xiv Petr Prokop seděl na policejní služebně v cele předběžného zadržení, na strohé dřevěné židli přistavené u stejně strohého dřevěného stolu. Byla to úzká místnost opatřená na okně a ve dveřním otvoru kovovou mříží a byla monitorovaná kamerou umístěnou u stropu. Kromě stolu a dvou židlí tvořila vybavení ještě dlouhá dřevěná lavice, kovové umyvadlo a nerezová mísa toalety. Nikdo si Petra nevšímal, nic se s ním nedělo, byl ponechán svým myšlenkám. A ty byly vrcholně znepokojivé. Pořád se utěšoval, že policie o Edelmannovi nic neví. Ale chytili ho s mrtvolou Evy v kufru auta, které nechali odtáhnout na policejní dvůr. Tady bude po pravdě tvrdit, že oba byli opilí, přetahovali se o láhev alkoholu a přitom došlo k nešťastnému pádu Evy, při němž se udeřila hlavou o roh stolu. Co mu za to může hrozit? Podmínka? Tu by skousl. Myšlenky na luxusní život v severní čtvrti Slunečná mu z hlavy vyprchaly a dal by cokoliv za jistotu, že se vyhne vězeňské cele. Cokoliv za garanci svobody.
97
Policie měla mezitím plné ruce práce. Současně probíhaly prohlídky mercedesu, Edelmannovy vily na Slunečné, srubu na vysočině a Prokopovy garsoniéry na golfovém hřišti. Nález mrtvoly Evy Edelmannové v kufru auta vysvětlil, proč byla pro policii nedosažitelná v době, kdy ji potřebovali k potvrzení totožnosti Edelmanna. K určení příčiny smrti a smrtícího mechanismu bylo nutné nařídit další soudní pitvu a zajistit její provedení. Vyšetřovatel komisař Klapal připravoval podklady k návrhu státního zástupce na vzetí Prokopa do vazby. Komisař Polčan zatím z výpisů o provozu mobilních telefonů Petra Prokopa, Evy a Martina Edelmannových a Barbory Vítů vyhodnocoval jejich trasy a kontakty v posledních čtrnácti dnech. V osmnáct hodin přišli pro Prokopa inspektor Kuruc a inspektor Vrána a odvedli ho do kanceláře vrchního komisaře Holana. Byla to prostorná místnost, kde za kancelářským stolem, zády k oknu, seděl vrchní komisař. Komisař Bém a inspektor Kuruc zasedli po obou stranách konferenčního stolu, na jehož konci byla připravena židle, na kterou posadili Petra Prokopa. „Byl jste zadržen jako podezřelý ze spáchání dvou závažných zločinů,“ ujal se slova šéf mordparty. A hned ta první věta vyrazila Prokopovi dech. Dva zločiny? Znamená to, že policie o Edelmannovi ví? Zatmělo se mu před očima a celý se roztřásl. „Budete obviněn z vraždy Martina Edelmanna a Evy Edelmannové a budete vzat do vazby. Protože se ve vašem případě jedná o nutnou obhajobu, musíte mít obhájce.
98
Pokud si ho ve lhůtě tří hodin nezvolíte, bude vám ustanoven soudem,“ pokračoval Holan. „Rozuměl jste mi?“ Petr nereagoval. Holanovu řeč nebyl schopen vnímat. Vybavila se mu Evina slova: Ale já do kriminálu nepůjdu. Mě tam nikdo nedostane. Ne! Tehdy nedořekla, co by udělala, aby se vězení vyhnula. „Pane Prokope,“ vytrhl ho ze zamyšlení Holan. „Vnímáte mě? Rozuměl jste tomu, co jsem vám říkal?“ „Ano… vlastně ne. Můžete mi to zopakovat?“ Vrchní komisař zopakoval, co Petra jako podezřelého z vražd čeká a že musí mít obhájce. „Chcete nám vy sám, tady a teď, bez obhájce, říct něco o usmrcení manželů Edelmannových?“ zeptal se Holan. „Ne… ne, nechci,“ špitl Petr a potom dodal: „Ale paní Edelmannovou jsem nezabil. Ona spadla na roh stolu. Upadla sama.“ „Máme tomu rozumět tak, že ji jste nezabil, ale pana Edelmanna ano?“ navázal Holan. „Ne, to ne. A nechci nic říkat bez advokáta,“ stál na svém Petr. „Dobře, na to máte právo. Máte na mysli nějakého konkrétního advokáta?“ ptal se dál Holan. „Ne, já žádnýho neznám.“ „V tom případě vám soud ustanoví obhájce ex offo. Až se to stane, budete mít možnost se s ním setkat a poradit,“ uzavřel Holan a nechal Petra odvést zpět do cely. ***
99 Ukázka elektronické knihy