Louise Allenová
Bude se ho na to muset zeptat. Možná se mu to bude z její strany jevit jako obtěžování, ale jako manželka snad měla právo vědět, zda se její muž chystá vystavit smrtelnému nebezpečí. „Říkala jsi, že by se nerad vzdal svých lodí a obchodu,“ zaútočila Melissa ostrým nožem na jablko, jako by hrozilo, že se bude bránit. „Nezdá se mi ale, že by byl teď kdovíjak šťastný.“ Nevšímala si, že tři další dámy u stolu vydaly syčivé zvuky a upírají na ni varovné pohledy. „Nikdy se neusmívá. Přinejmenším jsem ho neviděla usmívat se v den vaší svatby, což je, uznávám, jediný případ, kdy jsem ho měla možnost vidět na vlastní oči.“ „Měl by stále držet smutek,“ odpověděla Prue. „Takže miluje svou první ženu?“ Melissa nechala stužku slupky dopadnout na talíř. „Melisso,“ zasyčela Jane. „Proboha!“ „Nemám tušení,“ přiznala Prue tak důstojně, jak jen to dokázala. „Prokázal mi značnou laskavost tím, že si mě vzal, a já nemám v úmyslu chovat se, jako bych si dělala nárok na jeho city. Naše manželství nemá s láskou nic společného, že?“ „Samozřejmě, že ne.“ Lucy se vždy snažila uhlazovat pocuchaná peříčka. „A předpokládám, že ve skutečnosti není nešťastný. Ta jizva mu musí dělat potíže, třeba ho bolí, když se usmívá.“ Prue téměř slyšela, jak se ostatní její přítelkyně prudce nadechly. Vsadila by se ještě o to, že se předem dohodly, že se o jizvě jejího manžela nebudou zmiňovat. „Nepochybně ano,“ souhlasila tónem, který, přinejmenším jejím uším, zněl jako dokonalá napodobenina tónu její matky. „Vypadáš, že se ti daří dobře, Verity.“ 98
Markýzovo pohodlné manželství
Všechny se při tak náhlé změně tématu zářivě usmály, ale netvářily se o nic uvolněněji. Samozřejmě, uvědomila si Prue. Verity jim řekla, že nečekám Charlesovo dítě, a tak se taktně nezmiňují ani o těhotenství. Prue se pustila do hovoru o dětech s klidnou rozhodností lvice, která se nehodlá nechat vyvést z míry, a s úlevou pozorovala, jak se její kamarádky postupně uvolňují. „Jon je úžasný chlapeček,“ řekla, aniž by musela cokoli předstírat. „Chcete, abych ho přinesla dolů, když už jsme dojedly?“ „Můžeme jít nahoru?“ zeptala se Verity. „Chci se podívat, jak máte zařízený dětský pokoj. Chci si být jistá, že na nic nezapomenu,“ usmála se a něžně si dlaní přejela po vystouplém břiše. Prue je vedla nahoru s vědomím, že Jon její přítelkyně stejnou měrou pobaví i okouzlí, a že tak žádnou z nich nenapadne klást jí zneklidňující otázky týkající se jejího manželství. A pokud přece jen ano, Maudina přítomnost bude jistě stačit k tomu, aby držela jazyk za zuby i všetečná Melissa. Jon se ukázal jako skvělý hostitel a všechny bavil tím, že vydával zajímavé zvuky, mával důkladně proslintanou hračkou psa, smál se, když ho šimraly, a dokonce byl tak vstřícný, že otevřel ústa, aby do nich Jane mohla nahlédnout a podívat se mu na prořezávající se zoubky. „Myslím, že jeden bude co nevidět venku, má paní,“ řekla Maud. „Vpředu. Vidíte, jak má načervenalou dáseň a tře si ji?“ Trochu smutně se usmála. „Nebude tak šťastný chlapeček, až ho to začne bolet, viďte, můj malý lorde?“ Když se Jon začal shánět po své kojné, dámy se 99
Louise Allenová
odporoučely. Verity slíbila vévodovi, že si půjde domů odpočinout. Lucy a Jane se chystaly nakupovat noty a výtvarné potřeby a Melissa měla namířeno do knihovny v Albemarle Street. Prue je vyprovodila z domu a pak si šla převléknout šaty, které trochu utrpěly Jonovou pozorností. Měla po návštěvě mnohem lepší náladu, jak si uvědomila, zatímco jí Tansy opravovala účes. Mluvila s poklidem o svém vztahu s Rossem a bránila jej před hloupými domněnkami, byla vskutku dokonalou manželkou, a teď se odmění několika hodinami práce v knihovně. Seběhla dolů s hlavou plnou plánů a nápadů. Rozhodla se, jak knihy uspořádá, a teď šlo jen o to, aby našla všechny svazky k jednotlivým tematickým okruhům a rozmístila je do správných polic. Když projde všechny police a povytáhne filozofické knihy o několik centimetrů, budou moct sloužící vyklidit první regál, poskládat odtamtud svazky na stoly a přesunout do něj všechny filozofické knihy. Pak udělá totéž s náboženstvím a tak dále, dokud nebude vše uspořádané tak, aby to mělo hlavu a patu. V knihovně byly schůdky na kolečkách, takže je vytáhla, vylezla po nich nahoru a pustila se do uskutečňování svých plánů. Byla to prašná práce, protože ať už se v domě uklízelo jakkoli pečlivě, zjevně neměl nikdo čas šplhat po schůdcích jako nějaký pavouk a utírat prach za knihami, kterých se léta nikdo nedotkl. Přesto ji práce i nadále fascinovala, protože nacházela jeden poklad za druhým: velmi staré knihy, tituly, které nikdy nečetla, a mnohé z nich v překrásných vazbách. 100 Ukázka elektronické knihy