Pokud lékařka vtip pochopí, nedá to najevo. Místo toho zuřivě čmárá propisovačkou po bloku hlavičkového papíru, aby ji rozepsala. „Krám jeden zatracenej…“ uleví si a pak s pohledem na Grace dodá: „…promiňte.“ „To je v pořádku,“ usměje se Grace, „nic se neděje.“ Doktorka odloží pero, které drží v ruce, a prohrabe kalíšek na tužky na psacím stole. „Takže v současnosti nemáte žádné sexuální partnery?“ Grace odolá nutkání se podruhé zasmát. „Kdepak,“ odpoví a zavrtí se na židli. Kdy se už dostanou k těm práškům na spaní? Doktorka si něco zapisuje do bloku a Grace šoupe nohama po podlaze, zírá přímo před sebe na druhou stranu místnosti, kde stojí vysoký žlutý koš označený nápisem Ostrý odpad. „A co v posledních pěti nebo šesti měsících? Nějací sexuální partneři?“ Lékařka si nenápadně prohlíží Gracin pas, když to říká. Grace ji při tom přistihne. Už se jí chystá říct, že ne, když vtom jí bleskne hlavou vzpomínka na loňské září — na sjezd polyglotů a následný víkend v hotelu Kerensa. Rodí se v ní chmurné, nebezpečné poznání, a Grace začne počítat pozpátku, pomáhá si přitom prsty na sedadle židle. Únor, leden, prosinec, lis‑ topad, říjen… Když skončí, proplete si prsty v klíně a zvedne zrak k lékařce. Hlavu má rozpálenou, jazyk v puse nateklý a suchý. „Sakra,“ zamumlá. Nedokáže se ovládnout. Doktorka opatrně položí pero na psací stůl. Ve vzduchu je cítit dezinfekce a čpavek a Grace se zase dělá špatně, ta dobře známá bolest v okolí hrdla a brady.
98
„Ale já jsem určitě… krvácela jsem,“ spustí. „Totiž, já mívám hrozně nepravidelnou a slabou menstruaci a poslední dobou mám stres v práci a… A on to přerušil,“ dodá schlíple. „Bude asi nejlepší, když si teď lehnete na lůžko a já se na vás podívám.“ Když lékařka vstane a zamíří přes ordinaci, Grace vytěsní z hlavy všechny myšlenky. Namáhavě se zvedne ze židle a počká, až doktorka zatáhne závěs kolem vyšetřovacího lůžka a pokyne jí, aby vešla do improvizované kabinky. Ještě má na sobě kabát a neohrabaně leze z kalhot, když slyší, jak si lékařka za závěsem natahuje chirurgické rukavice s lupnutím, které zní jako výstřel z pušky.
99
Teď
Grace se vleče hutným úmorným vedrem do kopce k pekařství, když vtom se zničehonic odněkud objeví malý chlapeček. Můžou mu být tak tři a řítí se z kopce na červené plastové motorce, kodrcá po křivolaké trase po chodníku. Křečovitě svírá rozklepaná řídítka a Grace pozná, že se mu to vymklo z rukou. „NE!“ Z hrdla se jí vydere pološílený výkřik dřív, než si uvědomí, že bude ječet. Na dohled není žádný rodič a chlapeček míří k obrubníku. Grace se bez zaváhání vrhne přes chodník a strhne dítě z odrážedla. Zaječí klakson a dětská motorka spadne na asfalt pár centimetrů od silnice. Dítě k ní šokovaně vzhlédne a rozbrečí se. „Jen klid, Lewisi Hamiltone!“ Z kopce běží žena v květovaných šatech, hnědý culík jí poskakuje na temeni. Vezme Grace dítě z náruče a věnuje jí pohled, který říká: Ach ty děti! „Ššš, ššš, všechno je v pořádku,“ konejší chlapečka. „Tahle hodná paní se ti jenom snažila pomoct.“ Otočí se ke Grace. „Umí dobře brzdit.“ „Promiňte, já jsem jen…“ spustí Grace, ale nedokáže pokračovat, protože je ještě pořád v šoku, a v hlavě se jí pomalu začíná klubat myšlenka, jestli náhodou nezareagovala přehnaně.
100
Ukázka elektronické knihy