4 | 2023
počátku až do konce trpěly finanční nestabilitou, která nakonec zruinovala nejen dílny samotné, ale i jejich dobrodince, židovského průmyslní ka Fritze Wärndorfera a do značné míry i olo mouckého bankéře Ottu Primavesiho, Salon sester Flögeových se udržel a konec pro něj
znamenala až ztráta klientely spojená s hrůzami druhé světové války. Ale to předbíháme.
V roce 1904, kdy byl provoz salonu oficiálně
zahájen, bylo nejstarší sestře Pauline třicet sedm, Helene třicet dva (už jedenáct let byla vdovou
a matkou dvanáctileté Lentschi) a Emilii dvacet devět let. Ve stejném roce vrcholily i vlekoucí se spory o Klimtovo ztvárnění filozofie, lékařství
a práva v hale vídeňské univerzity, tedy léta tr
vající boj o svobodu uměleckého projevu, který se nevedl jen v Rakousku, ale doslova v celé Ev
ropě. Klimt měl přesvědčené zastánce, ale ještě
mnohem více odpůrců. Byl středem pozornosti,
snažil se odrážet útoky – vtipně a s grácií, napří
klad obrazem Mým kritikům, později přejmeno
vaným na Zlaté rybky (obr. 5), kterému dominuje klenuté nahé pozadí jedné z najád –, ale už jej
to zmáhalo. Rozhodl se, že sporná díla od státu
odkoupí a dokončí podle vlastních představ. Bylo to odvážné gesto a Emilie jej v tom podporovala, protože i ona měla odvážné sny a jasný cíl. Svět se nezadržitelně měnil.
Už čtyři roky se mohly Rakušanky zapisovat
ke studiu na univerzitě, ženy se postupně prosa
zovaly jako novinářky, umělkyně, byly učitelkami i ředitelkami nově vznikajících dívčích škol, bo jovaly o volební právo a rovnoprávnost. Rostla
také nová sebevědomá vrstva bohatých, většinou židovských průmyslníků a s nimi i nová společ 5. Klimtův obraz původně nazvaný Mým kritikům, později přejmenovaný na Zlaté rybky. Repro: S. Partschová: Gustav Klimt. Život a dílo
96
nost žen, které se chtěly oblékat jinak. Emilie si předsevzala, že tyto ženy budou nosit její šaty
a s nimi i novou ideu. Sama jim šla příkladem.
LITERATURA & KULTURA
V mnohém byla ještě odvážnější než rebelují cí Gustav. Byla jednou z prvních žen, které se
dokázaly prosadit ve společnosti, jež s ženskou
samostatností naprosto nepočítala. Vzepřela se
tehdejším konvencím a rozhodla se žít život, jaký si sama zvolila.
S Gustavem se vzájemně povzbuzovali, in
spirovali, ale také například chodili na hodiny
francouzštiny. Emilie jistě s myšlenkami na své podnikání, Gustav asi z nutnosti, protože jeho novátorské obrazy byly mnohem více ceněny
v zahraničí než doma v Rakousku. Emilie byla
kreativní, uměla z mála vykouzlit opravdu hod ně, ale aby si mohla splnit svůj sen o nejlepším
6. Gustav Klimt a Emilie Flögeová na jezeře Attersee. Repro: S. Koja (ed.): Gustav Klimt. Landscapes
vídeňském módním salonu, potřebovala naku
vzájemné korespondence je zřejmé, že toto byla
novější módní trendy – musela do Paříže. A tak
vali, vrchol celého roku. Tady Klimt vytvořil své
povat nejkvalitnější látky a přinášet do Vídně nej zatímco Gustav jí po letech píše z bruselského paláce Stoclet: „Je nesmírně bolestné, že stále
neumím pořádně francouzsky. Často tu sedím
jako poloviční blbec, nebo úplný,“ Emilie jezdí 4
pravidelně do Paříže nakupovat vybrané látky
i doplňky a nejenže se bez problémů domluví, ale osobně vede i nesnadná obchodní jednání a korespondenci.
Letní snění u Attersee Když se řekne Gustav Klimt a Emilie Flögeová,
mohou se člověku vybavit všechny výše zmíněné
souvislosti, talent, odvaha i fascinující boj za svo bodné sebevyjádření, ale většině lidí se nejspíše vybaví známé černobílé fotografie zachycující
uvolněnou atmosféru počátku 20. století u slun cem zalitého hornorakouského jezera Attersee –
Emilie v rozevlátých šatech, Klimt ve svém kafta nu, na pramici, u vody, v zahradě letní vily. Ze
„jejich Arkádie“, prostor a čas, který oba milo nejkrásnější obrazy, a zatímco ve Vídni si vždy
stěžoval, jak mu práce nejde od ruky, zde malo val jeden obraz za druhým a zjevně si to užíval.
Letní měsíce opakovaně trávené u Attersee byly
nepochybně nejkrásnějším obdobím jejich živo
ta a díky nim si dodnes užíváme fascinující plody jejich kreativity (obr. 6 a na titulní straně).
Rodina Flögeových, jak se u dobře situované
vídeňské rodiny slušelo, odjížděla na „letní byt“ pravidelně. Všichni, kteří si to mohli dovolit,
opouštěli rozpálenou metropoli a trávili něko
lik slunných týdnů na rakouském venkově. Pro Vídeňáky to byla příjemná změna, čas letního
odpočinku, setkávání s přáteli a sladkého nicne dělání, pro vesničany pak vítaná možnost, jak si přivydělat. Byla to žeň pro malé hospůdky s pár pokojíky, sedláky, kteří nabízeli ubytování na
svých statcích, i pro místní, kteří „lufťákům“ pro dávali své zemědělské přebytky. Flögeovi jezdili
na různá místa, třeba do štýrského Langenwan gu. Klimt si v dopisech dělal z Emilie legraci, že
97
4 | 2023
Langenwang pojmenovali nejspíš po Langeweile (dlouhá chvíle), ale možná to od něj byla spíš
závist. On si letní pobyty nejprve dovolit nemohl, ale jakmile to šlo, brzy půvabům letního nicne
dělání také zcela propadl. Přidal se k Flögeovým
a společné dovolené se pro něj staly světlým bo dem roku, na který se vždy nesmírně těšil a ná sledně na něj rád vzpomínal.
Po několika letech hledání vhodného mís
ta, kdy léto trávili třeba ve Svaté Agátě u Hal štatského jezera, Gollingu u Salcburku nebo
Fieberbrunnu u Kitzbühelu, konečně našli svůj
ráj. Od roku 1900 až do válkou poznamenaného
léta roku 1916 (s jedinou výjimkou roku 1913, kdy odpočívali u Gardského jezera) trávili každý čer venec a srpen společně u Attersee. Nebyli sami,
vždy tam odjela početná a proměnlivá společnost složená ze členů rodiny a přátel, ale dokázali si zajistit i dostatek prostoru pro své soukromí.
Emilie i Gustav milovali přírodu a horskou
krajinu, oba byli sportovně založení. Klimt rád
vesloval a chodil na dlouhé výšlapy do okolních kopců, neúnavná Emilie jej vždy následovala,
zatímco ostatní letní hosté dávali spíše přednost posezení ve stínu či krátkým procházkám po
promenádě. Někdy vyrazila na výlet celá letní
společnost, to pak byla jejich cílem třeba chata
na Gahbergu, kde prý nabízeli vynikající svačiny z místních produktů – chleba se sádlem a pažit
kou, kynutý koláč s lesním ovocem. Klimt, vášni vý jedlík, to tu miloval, Emilie, která mnohé své
módní kreace osobně předváděla coby modelka (obr. 8), si naopak jídlo přísně hlídala. Oba také
sdíleli lásku k vodě a plavání. Klimta voda inspi rovala k nádherným obrazům proměn hladiny Atterského jezera i k zachycení vodního světa
v detailech jeho portrétů. Samotnou Emilii por
trétoval jakoby oděnou do vody, v imaginárních
7. Klimtův portrét Emilie Flögeové, který v několika detailech přímo odkazuje na čas trávený u Atterského jezera. Emilie jako by byla oděna do jezerní vody, kolem hlavy má stylizovaný květinový motiv a dolní část evokuje kupky sena. Repro: G. Néret: Gustav Klimt 1862–1918
98
Ukázka elektronické knihy