98
m a t t h e w
r e i l l y
•
z t r a c e n á
m ě s t a
Kresba byla pochopitelně instalovaná v rámu s neprůstřelným sklem. Samotný rám, který už se blížil rozměrům menšího plakátu, působil hodně masivně. „Hádala bych, že to sklo bude mít i vrstvu filtru proti ultrafialovému záření,“ zašeptala Lily, „aby chránilo kresbu před vyblednutím.“ V trezorové místnosti byly ke zhlédnutí i další artefakty – starověký řecký mechanický přístroj, který připomínal sextant, prsní krunýř římského centuriona, ale nejúžasněji působila socha muže v životní velikosti z šedého kamene. Ruce měla složené za zády a výraz v její tváři obrácené k nebi působil dojmem, jako by vydávala zmučený křik. Podél stěn místnosti stály tři rozměrné ocelové skříně s širokými mělkými zásuvkami, v nichž muzea uchovávají kresby a pergameny. Jack rychle otevíral jednu zásuvku po druhé a prohlížel ve světle baterky listiny uložené uvnitř. Před očima se mu střídaly texty, náčrty a kresby, které by vyvolaly závist v každém jiném muzeu: arabské matematické formule, sumerské rytiny, dokonce i hvězdná mapa na papyrovém listu, který byl latinsky nadepsán MAGNUM VIAM PORTAE QVINQVE. Jack překládal: „Pět bran k velkému labyrintu. Zajímavé.“
99
m a t t h e w
r e i l l y
•
z t r a c e n á
m ě s t a
Lily přistoupila ke druhé skříni a dělala totéž co Jack. Když otevřela třetí zásuvku, vzrušeně zašeptala: „Máme to!“ Jack se rychle podíval, co objevila. Šlo o klasickou kontaktní kopii. Na trojhrannou kamennou tabuli kdysi položili list tenkého papíru a někdo po něm pilně přejížděl kouskem dřevěného uhlí, čímž se obrysy rytiny v kameni přenesly na bílý papír v černých tónech. Jack s Lily společně hleděli na kopii pořízenou v době, kdy byla ještě trojboká kamenná deska kompletní.
Jack sjel pohledem na pravý dolní roh trojúhelníkové kopie, který na originálu chyběl. Na této kopii však byl vidět další nápis v Thovtově slovu. „Co se tam píše?“ zeptal se. „Je to o třetím městě?“ Lily už chybějící část zkoumala. „Ano, ale… och…“ „Copak?“ zeptal se Jack poplašeně. „Stojí tam tohle,“ řekla Lily. Třetí, mocná pevnost Atlas, zadržuje celý oceán. Buď obezřetný. Nezačínej s plněním úkolu, dokud nemáš společníky ve všech třech městech. Jakmile totiž otevřeš první, současně otevřeš i druhé a třetí.
100
m a t t h e w
r e i l l y
•
z t r a c e n á
m ě s t a
Otočila se k Jackovi. „Orlando říkal, že půjde do prvního města, tedy do Thule, hned. Nevím, co se stane, ale jestli otevře Thule, tak tím spustí dění i v Ra a Atlasu.“ „To ale není dobré,“ bručel Jack. „Ne, to tedy není,“ přisvědčil hluboký hlas ze tmy za jeho zády. „Vůbec to není dobré, pátý největší bojovníku.“ Jack a Lily se prudce obrátili. Ani jeden nezaslechl, že by někdo vešel do trezorové místnosti. Rovnou za nimi stálo pět mužů oblečených v hábitech s kapucí a blokovalo cestu k východu. Už jejich pláště působily zvláštně – špinavě bílé, avšak s krvavě rudou podšívkou v kápích. Mniši měli kolem krků zavěšené zdobené řetězy a na nich zvláštní přívěsky z bronzu a skla. Nejvíc však Jacka zarazily jejich pohledy. Pronikavé, bezmála smrtící. Ruce měli zasunuté v rukávech hábitů. Zůstávalo otázkou, jestli tam drží ukryté zbraně nebo ne. Jackova pravá ruka se blížila k pistoli zasunuté ve stehenním pouzdře, ale nevytáhl ji. Prozatím. Vůdce skupinky postoupil o krok dopředu. Mohlo mu být něco přes čtyřicet, ale měl bledou, skvrnami pokrytou pokožku. Živé modré oči sotva mrkly po Jackově ruce poblíž pažby pistole. Když promluvil, jeho hlas se rozléhal trezorovou místností. „Kapitán Jack West junior,“ řekl klidně, „pátý bojovník, nečekaný vítěz Velkých her a člověk tak výjimečný, že dokázal narušit královský systém, který vládl této planetě po pět tisíc let. Je milé konečně vás poznat osobně. Už nějakou dobu k nám doléhaly zvěsti o vašich činech – našel jste závěrný kámen Velké pyramidy, rozluštil jste tajemství šesti posvátných kamenů. Opravte mě, jestli se pletu, ale kdysi jste býval znám pod přezdívkou Lovec, podle jednoho druhu pavouků, je to tak?“
Ukázka elektronické knihy