Petra Langová
světle událostí posledních třiceti minut dostávala nevinná otázka: „Líbil se ti dnešní zápas?“ úplně nový, zcela netušený význam. Vchodové dveře jsem za sebou zavřela dřív, než v koupelně utichlo šumění sprchy. *** Nedělní ráno mě přivítalo sluníčkem a podmanivou vůní bergamotu, která ještě nestihla vyprchat z mé kůže. Vypadám jinak, uvědomila jsem si při letmém pohledu do zrcadla. Cítím se jinak. Je ze mě holka na jednu noc, kristepane! Hříšná coura, schopná těch největších zvrhlostí, jaké si jen člověk umí představit! Promiň, maminko, o tomhle ti dneska večer asi vyprávět nebudu. Telefon na mém psacím stole sveřepě mlčel. Kontrolovala jsem ho každých pět minut, čistě pro případ, že by náhodou… Ovšem náhody, jak známo, neexistují. Nezavolal. Nenapsal mi jedinou textovku. I kdyby snad z nějakého důvodu chtěl, nemohl. Dala jsem mu toho včera v noci víc než dost, ale číslo mého mobilu byla evidentně ta poslední věc, o kterou měl zájem. Vždyť ani neví, jak se jmenuju dál. To mě podrž! Vážně jsem klesla tak hluboko, abych se vyspala s chlapem, co nezná moje příjmení? Vážně se i přes to přese všechno dokážu po celý den usmívat jako blbeček? Jako rozzářený, smyslů zbavený, nechutně šťastný blbeček??? No jo. Dokážu.
98
9. kapitola
„Takže co teda? Dočkám se už nějakýho rozumnýho vysvětlení?“ Ani ve snu by mě nenapadlo, že existují lidé, kteří si pod pojmem líbánky představují zrovna tohle. Kteří jsou schopni vtrhnout v pondělí o půl deváté ráno do práce a tvářit se jako největší bubák pod sluncem, přestože od jejich vysněné romantické svatby uplynulo s bídou osmačtyřicet hodin. „Nevím, co k tomu říct, Ingrid,“ pokrčila jsem rameny a opřela se o recepční pult. „Prostě mi nebylo dobře. Jeden z vašich řidičů zrovna odvážel nějaký hosty, tak jsem ho poprosila, jestli se k nim můžu přidat, a on –“ „Nějaký hosty?“ vypěnila. „Jenže tys nebyla nějakej host, milá zlatá! Tys byla náš personál! Měla jsi tam zůstat až do konce, obsluhovat, pomáhat s úklidem a aspoň trochu si zasloužit svou výplatu, hergot! A co uděláš místo toho? Na všechno se vykašleš a sprostě zdrhneš domů! Takhle se zodpovědnej člověk nechová, děvenko!“ Brunátná vzteky přecházela sem a tam po hale, dramaticky vzdychala a kroutila hlavou. „Zklamala jsi mě, víš? Úplně ve všech směrech! Chudák Alejandro se na tebe tolik těšil, a ctěná 99
Petra Langová
madam si přímo před jeho očima nestydatě flirtuje s jiným! No tak už to vybal. Co spolu máte?“ Šokovaně jsem zalapala po dechu. „O čem to mluvíš? Vůbec nic spolu nemáme, my jenom…“ „Ha! A proč se teda červenáš? Vážně jsi tak hloupá, že ses těma jeho řečičkama nechala oblbnout? Chceš, abych ti vyprávěla, kolik ženskejch už tímhle trapným způsobem sbalil?“ „Ne, to není třeba.“ Provinile jsem sklopila zrak. „Umím si to živě představit.“ „No vidíš! A ty tam s ním cukruješ jako nějaká poblázněná šestnáctka! Vždyť jsi byla všem pro smích, Lenko. Znám svýho bráchu skoro dvacet osm let a můžu tě ujistit, že vedle něj se žádnýho štěstí nedočkáš!“ „Svýho… bráchu? Tak já podle tebe flirtovala s Matyášem?“ „A s kým asi jiným?“ povytáhla nechápavě obočí a mně spadl kámen ze srdce. „Nezazlívám mu, že střídá holky jak spodní prádlo, když mu do tý postele samy lezou, ale ty si přece zasloužíš někoho lepšího. Věrnějšího. Někoho, kdo je schopnej ocenit… Ach bože! Ach můj bože!“ Zbytek jejích moudrých slov se rozplynul ve vzduchu. Vykulila oči a s úsměvem tak nadšeným, že to vypadalo až komicky, se hnala ke vchodovým dveřím. To, co se v nich právě objevilo, mi málem způsobilo infarkt. Opravdu nemám potuchy, zda jsem už někdy v životě viděla úchvatnější, gigantičtější, zářivější kytici slunečnic. „Taková nádhera!“ vykřikla Ingrid a dojatě spráskla ruce. „Neříkej, že je pro mě!“ „Asi tě zklamu, ale není,“ setřel ji hluboký, měkce sametový hlas, po němž se mi stýskalo mnohem víc, než jsem si troufala přiznat. „Pár lidí ze svatební hostiny se na ni složilo a já byl pověřen, abych ji doručil slečně, která nás obsluhovala. Jako vyjádření díků za její… ehm… úctyhod100 Ukázka elektronické knihy