rozhodní! Vždycky přesně vědí, co mají dělat! Nepřešla pují na místě a nečekají, až se vedení ujme někdo jiný. Gus byl váhavý. Naopak Decker byl sebevědomý. Silný. Odvážný. Decker byl vším, čím Gus nebyl. Decker byl vůdce. Jistě, kousat se do vlastní tlapky bylo dost zvláštní. Ale Tank byl tak pánovitý, že Roo nemohla Deckerovi vyčí tat, že ho dostal do potíží. A jak Tankovi lépe objasnit, že teď velí Decker? Byl to opravdu dokonalý tah. Konec konců Decker ve skutečnosti neublížil nikomu jinému než sobě. Nebyl k nikomu zlý. Ve vzduchu byla cítit zima, Roo se otřásla. Decker oči chával strom. Přistoupila k němu a očichávala ho s ním. „Zima je za dveřmi,“ prohodila. Decker se na ni ohlédl a dál čichal ke stromu. „Mně osobně zima nevadí,“ pokračovala Roo. „Je lepší než léto. V létě je moc horko, nemyslíš?“ Nezdálo se, že by jí Decker věnoval pozornost. Což bylo v pořádku. Jako nový vůdce nejspíš řešil důležitější věci než počasí. „Jak ti chutná jídlo slečny Lottie?“ zeptala se Roo. „Dostáváš dost pamlsků?“ Decker se náhle zastavil. Otočil se a podíval se na ni. „Ani ne,“ řekl. „Možná bys mi měla začít dávat něco ze svého.“ Roo na moment zaváhala. „Jistě.“ Něco jí na té žádosti nesedělo, ale vůdci, jak Roo věděla, potřebují sílu. Pokud Deckerovi pamlsek navíc pomůže udržet si sílu, dá mu ho. 98
Decker se posadil. Roo se rychle posadila vedle něj. Díval se na Guse, a tak se na něj Roo dívala také. Gus se přiblížil k zadnímu plotu. Hryzal klacek. Už zase. Kdyby se psům udělovalo nějaké ocenění za okuso vání kamenů a klacků, Gus by ho dostal. Nejspíš to byl jeho psí talent, i když, upřímně řečeno, připadal jí zby tečný. Gus byl samozřejmě laskavý. Hodně jí pomohl, když přišla ke slečně Lottie. Budil ji, když měla noční můry, a dával jí pamlsky navíc, když byla z něčeho nervózní. A ona byla nervózní. Hodně. Teď už ale nebyla tak nervózní. Protože mají v čele Deckera. Roo pohlédla na Deckera a povzdechla si. Bylo pří jemné mít tak silného vůdce. Pravděpodobně už nikdy nebude muset být z ničeho nervózní. „Mně se na dvorku líbí, tobě ne?“ zeptala se. Decker se na ni podíval, ale neřekl ani slovo. Určitě zase nad něčím velkým a důležitým přemýšlel.
99
Gus
K
lacík byl tak akorát drobivý, jak to Gusovi vyhovovalo.
Schovával si ho na zvláštní příležitost. Třeba na naro zeniny nebo na Den díkůvzdání. Ale když teď viděl Roo, tak se do něj prostě musel pustit. Zježily se mu všechny chlupy na těle, když ji sledoval, jak chodí za Deckerem. Dělala to celé odpoledne. Když Decker očichal strom, očichala ho i ona. Když zvedl čumák k nebi, udělala totéž. Guse to rmoutilo a dělalo mu to starosti. Přesto ho nepřekvapilo, že se Roo chová právě takhle. Krátce po jejím příchodu se do kuchyně slečny Lottie dostala krysa a Roo na Guse zuřivě křičela, aby ji zabil. „UDĚLEJ TO HNED!“ ječela. Krysy, kobylky, vysavače, sněhuláci, sekačky na trávu, vany, klauni a motorky – to všechno Roo děsilo. Ale když se Gus podíval té kryse do očí, které na něho prosebně hleděly, prostě to nemohl udělat. Místo 100
Ukázka elektronické knihy