KAPITOLA 10
Olivia se zastavila před branou vedoucí do Staré rybárny a uvedla policistovi, který před jejím domem hlídkoval, své jméno. Pokynul jí, aby počkala, načež zmizel uvnitř. Za minutku se otevřely dveře a ven vyšel seržant Renn. Holou hlavu měl schovanou pod policejní čepicí, díky čemuž vypadal o trochu míň jako vyhazovač z nočních klubů než jindy. Ještě mu nebylo ani čtyřicet a už Kieranovi připadal jako muž, který má všeho absolutně dost. Velká škoda, napadlo Kierana. Když Chris Renn do Evelyn Bay před dvanácti lety přišel, jeho nadšení pro práci policisty na malém městě se zdálo upřímné, a ne jen jako povinnost. Tehdy strávil celé léto tím, že se poctivě věšel na paty tehdejšímu seržantovi Geoffreymu Mallottovi, takovému ufuněnému pupkáči, který raději rozdával varování s dědečkovským mrknutím oka, než aby se obtěžoval s papírováním a nějakým oficiálním obviněním. Mallott už si na kalendáři, visícím na policejní stanici všem na očích, odškrtával dny do důchodu, a více než s radostí přenechával mladému konstáblu Rennovi k řešení všechny neodkladné případy znečišťování veřejného prostoru odpadky či graffiti nebo občasnou krádež peněženky nějakého turisty zpod plážového ručníku. A Renn to vše dělal s nadšením. Kieran věděl, že mezi obyvateli Evelyn Bay panuje všeobecná shoda na tom, že měli štěstí, že Chris Renn 98
zůstal tak dlouho. Působil dost kompetentně i ambiciózně na to, aby se posunul někam dál, ale on je místo toho ujistil, že má rád zdejší kraj i lidi. Před pár lety, když jeho vztah s jistou ženou z Launcestonu začal být vážný, lidé sice měli obavy, že by mohl odejít, ale Renn tu byl stále a žádná žena se k němu nepřipojila, pročež Kieran hádal, že jim to spolu nevyšlo. Dnes však seržant Renn vypadal jednoduše unaveně. Když uviděl Kierana, Ashe a Olivii stát u branky do Staré rybárny, nadzvedl policejní pásku. „Zatím jenom ty, Olivie,“ řekl a zastavil gestem Ashe, který vykročil spolu s ní. Ash se zatvářil, jako by to chtěl rozporovat, ale Olivia zavrtěla hlavou. „To je dobrý.“ Sehnula se pod pásku a Renn se obrátil zpět k domu. „Hej, Chrisi!“ zavolal za ním Kieran. Renn se zastavil. „Včera v noci jsem tady viděl auto.“ „Vážně?“ zajímal se Renn a vrátil se o pár kroků nazpět. „Na silnici vedoucí podél pláže?“ Kieran přikývl. „O kus dál. Jelo odsud směrem k městu.“ „Čas?“ „Kolem jedenácti třiceti.“ „Model a značka? Barva?“ „Čtyřkolka. Možná holden.“ Kieran se snažil myslet, ale nejvíc si pamatoval ta světla a to burácení motoru. Renn pořád čekal. „Promiň. Jelo dost rychle. Mia ho viděla taky.“ „Dobře. Tak si zkus vzpomenout. Až budeme mít chvíli, stavíme se a sepíšeme s vámi oběma výpověď,“ rozhodl Renn a podívala se znovu na Olivii. „Můžeme?“ 99
Rennův tón zněl neutrálně a na způsobu, jímž jí pokynul ke dveřím, otevřel je a čekal na ni, nebylo nic zvláštního. Přesto Kieran kdesi hluboko v srdci pocítil varovný záchvěv. Dávej si pozor. I Olivia se zarazila, s jednou rukou stále ještě na policejní pásce, a Kierana napadlo, jestli to vycítila taky. Pak se narovnala a vydala se za seržantem Rennem do domu, kde až do včerejška žila Bronte. Vlny se líně převalovaly tam a zpět, zatímco Kieran vedl Olivii přes pláž. K jižní jeskyni to bylo od pěšiny na útesech sice dál než k té druhé, ale Kieran ji měl nejraději. Vyhnul se vodě před vchodem a nabídl Olivii ruku, aby jí pomohl. Přijala a společně vešli z jasné záře slunce do chladivých temných stínů. „Páni,“ vydechla, když Kieran rozsvítil baterku a vydal se s ní po jedné z tras, které ani ne před hodinou prošel. Nad nimi se klenuly skály, většinou vysoko nad jejich hlavami, občas ale i níž. Mokrý jemný písek, který ležel na široké cestě jeskyní, se rychle vyhlazoval a jejich stopy v něm téměř ihned mizely. „Je tady vážně krásně,“ vzdychla Olivia, když se zastavili a obdivovali různobarevné žíly ve skalách, co se do sebe splétaly po miliony let, dvakrát denně smáčené mořem. Kieran nemohl než souhlasit. Vždycky tu bylo nádherně, ačkoli si toho poslední dobou moc nevšímal. Dal si pěkně načas, zatímco vedl Olivii skrz, aby jí dal možnost beze spěchu nasát atmosféru jeskyní. „Co je tam dole?“ zeptala se Olivia, když došli na rozcestí a Kieran zahnul doleva, nikoli doprava. 100
Ukázka elektronické knihy