PAMELA ANDERSON
boty, khaki kalhoty, bílou nabíranou halenku a modré sametové jezdecké sako s šosy, klobouk s širokou krempou, pihy a plachý úsměv. Vypadala jsem úplně jako z reklamy Ralpha Laurena, zdravá a pěkná. Mario vypadal skvěle. Zeptal se mě, co tam dělám, a já řekla, že tam bydlím. Zeptal se: „Proč? S kým?“ Nejspíš ho i zajímalo, kde mám koně. Odpověděla jsem mu, že mi ten dům někdo daroval. Měl ještě další otázky, ale nakonec jsem řekla: „To se tady stává každému!“ Odpověděl: „Ne, to se tedy nestává vůbec nikomu.“ Zašli jsme na dobrou večeři a pak jsme šli tančit. Prováděl mě po restauracích a nočních klubech, od jednoho k druhému – bylo jedno, kde a zda tam někdo jiný tancuje. Nakonec jsme celou noc protančili v rytmu tanga po ulicích. Byl to dokonalý večer. Když mě přivedl zpátky domů, políbili jsme se a on trpělivě, ale s upřímným náznakem obav řekl: „Myslím, že by sis měla vzít věci a vypadnout odsud. Vezmi si jen to, co sis přinesla. Tento příběh bude mít ještě dohru a obávám se, že pokud budeš čekat příliš dlouho, už se z toho nedostaneš.“ Byla jsem v šoku – znělo to prostě směšně. Ale Mario trval na tom, že brzy pro mě možná nebude žádné východisko. Nemohl uvěřit tomu, že to na mě Jon nikdy nerozbalil, ale byla to pravda. Flirtoval se mnou, byl přátelský a zábavný, ale necítila jsem z něj v tomhle směru žádný nátlak. Někdy mě požádal o pohlazení po hlavě nebo pošimrání na krku, ale nic víc. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si začínala uvědomovat, že jsem možná byla příhodně slepá. To jsem nemohla popřít. Zastyděla jsem se za to, a když jsem druhý den s Jonem obědvala, oznámila jsem mu, že se v našem vztahu necítím příjemně. Že jsem v něm nechtěla vzbudit nějaký mylný dojem. Smetl to ze stolu – vždycky uměl skvěle utíkat od tématu – a řekl, ať si nedělám starosti, a pak se mě zeptal, 98
S LÁSKOU PAMELA
jestli bych pro něj nechtěla naplánovat večeři. Bylo to chytré odvedení pozornosti, úplně jsem se rozrušila a nadchla tou představou. Žila jsem svůj sen. Jon mi říkal „Hrr Hrr“, protože jsem byla vždycky tak odhodlaná. A tenhle úkol nebyl výjimkou. Naplánovala jsem něco, co jsem považovala za velmi elegantní záležitost. Množství růžových zahradních růží, okvětní lístky rozsypané po celém stole a ručně vyrobené jmenovky s kudrlinkatou kaligrafií. Šumivé růžové šampaňské na přivítanou. A co se menu týče, nechala jsem šéfkuchaře vyřezat co nejvíce jídla do tvaru srdce. Oblékla jsem si dlouhé bílé hedvábné šaty od Ralpha Laurena a nepoužila jsem skoro žádný make-up, jen řasenku a balzám na rty. Jon mi ostříhal vlasy tak, že mi rámovaly obličej a vytvořily dokonalou ofinu, a postavil se za mě, zatímco já stála před zrcadlem a sepjala si vlasy dlouhou francouzskou sponou do drdolu. „Úplně jako Brigitte Bardot,“ zhodnotil to. Pak mě překvapil a připevnil mi na uši dva malé diamantové cvočky od Cartiera. Připadala jsem si jako princezna. Hosty byly hollywoodské těžké váhy – producenti, režiséři, šéfové studií a jejich okouzlující manželky. Všichni hýřili komplimenty – Jak milé! –, ale zároveň jsem v tom brzy začala cítit nádech povýšenosti a brzy jsem si uvědomila, že je to zkrátka trochu moc... Nechala jsem se těmi srdíčky trochu unést. Jon mě postavil na piedestal – všem na odiv. V průběhu večeře jsem byla za hvězdu představení. Donekonečna se mnou chlubil, dodával mi pocitu výjimečnosti a hrdosti na můj talent. Byla to součást jeho šarmu. Umožnil mi zazářit jako nikdy předtím a myslím, že na naši společnost snad zapůsobilo trochu osvěžujícím dojmem, že mé úsilí bylo čisté, neokázalé a lišilo se od toho, na co byli zvyklí. Jon vytrval. Po večeři mi nabídl, že zaplatí mé mámě letenku, aby za mnou mohla přiletět na návštěvu. Bylo to poprvé, 99
PAMELA ANDERSON
co seděla ve velkém letadle. Předtím letěla jen malým hydroplánem, který se při startu zřítil do oceánu. Všechny je museli zachránit. Byla v té době těhotná a čekala mě. Vždycky jsem si myslela, že mi možná nebylo souzeno se narodit. Ale bojovala jsem, abych tu mohla být. Přijet do tak velkolepého prostředí muselo být ohromující – všichni ti řidiči, pozornost, kalifornská krajina s palmami, jemnými písečnými plážemi a burácejícími vlnami. Dokonce i nebezpečné vlny působily magneticky. Ze všech našich rozhovorů vyplynulo, že měla pocit, jako by tam už byla, a já se ji co nejlépe pokoušela připravit na pozornost, které se jí mělo dostat. Další večeře jsme pořádali v Jonově domě zaplaveném vůní hortenzií a omamných zahradních růží, každý pokoj byl nádherně zařízený lampami Tiffany, vrstvami kontrastních tkanin, vlněnými látkami Navajo, zdobenými tureckými koberci, bronzovými figurkami Remington a křišťálovými soškami Baccarat. Jon měl to nejlepší ze všeho. Hosté byli až podezřele přátelští. Máma málem upadla, když ji cizí lidé líbali na tvář, protože si myslela, že se to děje jen ve filmech. Přivedla jsem mámu do Playboy Mansion, aby se seznámila s Hefem. Působil na ni jako z jiného světa – ačkoliv to začalo trochu trapně. Hef pronesl špatný vtip o tom, že jsem si nemohla dovolit oblečení, když jsem tam přišla, a oba se nervózně zasmáli. Zaplavil mě nepříjemný pocit, ale zahnala jsem ho s tím, že jsme pro sebe všichni jen trochu noví. Máma to všechno vstřebávala a zvykala si na pozornost ostatních, když se ke mně Hef naklonil a zeptal se mě, zda bych neuvažovala o tom, že bych s ním spolupořádala nový Playboy After Dark. Poslal mi kazety se starou verzí, ale já se na ně nepodívala. A taky jsem věděla, že Jon si opravdu nepřeje, abych pokračovala v dalších projektech s Playboyem. 100
Ukázka elektronické knihy