Kristýna Sněgoňová
ho schoval do bezpečí před tím, k čemu se schylovalo. „Ne tady!“ Barman vyběhl zpoza baru. „Tady žádné rvačky ne…“ Sukra ho nenechal ani doříct slovo. S překvapivou lehkostí popadl sedačku a vrhl ji proti mně. Vzhledem k omezenému prostoru jsem před ní nedokázal uhnout, a tak jsem se prudce sklonil. Sedačka proletěla kolem mě, ještě ve vzduchu nepatrně změnila tvar a pak vší silou narazila do zrcadla. Garka, která v duchu tradice pozemských saloonů nepřestala hrát ani potom, co se dělník vpotácel do místnosti, zakřičela a uskočila. Zrcadlo prasklo a vysypalo se na zem. „Ne!“ zařval barman. „Moje zrcadlo!“ Amanda popadla Fifinku, schovala ji do kapsy kabátu a vyskočila na nohy. Gerasim se sehnul pro tašku, shrábl do ní rozsypané časopisy – část jich zůstala na zemi, ale na kvalitu příběhu jako celku to mohlo mít jen sotva vliv – a přiskočil k Dance. Popadl ji za ruku a řekl: „Bude lepší, když půjdeme.“ „Ale co ten muž…,“ zalapala Danka po dechu. Gerasim se zazubil. „O toho se postarají Moravcovi. Poblil ho ostatně kapitán.“ Profesorka se pokusila namítnout ještě něco, ale Rus ji jemně, leč neúprosně vyvlekl
98
Na konci vesmíru
z restaurace. Na jednu stranu jsem byl rád, že to udělal, protože tím, že ochránil profesorku, mě zbavil jedné starosti, na druhou stranu jsem měl sto chutí zařvat, že to byl on, kdo dal sukrovi pěstí, ale to by mi ve chvíli, kdy po mně dělník hodil další sedačku, nebylo k ničemu. Matně jsem si uvědomoval, že sukra křičí cosi o přepadení, Hraběti Šukalovi a krádeži, což donutilo ostatní sukry postavit se proti nám. „Zvládnete to tu?“ zeptala se Amanda a nacpala si do pusy ještě dva laloky. „S Fifinkou zatím nakopneme modul. Uvidíme se na astro…“ Její hlas se rozplynul v sukerském řvaní, a když jsem se po ní ohlédl, už byla dávno v trapu. „Proč to pokaždé dopadne stejně?“ zavrčela Aga. Přesila jí očividně těžkou hlavu nedělala. Zato sukrové, kteří nebyli tak opilí a pozvracení jako dělník, kolem nás kroužili zdaleka ne tak rozhodně. I kdyby se ještě nikdy s chanou nesetkali, její úctyhodná velikost vzbuzovala neodbytnou touhu urovnat to v klidu. Ne ovšem v mém známém z toalet. Cítil jsem potřebu namítnout, že pokaždé ne, ale to už se na mě hnal druhý dělník. Naštěstí u sebe nikdo z nás neměl palsek, nebo se ho aspoň nechystal vytáhnout, a do rvačky se vrhli
99
Kristýna Sněgoňová
další dva sukrové s holýma rukama. Aga udělala jeden dlouhý krok, popadla každého jednou rukou za hlavu a vší silou jimi uhodila o sebe. Sukrové do sebe narazili, jeden se sesunul na stolek, druhý se otočil kolem své osy a srazil na zem pozvraceného. Zahlédl jsem skoro-niktu, jak se pokouší mezi nohama stolu proplazit k východu, časopis v podpaží. Pokusil jsem se na to upozornit jeho majitele, ale sotva jsem otevřel pusu, dostal jsem takovou ránu pod levé oko, až se mi před ním zatmělo. Někdo hodil do skrumáže sklenici a ta zasáhla mě. Do toho dál vykřikoval barman: „Vypadněte ven, než zavolám svý chlapy!“ Netušil jsem, kde je má ani kolik jich je, a lehce pochyboval o tom, že kdyby opravdu existovali, jen tak by čekali, až se situace vyhrotí víc, než zasáhnou, ale přesto jsem zařval: „Nechceme se bít!“ Jenže to pro většinu znamenalo jen málo, protože navzdory tomu, jak byla Aga obrovská, sukrové se bít chtěli. Už i ti, které povalila, se zvedli a znovu se na nás vrhli, lépe řečeno na mě, protože Agu vyhodnotili jako přece jen moc velké sousto. Sukerská pěst mi proletěla těsně nad hlavou. Přikrčil jsem se a vyrazil vpřed, narazil do dělníka a v rychlém sledu mu uštědřil pár ran do
100 Ukázka elektronické knihy