až pohltil Marcela, stojícího uprostřed u vázy chryzantém. --Jednoho dne Marcel a Salim pobývali v kruhu svých přátel a sklenky vína je přivedly k řeči o přepadení starého muže. Od té chvíle se začaly šířit zvěsti, které je přivedly k věznění a soudu. Marcela deptaly pevné zdi a vyslýchání, jako když buší kladivem do lesního kmene a vbíjí hřeb do jeho kůry. Ztracená volnost vpadala úzkým oknem do nevlídné cely. --Po dvou letech ode dne soudu byl volný, měl splácet zbylé dluhy. --Vyhledal starého muže, doufal, že zahladí stopy své viny. Byla noc jako tehdy, kdy se Salimem se vloupali do šedého zpustlého domu na předměstí. Nyní stál před starcem, prosil o odpuštění, nabízel zásoby peněz, získané prodejem vystavených pláten. 97
Stařec proklínal ztrátu a bolest, ale zmírněným hněvem dával najevo souhlas. Šerá zimní noc vpadala na spoře osvětlené líce ve starcově bytě. Marcel se vzchopil, pocítil dotek mizejících pout, když odkládal mince na desku stolu. Lehce vykročil z domu, přijal odpuštění starce. Vzpomněl na galerii, s bělostnými sloupy při vchodu, kam vcházel ještě jako chlapec, na výstavy, kdy v síni rozvěsil plátna. Stál jako tehdy u vázy chryzantém uprostřed sálu. --Jednou večer, jako zbloudilá ovce, když po letech octl se v dluzích, bez peněz, na dně, vstoupil do předměstského domu, v bezmocném návalu tísně, zloby a hněvu ranil starce z týlu, loupil, opustil dům a vrátil se do města, které se tyčilo před ním.
98
Přístav Ruth V rozlehlém přístavu žila Ruth. Konstrukce zaoceánských parníků se proplétaly s lehkými čluny, cestující kráčeli v letním podvečeru po nábřeží a nastupovali do otevřených podpalubí osobních lodí. Jeřáby zdvihaly ramena a vkládaly náklady do lodních prostor jako do širokých skříní, rozložených podél hrází jako v místnosti, prosvětlené paprsky zapadajícího slunce. U zábradlí, oddělujícího příjezdovou silnici a chodník od nástupiště pasažérských lodí, stála drobná shrbená stařenka Ruth, dívala se na proplouvající pletivo stěžňů, míhajících se před jejíma očima v bílém lesku. Odcházela odtud před soumrakem do svého přístřeší v podkroví nájemného domu, skromně připravovala platýzy, přinesené z přístavního stánku, a podávala je svým hostům, kteří obývali pokoje jejího příbytku. Často odjížděla na nedaleký ostrov, kde stával její dům, stromy a keře potkávaly její kroky, když se ubírala do rybářských vesnic po kamenitých cestách a po písčitých březích zátok. 99
Ukázka elektronické knihy