model. Vlastně se ze sebe snažím udělat co největšího magora, popřít svou dušičku a do někoho se převtělit. A tak vzniká galerie novodobých malostranských strašidel, nazýváme tu kolekci Náčelníci. Pro mne je přízračná díky tomu, že Honza vyvolává fotografie pomocí původní techniky osvěcování kolodiové vrstvy na plechu z roku 1851, takže taková fotka zdánlivě propadne v čase a dostane tím zvláštní dimenzi. Líbí se mi princip vzájemné tvořivé radosti. Já s něčím přijdu, ale on mě vidí nějak jinak, jak já bych se třeba nikdy neuviděl. Důvěřujeme si, a díky tomu vznikne něco, co bych sám nevymyslel. Mám rád to, co vzniká společně.“ Petr Nikl malostranské hospody nevymetá, raději se setkává s lidmi u uměleckých aktivit. „Neustále poznávám různé lidi, což jsem nikde jinde nezažil. Když jsem bydlel v Holešovicích nebo Dejvicích, tak jsem sousedy neznal. Tohle je pro mě poprvé, že bydlím někde, kde si vytvářím síť kamarádů, která se přirozeně propojuje. Myslím, že na spiklenectví má velký podíl místní genius loci.“ Malá Strana se mu tak stala jakýmsi protipólem New Yorku, kde žije jeho rodina a kam dlouhá léta jezdil „jako na chatu“, jak říká. „New York je trenažér na vzájemnou toleranci, kde místo ptáků cvrliká život nejrůznějších národností. Nabitý kotel. Vždycky když jsem se vracel z toho svižného proudu mrakodrapů, z pestré vitality New Yorku, připadala mi Malá Strana jako zvláštní přecukrovaná pohádka, až se mi zdála jako kýč. Mrtvolné místo, takový hobitín. Ale během pár dnů jsem si na ten klídeček zase zvykl a vzal ho za svůj. Jasně že je to určitá bublina, ale na bublinách není nic zlého, pokud jsou otevřené a schopné fúzovat s druhými.“
97
Vitalita je Petr Nikl tvrdí, že je na Malé Straně absolutně šťastný, k problémům čtvrti je proto shovívavý. „Mám pocit, že po covidu se Malá Strana revitalizuje. Znám lidi, co se sem stěhují. A spousta majitelů začíná chápat, že mít dlouhodobé nájemníky je pro ně výhodnější. Navíc nájmy nejsou mnohde vyšší než v jiných čtvrtích. Řidší zabydlenost má třeba i výhodu v tom, že na poště nečekáte ve velké frontě… A vznikla spousta nových příjemných kaváren. A naopak odliv turistů smyl i část obchodů se suvenýry nebo s ručně malovanými kýči. Když jsem se stěhoval do Nerudovky, obával jsem se, jestli mně nebude vadit neustálý průtok davu, ale nakonec jsem jej nevnímal, navíc večer vždy odezněl. Je zajímavé, jak proudící vřava turistů září pozitivní euforií. Je to další faktor, který dokládá genius loci Malé Strany.“ Potenciál čtvrti je ale podle něj stále nenaplněný a vitalita by mohla být ještě mnohem větší. „V rámci Prahy může být Malá Strana více Prahou magickou, což nutně neznamená, že vše musí zůstat zakonzervováno v čase. Dokážu si představit, že by tu bylo i víc současné architektury, sice není moc kam ji vsunout, ale u řeky by se možná ještě pár míst našlo. Mohly by se obnovit výstavy v malostranských dvorcích, rozšířit trhy a různá setkání, nemyslím tím turistické atrakce. Je velký rozdíl mezi skanzenem a živým prostředím se silným historickým zázemím. Kořeny se nezničí. Proto se mi zdá, že můj byt je ten, ze kterého už se neodchází.“
98
99 Ukázka elektronické knihy