1938 Soutěže ve skoku vysokém žen se na posledních letních olympijských hrách před druhou světovou válkou v roce 1936 v Berlíně, který byl už tři roky hlavním městem hitlerovského Německa, účastnilo sedmnáct závodnic. Byly mezi nimi i dvě mladé dívky, které se později, i když každá jinak, zapsaly do sportovní historie. První z nich byla osmnáctiletá Nizozemka Fanny Koenová. Spolu s dalšími dvěma závodnicemi, Annette Rogersovou z USA a Doris Carterovou z Austrálie, jí v konečném pořadí patřilo šesté místo za výkon 155 cm. Pak se Fanny v roce 1940 provdala za svého trenéra Jana Blankerse. Po dalších osmi letech už jako Fanny Blankers-Koenová a třicetiletá matka dvou dětí získala na prvních poválečných olympijských hrách ve všech čtyřech atletických disciplínách, v nichž startovala, čtyři zlaté medaile. Druhou byla sedmnáctiletá Němka Dora Ratjenová. Ta patřila mezi pět skokanek, které se v Berlíně umístily před Fanny Koenovou. Skončila čtvrtá a dosáhla výkonu 158 centimetrů. Od zisku jedné z olympijských medailí, včetně zlaté, ji dělily pouhé dva centimetry. První tři – v pořadí Ibolya Csáková z Maďarska, teprve šestnáctiletá Dorothy Odamová z Velké Británie, která 160 centimetrů zdolala v závodě jako první, a Elfriede Kaunová z Německa – totiž dosáhly shodného výkonu 160 centimetrů. 98
Petr Feldstein
1938
Dora a Heinrich
O jejich konečném celkovém pořadí tak muselo podle pravidel rozhodnout až dodatečné rozeskakování.
O rok později se Dora Ratjenová, rodačka z Erichshofu u Brém, výrazně zlepšila. Na mistrovství Německa si stylem „nůžky“ poradila s laťkou ve výšce 163 cm. Porazila i svou přemožitelku z olympijských her Elfriede Kaunovou a stala se „hrdou“ (v souladu s nacionalistickým velikášstvím tehdejšího režimu) šampionkou tzv. třetí říše. Po mistrovství Německa atletická kariéra Dory Ratjenové pokračovala. Talentovaná atletka se lepšila závod od závodu. Pro zemi, která teď už bez jakýchkoli zábran vyhrožovala celému světu a válka se jejím přičiněním přiblížila na dosah, byla Dora jednou z jejích velkých nadějí na atletickém mistrovství Evropy 1938. Tento šampionát starého kontinentu, druhý v pořadí, byl svým způsobem oproti těm, které následovaly po válce, ojedinělý. Ne pouze proto, že se uskutečnil v atmosféře obav či vyloženého strachu, co bude zítra, za týden, za měsíc. Nebo proto, či jenom proto, že v něm o evropské tituly závodily poprvé i ženy. Výjimečný byl hlavně z toho důvodu, že se mužské a ženské soutěže konaly odděleně. Navíc v různých termínech. Ale také v jiném městě. A dokonce i v jiné zemi. Zatímco muži se střetli ve třiadvaceti vypsaných disciplínách 3.–5. září v Paříži, ženy se zúčastnily devíti premiérových závodů ME 17.–18. září ve vídeňském Prátru. Ani Prátr, ani Vídeň, ba ani Rakousko samotné už ovšem rakouské tehdy nebyly. Šest měsíců předtím proběhl anšlus, násilné připojení Rakouska k Německu. Po ozbrojeném převratu 11. března 1938 to Coubertin do St. Louis nepřijel
99
1938
***
o den později na místě samém, tedy ve Vídni, vyhlásil osobně sám Adolf Hitler. Vše potom jen formálně potvrdil dubnový plebiscit, v němž devadesát devět procent Rakušanů tento bezprecedentní akt politického terorismu odsouhlasilo.
V takovém ovzduší, připomeňme si ještě, že necelé dva týdny nato byla podepsána Mnichovská dohoda, na stadionu v proslulém vídeňském zábavním parku, který na konci 18. století založil císař Josef II., usilovaly ženy poprvé o tituly atletických mistryň Evropy. V sektoru pro skok vysoký se sešlo jen devět závodnic. Řada jich do Vídně ze zřejmých důvodů nepřijela. Mezi nimi i stříbrná medailistka z Berlína Dorothy Odamová z Velké Británie. Třetina účastnic reprezentovala Německo, ale skutečná Němka byla pouze Dora Ratjenová. Feodora Schenková a Wanda Nowaková nastoupily sice také pod červenou vlajkou s černým hákovým křížem uprostřed, byly to však Rakušanky. Maďarský dres na sobě měla olympijská vítězka z Berlína Ibolya Csáková, švédský Karin Färnströmová, nizozemský Nelly van Balen-Blankenová, švýcarský Ilsebil Pfenningová a britský Dora Gardnerová a Dorothy Cosnettová. V závodě, který svou úrovní předčil olympijskou soutěž v Berlíně, vyhrála devatenáctiletá Dora Ratjenová. Výkonem 167 cm vytvořila nejen německý, ale i světový rekord. Pak ale začal její až dosud téměř pohádkově úspěšný, bezproblémový příběh nabírat úplně jiný směr. Změnil se ve skandál, který ve sportu neměl do té doby obdoby.
*** 100
Petr Feldstein
Ukázka elektronické knihy
1938
***