Osudová žena
už za chvíli, a tak požádala syna sousedů, aby jí snesl dolů všechna zavazadla. Když je viděl Cyril, ztratil řeč. „Proboha, Anno, jedeme do přírody na týden. A vy tu máte tolik kufrů?“ „Dva. Dvě tašky a jeden necesér. Zdá se vám to snad hodně?“ „No jistě, já mám jednu sportovní cestovní tašku.“ Cyrilovi se ale nechtělo začínat společný terapeutický týden konfliktem, otevřel kufr svého nejnovějšího Mercedesu SUV a naložil jí věci. „Aspoň nejedeme nějakým Fiatem,“ poznamenala, jen co si sedla k němu do auta. „Fiat by vám vadil?“ „Jistě. Každý má jezdit v tom, co odpovídá jeho společenskému postavení.“ „Takže Mercedes je vás hoden?“ „Mohlo by to být i něco z vyšší kategorie, ale chápu, že vy zřejmě nemáte možnosti jako já, takže to akceptuji.“ „Jste laskavá,“ poznamenal Cyril s nepřehlédnutelnou ironií. Anna to ale nekomentovala, protože ironii nepochopila, ba co víc, byla dokonce přesvědčená, že když ho bere na milost s jeho relativně běžným Mercedesem, je k němu skutečně milá a vstřícná. Cesta ubíhala více méně v mlčení při poslechu hudby. Ke klasice, kterou Cyril preferoval, patřily nejznámější francouzské muzikály. Zdálo se, že je to první oblast
97
Osudova_zena_cz.indd 97
02.02.2022 13:59
Renáta Názlerová
života, ke které jeho spolucestující nemá žádné připomínky. Což byla osvěžující změna. „Kam vlastně jedeme?“ zeptala se asi po třech hodinách. „Do vesnice, která se jmenuje Šumíc.“ „Šumíc? Ježíši. A to je kde, někde u Užhorodu?“ „Ne, je to malebná obec pod Královou holí, dá se říct, že budeme v srdci středního Slovenska. Překvapuje mě, že to neznáte.“ „Zeptejte se mě na Singapur, New York, Londýn, Sydney, ta města znám velmi dobře.“ Hlavní tahy už dávno opustili, poslední půl hodinu už projížděli klikatými stoupajícími cestami. Předpokládala, že takhle se dostanou do luxusu uprostřed nějaké divočiny. Cyril ale zastavil před malou dřevěnou chaloupkou zosobňující historii Slovenska a jeho architektury víc než vydařeným způsobem. Anna vystoupila a rozhlédla se kolem sebe. „Tady máme nějakou hygienickou pauzu nebo co?“ „Ne, tady budeme ubytovaní.“ „Aha, takže byl byste tak laskavý a odvezl mě zpět domů?“ „Ne, Anno, nebudu tak laskavý. Zůstaneme tady. Týden. Neubude vás. Kromě toho jako váš terapeut vám ordinuji absolutní změnu životního stylu, aspoň na čas. Změna životního stylu znamená, že se odpoutáte od toho, co představuje váš běžný denní rytmus. V životě jste dokázala čelit jiným problémům, tak snad dokážete i něco takového.“
98
Osudova_zena_cz.indd 98
02.02.2022 13:59
Osudová žena
Poslední věta samozřejmě v Anně zarezonovala a ve snaze dokázat, že je opravdu schopná neuvěřitelných věcí, mlčela. Cyril odnosil věci do domu. Střed domu tvořila kuchyň s klasickým sporákem na dřevo a napravo a nalevo byly dva pokoje. Oba zařízené podobně. S velkou masivní manželskou postelí, obrovskými peřinami, jaké bývaly kdysi. Samozřejmě v jedné i druhé místnosti byla pořádná almara, jak se slušelo na každou domácnost v minulosti. Potom stůl, židle, na oknech muškáty a ručně vyšívané záclonky. „Který pokoj si vyberete?“ zajímalo Cyrila. Protože se už mezitím setmělo, začala se ohlížet po vypínačích. „Jak se zapíná světlo?“ „Zapomeňte na elektřinu. Tady se svítí petrolejkami.“ „Aha,“ poznamenala jen, paralyzovaná představou týdne bez elektřiny. „Tak ten, který je blíž ke koupelně.“ „Tady není koupelna, mýt se budeme v lavoru jako kdysi.“ „Ještě mi řekněte, že tu není ani toaleta, a fakt odcházím.“ „Jestli máte na mysli záchod, tak ten tu je. Dřevěný, a na dvoře.“ „A voda?“ „Na dvoře, ve studni.“ Anně se podlomily nohy, dosedla na židli jako podťatá. „Vážně chcete, abych tu žila jako nějaká primitivní selka?“
99
Osudova_zena_cz.indd 99
02.02.2022 13:59
Ukázka elektronické knihy