V eronika M atysová
98
Nádech, výdech, masáž drobného tělíčka, a znovu, nádech, výdech, masáž tělíčka… „No tak, no tak, malá, prober se!“ Runa se blížila k Ahorovi skloněnému nad zvířátkem a ohromeně si uvědomila, že chlapec dává krokalímu mláděti dýchání z úst do… do té nejtitěrnější tlamičky, jakou si dovedla představit. „Její máma ji sem přinesla v tomhle stavu,“ vysvětlil Ahor mezi nádechy, když si jí všiml. „Možná ji přilehla při krmení a všimla si, když bylo pozdě. Slyšel jsem, že se to stává. Naštěstí měla dost rozumu na to, že ji přinesla k lidem.“ „Kde je?“ zeptala se Runa. „Utekla. Už se pro ni nevrátí, když na ni sahal člověk.“ „Co s ním budeme dělat, jestli ho oživíš?“ „S ní. Je to holka. Necháme si ji.“ Runa zavrtěla hlavou: „Tvůj otec ji vyhodí v minutě, kdy ji uvidí.“ „Taky ji neuvidí. Bude bydlet dole s tebou. Otec se tam dolů štítí přijít.“ Runa se nezmohla na víc než na „aha“. Ona se tam taky štítila bydlet, aspoň zpočátku, ale jí se nikdo neptal. Mimoděk si přičichla k šatům – měla pocit, že je z nich cítit vlhkost. „Hýbe se! Koukej, hýbe se!“ zvolal Ahor a zintenzivnil masáž malého srdíčka. Krokalí mládě přidušeně vykviklo. „Dívej, tluče jí srdce,“ zasmál se a poprvé ho Runa viděla úplně uvolněného. Krokalka otevřela červená očička a zadívala se na Ahora, který ji jemně podebral levou rukou a zvedl si ji do náruče, kde ji pravou rukou hladil a zahříval. Když otevřelo tlamičku, viděla Runa, že mládě má ostré zoubky a velké nozdry, z nichž trčí chloupky. Při dýchání trochu chrčelo. „Musíme ji hned dostat do tepla a sehnat nějaký mlíko. Já to první a ty to druhý, jo?“ Ani nečekal na její reakci a s mládětem v náručí utíkal dovnitř bočním vchodem, aby ho nikdo neviděl. Runa vrtěla hlavou, ale šla do kuchyně, kde byla zvyklá hospodařit a nikdo se tam nad její přítomností nepozastavoval. Vzala
Hodina psodava
99
láhev, naplnila ji mlékem, ale zaváhala, z čeho udělat cumel. Pak vzala ubrousek a usoudila, že ho udělá z něj. Přinesla vše dolů. Viděla, jak Ahor právě dělá z její deky pelíšek pod vysokým oknem. „Hele, to je moje deka,“ odvážila se Runa namítnout. Netušila, kde jsou Rynani na Ahorově žebříčku v porovnání s krokaly, ale něco jí napovídalo, že jsou pod nimi. „Dám ti nějakou svoji starou,“ odbyl ji Ahor. Nebyla z toho zrovna nadšená, ale pořád to bylo lepší než nic. „Vypranou,“ dodal Ahor, jako by zachytil její myšlenky. Pak si od ní vzal láhev s teplým mlékem, vložil ubrouskový cumel krokalce do tlamičky a ta hned začala hltavě pít. Slastně u toho přivírala červená očička. Ukázalo se, že jestli něco Ahora opravdu zajímá, je to zoologie. „Vědělas, že krokalové jsou vzdálení potomci psodavů?“ zeptal se. „Fakt?“ „Prý se nějakej předchůdce krokala, teda něco jako divokej pes, zkřížil s psodavem a měli mladý. A z nich pak vznikli krokalové. V pohodě se dál množili, protože běžní psi i psodavové je nechávali na pokoji.“ „Myslela jsem, že by žádnýho psa ani nenapadlo se k psodavovi přiblížit. Ani divokýho psa,“ řekla Runa. „Psodavové psy dávili. Od toho se tak jmenujou.“ „Já vím, ale prapraprarodiče tohohle mrněte to nejspíš nevěděli, anebo na to kašlali.“ Zasmál se, a pak se zatvářil podivně, jako by ho v tu chvíli něco napadlo. Pak nad tím prudce zavrtěl hlavou, jako by zaháněl útočícího pufluse. „Chtěl bych být zvěrolékař,“ přiznal. „Otec se to nesmí dozvědět. Musí ze mě mít vojáka… Nesnáší doktory a zvířata. Doktor zvířat je ta nejhorší noční můra, kterou by se jeho syn mohl stát,“ dodal hořce. Když mládě nakrmil, jemně ho uložil do pelíšku. „Kdyžtak na ni v noci trochu mrkni, jestli dejchá a tak,“ dodal. Runa přikývla.
V eronika M atysová
100
Deka, kterou jí Ahor přinesl, byla mnohem měkčí než její původní, v níž se teď krčilo krokalí mládě. Vypadalo spokojeně. Najedlo se a spalo. Runě to nedalo. Sklonila se k němu, jemně ho podebrala – překvapilo ji, jak jemnou má srst, a podala si ho k sobě na matraci. Krokalče se u toho probudilo a zazíralo na ni s takovou důvěrou, až jí z toho zjihlo srdce. Uvědomila si, že jí Ahor nedal žádné jméno. Sklonila se k drobnému oušku a zašeptala: „Melšinka. Odteď jsi Melšinka.“ Považovala za drobnou vzpouru, že dala mláděti rynanské jméno. Zvířátko se k ní přitulilo teplým tělíčkem, pootevřelo tlamičku a našlo její prst. Začalo jí ho okusovat ostrými zoubky, ale jen zlehka, aby jí neublížilo. Runa ho druhou rukou pohladila a přetáhla Ahorovu měkkou deku přes ně oba. Zavřela oči a poprvé od svého uvěznění v klidu usnula.
▪▪▪ Probudila se s trhnutím, když ucítila, jak se jí krokalče zavrtalo mezi tělo a studenou zeď a vyděšeně zakňučelo. Ještě než stihla zjistit, co ho polekalo, ucítila nad sebou páchnoucí dech a těsně u ucha uslyšela hlas, z něhož jí přejel mráz po zádech: „Přišel jsem si pro tebe, paštičko.“ Před pěti generacemi Pláně kočovníků Vilgot už byl na cestě několik dní a začínalo ho to zmáhat. Projížděl Pláně kočovníků, které obestírala řada tajemství. Lákalo by ho je prozkoumat, ale potřeboval se co nejdříve dostat do Zohornu. Čím byl blíž, tím byl netrpělivější. Možná právě proto přestal dávat pozor na cestu a zakopl o kořen madroníku. Zamával zběsile rukama v marné snaze se v nízkém Ukázka elektronické knihy