98
WILBUR SMITH & TOM HARPER • NEMESIS
že nemá pistoli, aby desátníka donutil k poslušnosti, tak jako donutil toho seržanta v uličce, kde se seznámil s Abasi… Bolestná vzpomínka ho bodala v hrudi jako ostrý nůž. Divoce se rozhlédl a hledal zbraň – otvírač na dopisy, bajonet, stačilo by i těžítko, jímž by tomu tupci rozbil hlavu. Paul se nedozvěděl, co by desátníkovi nakonec udělal – a jak by potom sám dopadl. V tom okamžiku se totiž prudce rozletěly vnitřní dveře a vyběhla z nich skupinka mužů, v jejich středu vysoký bělovlasý voják se zlatými epoletami na ramenou. „Plukovník Quenot?“ zvolal Paul a důstojník se otočil. „Pane plukovníku, musím s vámi mluvit. Týká se to generála Lefebvrea. Chci oznámit jeho jednání…“ Plukovník v úžasu zíral na polonahého šílence, který pronikl do jeho hlavního stanu. Dva pobočníci již vykročili k Paulovi, jejich oči prozrazovaly, co hodlají udělat. Ovšem Lefebvreovo jméno plukovníkovi zjevně něco říkalo, protože zvedl ruku. „Raději si promluvíme v soukromí.“ Quenot zavedl Paula zpátky do kanceláře s plyšovou pohovkou a nádherně vyřezávaným stolem, stěny zdobila propracovaná mozaika. Plukovník zavřel dveře a oba muži osaměli. „O co jde?“ Paul se přiměl ke klidu. „Pane plukovníku, přišel jsem ohlásit strašný zločin, jehož se dopustil generál Lefebvre…“ Zabil ženu, kterou jsem miloval, dralo se Paulovi na jazyk. Jenomže Lefebvre měl pravdu, když se mu vysmíval. Žádný Francouz se nebude starat o mrtvou Egypťanku a obviněný generál mohl její smrt vysvětlit mnoha způsoby – zlodějka, atentátnice, opuštěná milenka. Takto se Paul spravedlnosti nedomůže. „Generál Lefebvre je sodomita.“ Plukovník sloužil v armádě mnoho let a hned tak něco ho nepřekvapilo. Paulovo sdělení přijal lhostejně.
99
WILBUR SMITH & TOM HARPER • NEMESIS
„To je závažné obvinění proti každému muži, natož proti francouzskému generálovi.“ „Je to pravda.“ „Jak to víte?“ „On mě… zneužíval.“ Paul při tom přiznání zrudl jako krocan. Přiznal se tím současně ke stejnému zločinu? Quenot si ho pozorně prohlížel. Paulův sklíčený výraz ho přesvědčil, že nelže. „Postupoval jste správně, když jste za mnou přišel. Věřím, že to nebylo snadné.“ „Lefebvre je podlý, nebezpečný chlap.“ Jakmile Paul prolomil mlčení, slova z něj tryskala proudem. „To, co udělal… K čemu mě nutil… Zabil by mě, kdyby se dozvěděl, že jsem za vámi přišel.“ „Teď jste v bezpečí,“ ujistil ho Quenot a vstal. „Osobně se o to postarám.“ „Ale kam teď mám jít?“ „Zůstanete tady na velitelství, dokud Lefebvrea nezatkneme.“ Quenot dodržel slovo. Nechal Paula zavést do malé místnosti s čistě povlečeným lůžkem. Ordonanc mu přinesl na talíři jídlo, ovšem Paul nedokázal nic pozřít. Ležel na matraci a neovladatelně se třásl – tak silně, že se postel málem rozpadla. Prožil jednu z nejdelších nocí svého života. Snad by ji ani nepřežil, druhého dne ráno ho strážní mohli najít oběšeného na prostěradle, kdyby nečerpal sílu z přísahy pomsty Lefebvreovi. Sodomie byla považována za hrdelní zločin. Třeba ho popravčí četa donutí zaplatit za to, co mu prováděl. A Abasi se dostane spravedlnosti. Vydrž, co budeš muset, abys přežil, šeptal v noci matčin hlas. Ale stačí pouze přežít? Ležel beze spánku skoro celou noc a usnul až krátce před příchodem vojáka, jenž ho přišel vzbudit. Přinesl mu plátěný ruksak, který mu hodil na podlahu.
100
WILBUR SMITH & TOM HARPER • NEMESIS
„Tvoje věci. Připrav se.“ Odešel dřív, než se Paul mohl zeptat, co to má znamenat. Otevřel pytel a našel v něm úhledně složené vlastní šaty a také náčrtník a další listy s kresbami. Quenot je zjevně nechal přinést z domu, kde Paul bydlel, když přišel zatknout Lefebvrea. Venku na nádvoří se ozvalo hýkání velbloudů i výkřiky jejich vodičů a důstojníků, rachot výstroje a výzbroje. Znělo to, jako by se regiment chystal do bitvy. Paulovi kručelo v žaludku a přemýšlel, zda mu někdo přinese snídani. Položil si náčrtník na klín. Napadlo ho, jestli by ho neměl spálit, aby si ušetřil bolest při pohledu na obrázky Abasi, které nakreslil, ale cítil, že by se jich nedokázal zbavit, přitahovaly ho jako dítě, které neodolá a nakonec sáhne na plamínek svíčky. Věděl, že to bude bolet, a chtěl tu bolest vnímat. Když skicák otevřel, vypadl z něj vložený lístek s několika slovy napsanými důvěrně známým Lefebvreovým geometrickým rukopisem. Zemřeš v poušti. Kde se tam ten vzkaz vzal? A co znamená? Pořád na lístek hleděl, když se dveře znovu otevřely. Tentokrát v nich stanul desátník s mrožím knírem, s nímž se setkal předchozího večera, a netrpělivě mu pokynul. „Tak jdeme.“ Paulovi plavala před očima Lefebvreova slova. „Co se děje?“ „Odjíždíte. A tohle si vemte,“ ukázal desátník na ruksak. „Budete to potřebovat.“ Paul přemožený strachem popadl zavazadlo a náčrtník a následoval desátníka na nádvoří, které vypadalo, jako kdyby se vrátili mamelukové, protože ho zaplnili jezdci na velbloudech. Teprve když si je Paul pořádně prohlédl, uvědomil si, že to jsou Francouzi. Místo furažek měli na hlavách turbany a přes uniformy bílé džalabíje. Desátník podal Paulovi složenou a zapečetěnou listinu.
Ukázka elektronické knihy