„Ty jsi ale blbec,“ zanadávala mu, zatímco si z očí vytírala vodu. Jason se smál jako malý kluk. Bylo zajímavé, že Jason byl úplně nahý a Tereza zase od pasu nahoru. Na několik okamžiků Jasonovy oči spočinuly na vlnících se krásných Tereziných ňadrech, ale vůbec ho to nevyvádělo z míry. I Tereze připadala Jasonova nahota tak nějak přirozená a vůbec se nad ní nepozastavovala. Jejich bláznění bylo tak nevinně dětské a okolnosti, za jakých zde byli, zase tak neskutečné, že ani jednomu nepřišla na mysl jakákoliv erotická myšlenka. Prostě si jen tak užívali, bez nutnosti cokoliv řešit, nebo i jen na cokoliv vážného myslet. Když se do sytosti vyřádili na všem, co tato místnost nabízela, sedli si na malé vyvýšené pódium po straně vedle sebe. Všechno v místnosti bylo měkké a tvárné, jako by to bylo z gumy. Tereza našla poblíž vchodu dvě osušky a jednu podala Jasonovi. Teprve teď si uvědomili svou nahotu. Tereza se do osušky zabalila a Jason si ji alespoň uvázal kolem pasu. „Co si o tom všem myslíš?“ nadhodila otázku Tereza. Jason nestačil odpovědět. Kulatý otvor ve zdi se s mlasknutím otevřel a vešla Gaia. Na podnose nesla nějaké misky a položila je na pódium vedle Terezy. Sama se posadila na malý vyčnívající klobouček, který nejspíš sloužil jako stolička. „Přinesla jsem vám něco k jídlu,“ usmála se Gaia. „Doufám, že jste se příjemně uvolnili,“ pokračovala dál svým měkkým hlasem. „Možná se teď budete chtít na něco dalšího zeptat a já jsem vám k dispozici.“
98
Chvíli ticha přerušil až Jasonův hlas: „Nevím, co to tu má znamenat, ale tenhle akvapark tu máte běžně? To vám sem chodí nějaké srnky z okolí, nebo si tu zaplavou místní horalé?“ „Ach ne, vůbec ne. Tohle všechno je tu jen pro vás. Ještě před několika hodinami to byla jen obyčejná jeskyně ve skále,“ usmála se Gaia. „Vše, co zde vidíte, je organického původu a můj Pán to začal tvořit, když Tereza usnula a ty s Minotaurem jste byli ještě venku.“ „Nemusíte se tomu divit – můj Pán dokáže vytvořit jakoukoliv přírodní věc, která sama vyroste a jak vidíte, tady to jsou vlastně jen samé výstupky a hrbolky houbovitého původu. Kdyby byl můj Pán člověkem, tak takovéhle dílo by bylo nanejvýš přijímací zkouškou do mateřské školy.“ „Dobrá, věříme vám,“ chopila se slova Tereza. „Pro vašeho Pána tedy není žádným problémem vytvořit jakoukoliv organickou bytost, včetně vás.“ „Ano, máte naprostou pravdu, tak to je,“ odpověděla Gaia. „Když to tedy tak je, můžete nám svého Pána nějak popsat? Jak vypadá, kde žije a jak vznikl?“ „Á, výborná otázka. A těžká. Já sama na ni neumím kompletně odpovědět,“ řekla s vážnou tváří Gaia. „Můj Pán je vlastně jenom mozek. Obrovský, gigantický. Vy to zatím neznáte, ale určitá kombinace minerálů dokáže vytvořit strukturu podobnou nervovému systému. Pak stačí jen spouštěcí impuls, aby se signály začaly šířit a měnit vnitřní strukturu. Využil zvířata a rostliny k tomu, aby mu vybudovala základní strukturu pro tvorbu nových forem života a ty se pak staly vlastně jeho rukama
99
i smysly. Vybudoval si také systém pro získávání životu nezbytné energie. Pohyby listů některých rostlin ve větru jsou převáděny na energii, která se skrze kořenový systém směřuje sem, do nitra,“ oddechla si po dlouhé řeči Gaia. „Takže váš Pán je vlastně jakýsi obrovský kamenný mozek, který s pomocí nějakých živočichů, které si vytvořil, dokáže vytvářet živočichy další,“ shrnula informace Tereza. „Ano, dá se to tak nazvat,“ přikývla Gaia. „Ale jak vlastně dokáže komunikovat s okolím? Jak je schopen poznat, jak vypadá svět?“ položil otázku Jason. „Ano, opět dobrá otázka,“ odvětila Gaia. „Můj Pán dokáže snadno komunikovat s tvory, které si sám vytvořil. S ostatními tvory dokáže komunikovat jen omezeně. Je schopen do určité míry informace číst či sdělovat. Někteří jedinci jsou schopni s Pánem komunikovat i jinak. Tito lidé byli obvykle označováni ostatními za kněží či čaroděje, kouzelné stromy a podobně, protože dokázali získat informace ostatním nedostupné.“ „Ale dost bylo otázek,“ uzavřela rozhovor Gaia. Máte o čem přemýšlet, ale já bych byla ráda, kdybyste si ještě odpočinuli. Zítra ráno vás konečně seznámím s vaším úkolem. Zatím vám přeji dobrou chuť,“ zvedla se Gaia a kruhové dveře se za ní opět s mlasknutím zavřely. „No a jsme zase o něco chytřejší. Akorát je to dost šílené,“ povzdechl si Jason.
100 Ukázka elektronické knihy