98
Fernando J. Múñez
Nedal jí jednoznačnou odpověď. Byl příliš rozrušený, potřeboval čas a svým způsobem mu už její přítomnost byla nepříjemná. Její činy ho hluboce zasáhly, protože kromě neodpustitelného faktu, že jednala proti jeho rodině v zájmu zlého a zvráceného člověka, ranila i jeho upřímné city. Uvědomoval si, že jednala za příšerných okolností, které nemohl objektivně posoudit, ale teď jí nedokázal odpustit. „Jestli budete mít nějaké problémy, jeďte do Castamaru a od markýze se držte co nejdál,“ poradil jí. Oznámila mu, že odjíždí do Cádizu. Chtěla strávit nějaký čas na svém panství, daleko od problémů, a služebnictvu mohla důvěřovat, protože při její rodině stálo celý život. Ujistila ho, že ve vile bude v bezpečí, protože ji má v doživotním užívacím právu. Markýz se vzdal nároku na vlastnictví, takže dokud žila, na dům jí nemohl sáhnout. „Kdybyste ale radši chtěla zůstat v hlavním městě, hned co dorazím do Castamaru, pošlu do vašeho domu v Madridu několik mužů, abyste byla klidnější,“ navrhl. Poděkovala mu, ale nabídku odmítla. Zdvořile se s ní rozloučil, rozběhl se do stájí a pospíchal do Castamaru. Ačkoliv byla neděle, věděl, že kvůli neodkladným záležitostem se nezúčastní svaté mše a svoji nepřítomnost si bude muset vynahradit dvojitou mší ve všední den. Přikázal čeledínovi, aby mu osedlal koně a jeho nechuť posloužit černochovi umlčel několika maravedís navíc. Časem se naučil, že zlato překryje černou barvu pleti lépe než jakýkoliv plášť. Když se otočil, zahlédl, že na nádvoří vstoupil asi desetiletý chlapec v tóze, pravděpodobně oblát u hieronymů. Kráčel nervózně s lístkem v ruce.
Kuchařka z Castamaru – V dobrém i ve zlém
99
„Jste don Gabriel de Castamar?“ „Ano, to jsem já. Kdo se ptá?“ „Zpráva pro vás, seňore,“ podal mu lístek a pokrčil rameny. „Dnes ráno přijel na koni posel, doručil poštu a odjel.“ Gabriel hledal zpáteční adresu, ale nenašel nic, jen laciný pečetní vosk a zápach zředěného vína. Přelomil pečeť a pozorně četl. Písmena byla napsaná křivě, písmo bylo neúhledné. Pravděpodobně ho napsali narychlo, protože v tazích se odrážela jistá nervozita: Mám písemné důkazy o činech dona Enriquea de Arcona. Důvody, proč chce zničit Castamara vás budou zajímat. Jestli se chcete dozvědět víc, přineste peníze a zítra večer přijeďte sám do El Zaguánu na předměstí Lavapiés. Nezpozděte se, protože druhý den odjíždím z Madridu a neplánuji se vrátit. Jestli s sebou někoho přivedete, už o mně neuslyšíte. Musím být opatrný. Až budete na místě, vyčkejte na další pokyny.
Lístek si několikrát přečetl a zvažoval situaci. Informace by mohly do případu vnést víc světla, ale mohla by to být i past. Po tom, co mu seňorita Amelia vyprávěla, si byl jistý, že markýz zbrojí proti nim. Neznal jeho důvody ani úmysl, ale jestli o jeho zločinech skutečně existovaly písemné důkazy, nemohl si nechat ujít příležitost, aby je získal. Kdyby se teď vrátil do Castamaru, aby je varoval, bratr by mu návštěvu El Zaguánu nedovolil nebo by se tam vydal sám s několika muži za zády. Vyplašil by donašeče, ať už je to kdokoliv, a nic by se nedozvěděli. Zaťal zuby a popohnal koně do cvalu směrem k nevěstinci. Když se dotkl vypnuté hrudi svého koně, zaslechl svůj vnitřní
100
Fernando J. Múñez
hlas, který mu našeptával, že je to past. Proč by někdo, kdo pracuje v El Zaguánu posílal posla až do El Escorialu? Určitě to nebylo laciné. Nakonec se rozhodl ignorovat vnitřní hlas a rukou sklouzl z opratí k rapíru, který si vzal při odjezdu z Castamaru. Když se ho dotkl, pocítil, jak strach ustupuje, protože si byl jistý, že ještě stále je stejně zdatný šermíř jako jeho bratr.
Ukázka elektronické knihy