo 99
Carol Marinelliová
pažemi. Mary přemýšlela, proč se nestydí a proč vedle něj může být skoro nahá, a přesto se cítí v klidu. Spíš ukotvená než ztracená. Jenže pak se rozsvítila venkovní světla a Costa si povzdechl, protože už měli dávno někde být. „Musíme jít?“ zeptala se, ale moc dobře věděla, že jejich mezihra je u konce. „Ano.“ Zaslechla tu nechuť v jeho hlase. „Proč se ti tam tolik nechce?“ zeptala se, zatímco hleděli jeden na druhého. Costa nevěděl, jak odpovědět. Právě teď se mu doma docela líbilo. Grylos začínali cvrlikat a cítil vůni moře. Proto mlčel, ale na tom teď nezáleželo. Protože se dotýkali pažemi a jemně do sebe naráželi boky. „Proč jsi mě na tom trajektu políbil jak umělou pannu?“ zeptala se. „Nerad hraju divadlo před publikem,“ odpověděl a vzal ji za ruku, aby jí pomohl z bazénu. Jenže Mary se k němu místo toho přitiskla a políbila ho – možná proto, že musela, a možná proto, že polibek byl v tuto chvíli to jediné, co mohla udělat, protože existovala místa, kde tento zdánlivě šťastný pár prostě potřeboval být. Všechny strasti dnešního dne se rozplynuly, když ji chytil za boky a přitáhl si ji blíž. Líbali se něžně a pomalu. Žádný cvičný polibek ani divadlo po jiné. Jen dva dospělí lidé, kteří spolu byli konečně sami. Mary bylo v tu chvíli jedno, že nedosáhne na dno bazénu, protože Costa ji držel. Důkladně ji zkoumal jazykem a Mary mu obtočila nohy kolem pasu. Netušila, co vlastně dělá, ale přišlo jí to dokonalé. Držel ji za boky a ona mu položila ruce kolem krku a poddala se polibku. 100 Ukázka elektronické knihy