letadla a několika vraždám v kabině. Než stihnou prověřit její identitu, je 8.25 a supervizor upozorní řízení letového provozu. Ben Sliney a letoví dispečeři tehdy pomocí echo radaru zjistí, že AA11 míří přímo na jih, směrem k New Yorku. V případě únosu pravidla nařizují — pomiňme, že podle příručky měl pilot, zde ubodaný, vložit do odpovídače kód 7 500 — upozornit ředitelství Úřadu pro civilní letectví. Koordinátor „specializovaný na únosy“ na ředitelství pak má kontaktovat zvláštní oddělení Pentagonu, jež podá zprávu kanceláři ministerstva obrany, která upozorní ministra, jehož rozhodnutí musí vykonat zpáteční cestu po stejné dráze. Tehdy mohou konečně zaměstnanci Národního střediska vojenského velení vyslat stíhačky, které mají letadlo zadržet. A protože od konce studené války klesl počet akceschopných leteckých základen ze šestadvaceti na sedm, zbývají na východním pobřeží jen dvě, Otis u Bostonu a Langley, sídlo CIA, poblíž Washingtonu. To vše zabere tolik času, že 11. září 2001 volá na vojenskou základnu bostonský dispečer raději sám. Protože to však nemá v popisu práce, trvá Otis na tom, aby se obrátil na oblastní vojenské velitelství pro severovýchod v Rome, ve státě New York. Volá tam, znovu mu vytknou, že nerespektuje proceduru. Přesvědčí nicméně plukovníka Roberta Marra, který pak také bez svolení ministerstva obrany požádá otiskou základnu, aby se připravila na vyslání stíhaček. Pentagon ví, že toho dne v řetězu rozhodnutí pořádně nefungovalo nic, ještě dlouho před oficiálním závěrem 9/11 Commission. Vytvoří interní pracovní skupinu, jejímž úkolem bude navrhnout jiný postup v krizové situaci. A tato pracovní skupina si vše, co se týká formali100
zace, nechává zpracovat Ústavem aplikované matematiky na MIT. A právě tam se objeví jméno Adriana Millera. Adrian je tehdy mladičký pravděpodobnostní matematik z týmu vedeného Pozzim, šéfem „matiky“ na MIT. Jako dvacetiletý zrovna obhájil práci týkající se Markovových řetězů, Kendallových notací… Stručně řečeno, zajímá se o fronty. Obzvlášť má rád Littleův zákon, který říká, že průměrný počet zákazníků ve stacionárním systému se rovná průměrné frekvenci jejich příchodu vynásobené časem, který v systému stráví. Ale pojďme dál. Jelikož jsou v laboratoři všichni velmi zaneprázdnění a smlouvy s ministerstvem obrany Pozziho rozčilují, dostane Adrian v rámci křtu nováčků za úkol vytvořit modely blokád a najít způsob, jak zredukovat počet etap a prodlení při zásahu. Adrian si povolá na pomoc Tinu Wangovou, velmi inteligentní Pozziho doktorandku, aby s ním spolupracovala na části věnované teorii grafů, kterou tak dobře neovládá. Pracují dlouho do noci, jedí špatně a narychlo, spí málo, nadávají na ministerstvo obrany, a když už si připadají úplně vyždímaní, nastartují Adrianovu starou hondu a jedou si uprostřed noci dát partičku bowlingu v nonstopu Lucky Strike Social v Bostonu. Jedné noci, po hádce nad ergodickou hypotézou a stacionární distribucí, prožijí epizodu spíš sexuálního než erotického rázu. I tak na ni vzpomínají v dobrém. Adrian a Tina především vytvoří výčet všech proměnných, které mohou ovlivnit leteckou dopravu, přiřadí jim statistické hodnoty, specifikují vše, co může způsobit katastrofu — nebo jednoduše narušit běžný chod — a překonají očekávání Pentagonu. Jejich model bere v úvahu 101
absolutně vše: řetězení událostí, způsob komunikace, jazykové bariéry, odlišnosti v mírách — stopy, metry? —, chyby pilota, mechanické závady, technické problémy, počasí, sabotáže, únosy, hackerské útoky, chybná nastavení kurzu, vadnou údržbu a spoustu dalších věcí… Badatelé společně identifikují třicet sedm základních protokolů, pokaždé se sedmi až dvaceti příslušnými cestami, čili zhruba pět set základních situací, na něž nabídnou stejný počet odpovědí. Když se v prosinci 2001 Richardu Reidovi podaří projít bezpečnostní kontrolou s výbušninami ukrytými v podrážkách, máme co do činění s protokolem 12A; nehoda na trase Birmingham — Málaga, kdy se roztříští sklo kokpitu, je jedním z příkladů protokolu 7K, airbus, který při přistání v Halifaxu vyjede z dráhy kvůli sněhu, 4F; islandská sopka, která chrlí popel a znemožní veškeré odlety, 13E; depresivní pilot Germanwings, který vrazí s letadlem do hory, 25D. Po pěti měsících práce uloží svá doporučení do přísně tajného memoranda o nějakých patnácti stech stranách, nazvaného prostě Civilní letecká doprava: krizová diagnostika, optimalizace rozhodovacího procesu a bezpečnostní / reakční postupy. A přestože jim je dohromady jednačtyřicet (nebo možná právě proto), podepíšou je „dr. T. Wangová & dr. A. Miller & alii“, Ústav aplikované matematiky, Ústav teorie grafů, Ústav pravděpodobností, MIT. Alii z „Wangové & Millera & alii“ je jméno laboratorního křečka. Dětinové. Nic jim neunikne; kdyby po nich Pentagon chtěl, aby představili všechny možné výsledky házení mincí, napadly by je tři: panna, orel a ten vzácný případ, kdy se mince rozhodne zůstat stát na hraně, ve vertikální poloze. 102
Ukázka elektronické knihy