98
Radmila Tomšů
KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ, SQUATTEŘI SE KONEČNĚ DOČKAJÍ A DOSTANOU JMÉNA K invektivám kolegy rádoby spisovatele se vyjadřovat nebudu, ale nad JEJÍMI slovy jsem se zamyslet musela. Tuhle si mě totiž vzala na klín a promlouvala mi do duše. „Tak co, Rozárko, kdy už to napravíš? Víš, že jsi to slíbila, a sliby se mají plnit, ne?“ No jo no, to je pořád… Ano, slíbila jsem, že podám zprávu, jak to dopadlo se jmény pro přistěhovalce No a ne, nepodala jsem zatím žádnou zprávu. Copak ale za to můžu, že to dopadlo, jak to dopadlo? Jak já to teď budu ctěné veřejnosti vysvětlovat, že jejich pracně a dlouze vymýšlená jména přišla vniveč? No, ale asi bych měla začít od začátku. Když se přehouply Vánoce a začal další rok, začala být ONA nějaká nervní. Pokud byla doma, pořád koukala po squatterech a vedla divné řeči. Pořád brblala něco o tom, že nechce dopadnout jak jacísi sedláci u Chlumce. Ráno vykládala o snu, ve kterém se jí zdálo o dílně až po střechu nacpané koťaty. V dalším se zase viděla, jak otvírá dvířka od kuchyňské linky a místo hrnců a talířů se všude hemží koťata, a když na ni jedno vyskočilo i z mikrovlnky, probudila se zpocená až na zadeli a do rána už raději ani neusnula. Pak jednou vstala od počítače a oznámila, že v sobotu pojedou pro sklopec, že konečně objevila ochotný útulek, který nám ho zapůjčí.
Hotel U Devíti koček
99
Jak je naším zvykem, opět jsme za gauč svolali poradu a snažili se přijít na to, která rána morová nás zase postihne. Co je to ten „sklopec“? Vědátor Čenda pravil, že je to takovej velkej vovec a ten že asi ty squattery sežere. To se mi nezdálo. Viděla jsem fotky kočky Lízy, ta má vovec doma a on ji vůbec nesežral. Barbucha řekl, že sklopec bude určitě nějaká dobrá hra a že protože je s koťaty kámoš na dvoře, tak ho určitě do té hry přiberou. Tobiáš si myslel, že by to mohlo být něco k jídlu. A přišlo mu trochu líto, že to ONI sháněj zrovna jen pro squattery, protože z toho teda asi nic mít nebude, on s nima zrovna velkej kámoš není. A já jen doufala, že sem nepřitáhnou žádné další zvíře. Co je skutečně sklopec zač, jsme zjistili hned následující sobotu. Když se ONI vrátili z výletu, trůnily v průjezdu dvě velké drátěné klece. Tak to jako má být ono? A bylo. Hned další den byly sklopce přeneseny do dílny obsazené Sofií a koťaty a byly připraveny na lov. Netrvalo dlouho a ONA dostala do práce SMS zprávu: „První kočka je chycená!“ Potěšeně okamžitě odepsala: „To je výborný, tak to funguje, hurá!“ Z odpovědi už takovou radost neměla: „Jo, funguje to výborně. Barbuchu už jsem vyndal.“ Poté, co se do sklopce chytil Barbucha potřetí, byl nemilosrdně zavřen doma a hra pro něj skončila. Pak už konečně zafungovaly sklopce tak, jak měly, a při dalším nakouknutí do dílny vězel v každém jeden sklopnutý squatter. Byli přendáni
Radmila Tomšů
100
do přepravek a odvezeni do toho úchylnýho klubu, kde do každého jen píchají nebo dokonce i řežou. Tam byli ponecháni svému osudu a druhý den se ONI dozvěděli, že přivezli jednoho kocourka a jednu kočičku, oba jsou zdraví jako buci, nemají na sobě žádné příživníky typu blech nebo svrabu a oba jsou již po kastraci. Když JIM bílá z toho klubu předávala oba nešťastníky v přepravkách na cestu domů, došlo na nejhorší. „Tak jak se jmenují, co jim mám napsat do papírů?“ zeptala se zvědavě. Tím JE zaskočila. Samozřejmě se doma pořádně nepřipravili a jména, co jsme jim tak pracně vybrali, už dávno zapomněli. „No,“ lezlo z NĚHO jak z chlupaté deky, „my tak nějak… Tomuhle, protože je nejzvědavější a nejodvážnější, jsme začali říkat Zorro,“ soukal ze sebe. „Ale to je zrovna kočička,“ zvedla tázavě obočí bílá. „No a?“ zeptala se ONA. „Proč by se kočička nemohla jmenovat Zorro? Kamarádka má kočičku a ta se jmenuje Tomáš! Taky dostala jméno dřív, než se zjistilo, co je zač, a zůstalo jí. A vůbec nikomu to nevadí!“ podívala se významně na NĚHO a na bílou. Ti ji ujistili, že jim to vlastně taky vůbec nevadí, a tak malé kočičce bylo zapsáno jméno Zorro. „No a co ten druhý?“ nedala se neodbytná bílá. „Co napíšeme jemu? Je to takovej vrabčáček roztřesenej,“ koukla se na něj láskyplným pohledem. „Vrabčáček, říkáte?“ zamyslela se ONA. „Tak to bude Jack Sparrow, a hotovo. To je taky vrabec, ne?“ otočila se na strnulou bílou.
Ukázka elektronické knihy