„Tak to je mi líto,“ vyjádřila mu soustrast. „Ale třeba se vám ještě vrátí. Možná že uplavaly a u nejbližšího vodáckého tábořiště je našli.“ Vrátila se k internetu. Svět rybářecézet, přejížděla zrakem po odstavcích. Tady, Zdeněk Rybka. Poslední fotky s Čudlou. Tragédie na vodě ukončila mladý život. Budeš nám chybět, kamaráde. Zahleděla se na obrázky. „Tak to s nima holka nedoplula moc daleko – půl kilásku, čítám,“ podal Rybka hrnec Karlovi. „Koštni.“ Zůstali na něj zírat. První se vzpamatoval Švec. „Pane Rybko,“ zatřásl se starým mužem, „kde je Marta Nesvatbová?“ „Poslal jsem ji po vodě, rybičku,“ zakřenil se. „Kristepane!“ vyskočila Miroslava na nohy a rozeběhla se za Švecem. „Našli jste ji?“ uslyšela za sebou Libora Nesvatbu. „Možná!“ hulákal Karel. „Co se děje?!“ zapištěl z dálky hlas Holé. Prodírali se zarostlým břehem asi čtyřicet metrů, dokud v malé zátočině – rákosím a napadanými větvemi schované před zraky projíždějících vodáků – nespatřili Rybkovy necky a v nich Martu. Oči strnule upřené do baldachýnu z vrbového listí, rusé vlasy zalité krví. „Marto…,“ chytil se za ústa Nesvatba, načež doručil obsah žaludku k nohám manželů Holých. Ti zírali na mrtvé tělo své známé neschopni slova ani pohybu. Švec vlezl do vody a mávl na Karla. „Pojďte mi pomoct, než ji strhne proud.“ Společnými silami vytáhli necky na břeh. Miroslava vrátila strážmistrovi mobil. Zatímco volal kriminální oddělení, procitl Holý: „Pošuk úchylnej!“ „Kdo?“ zeptala se Miroslava. 98
Kdo ma pod cepici_sazba.indd 98
13.09.2023 14:42
„Rybka přeci!“ křikl. „Je to magor!“ „Vadilo mu, jak je hlučná,“ přisadila si Holá. „Já ho zabiju!“ vykročil zpět Nesvatba. „Nic!“ zastoupil mu cestu Švec. „Ať vás to ani nenapadne!“ „Zabil mi ženu!“ strčil do něj skaut. Se strážmistrem to nepohnulo. „Říkám, stačí!“ zaburácel. „Dokud policie nezajistí místo činu a vás, nebude nikdo dělat nic!“ „Proč nás?“ rozhodil ruce Holý. „Jako že jsme podezřelí?“ „Rybka neřekl, že ji zavraždil,“ zvedl ukazováček Švec. „Je to možný, ale faktem zůstává, že se tu na můj vkus v noci couralo dost lidí.“ „Blbost.“ „Třeba vy, pane Holý. S poškozenou jste měl podle svědků intimní chvilku, při které vás odmítla. Bylo to poprvé? Měl jste vztek? A co ta vaše třpytka? Válela se na místě, kam podle svých slov chytat nechodíte. Nejspíš upadla vaší ženě,“ podíval se na Marii Holou, „když se plížila kolem chat, aby si popovídala s poškozenou. Co ty vaše dlaně, paní Holá? Vypadá to, že lebku Marty Nesvatbové prorazilo pár pěkných úderů něčím tvrdým, ale ne zase tak, aby to kolem oběti nezanechalo třísky. Technici mi nejspíš dají za pravdu, že to byla větev.“ „Marie!“ zesinal Nesvatba. „Ty jsi s ní měl pletky i předtím?!“ vyjela na manžela. „Co meleš za kraviny?!“ chytil ji za ruku Holý. „To si odpusť!“ „Pusťte ji!“ přikázal mu Švec. „Ty jedna!“ vykročil Nesvatba proti ní. „Ty jsi ji –“ „Dost!“ zařval Švec. Rozhostilo se ticho. Karel nevěřícně zíral na Holou. Ta třeštila oči na manžela. Holý na strážmistra. Strážmistr si měřil Nesvatbu, který propaloval zrakem Holou, aby se vzápětí znovu vyzvracel. Jediný, kdo se společné chvilky vizuální terapie nezúčastnil, byla Miroslava. V té době totiž míjela pochrupávajícího Rybku a mířila 99
Kdo ma pod cepici_sazba.indd 99
13.09.2023 14:42
ke kánoi, kterou nechali na břehu. Spěchala, aby si to nestihla rozmyslet. Dělala totiž věc, které by byla schopna Josefína, nikoliv ona – racionálně uvažující bytost, jež vždy volí cestu nejmenšího odporu. S úlevou zjistila, že Nesvatba nechal pádlo v lodi. Láska k laminátové krásce přeci jen ustoupila obavám o krásku z masa a kostí. I když to pro obě v konečném důsledku neznamenalo nic. Chopila se přídě a dotáhla loď zbývající metry k vodě. Jednala mechanicky, snažila se nevnímat protestující svaly na nohou. „Maminko…,“ zavolala si na pomoc rodnou krev a vkročila na záď. Kánoe se zhoupla, ale kupodivu – nepřevrhla. S nepatrným pocitem vítězství uchopila pádlo, jak to viděla u Karla, a odpíchla se ode dna. Udělala několik elegantních záběrů a ujela pár krásných metrů. „Ho, hó,“ vypjala hruď. Ono to nebude tak složité. Jenomže v tu chvíli se příď lodě začala nepříjemně stáčet po proudu. „Sakra,“ přehodila pádlo do druhé ruky a zabrala na levoboku. Proud byl silnější, než si myslela. „Sakra, sakra,“ zatnula zuby a pádlovala, co jí síly stačily. Jenže teď zase mířila moc proti proudu. „K čertu!“ Koutkem oka zahlédla barevnou skvrnu. „Ahój.“ Modlila se, aby na řece neplatila přednost zprava. „Musíš to střídat,“ zavolal kdosi. „Levá, pravá, levá, pravá… tak.“ Překvapeně zjistila, že to funguje. Druhý břeh se utěšeně blížil. „Dík!“ zavolala přes rameno. „Ahój!“ „Ahój!“ Dokonce se jí podařilo přirazit k pevnině tak hezky, že spadla do vody jen trochu. Spokojená sama se sebou vystoupala po svahu k Procházkově chatě a zaklepala. Otevřel jí téměř vzápětí. „Viděl jsem vás přijíždět,“ culil se. „V jednom okamžiku jsem málem vypustil Fida, aby vás běžel vylovit. Ale zvládla jste to. Skoro.“ 100
Kdo ma pod cepici_sazba.indd 100
Ukázka elektronické knihy
13.09.2023 14:42